KAMENNÉ TAJEMSTVÍ - Hluboko v srdci ✔

Prolog

,,Teď budu velitel já!" zaskuhral Vrbínek.
Kamíneček seděl opodál a koukal jak Vrbínek přepral Brusiněnku a vítězně se usmál.
,,No tak teď jsi Vrbový měsíc." odpověděl Mušláček.
,,Musím jít na cestu k Měsíční puklině, Mušláček jako můj léčitel půjde se mnou." řekl Vrbínek a rozběhl se ke školce.
,,Můžu taky jít? Jsem taky důležitá ne?" mňoukla uraženě Sněžinka a zdvihla ocásek vysoko do vzduchu.
,,Ne, to musíme jít jen my dva!" zavrčel na bílou kočičku a ta se zamračila.
,,Tak ty jsi špatnej velitel, odcházím z klanu." zasyčela Sněžinka a odkráčela.
,,Stejně ji nepotřebuju." zamumlal si pro sebe Vrbík.
,,A kdo bude tvůj nový zástupce?" zeptal se teprve teď Kamíneček.
,,Neboj, ty to určitě nebudeš." zasmál se Vrbínek a vešel do školky.
Mušláček váhal, ale nakonec smutně následoval Vrbínka.
Kamíneček si povzdechl a koukal do země.
Někdo Kamínečka šťouchl do ramene a ten se svalil na záda.
Střetl se s pohledem svého otce, Sněhového oblaka. Byl to veliký bílý kocour s huňatým ocasem a nádherně modrýma očima.
,,Tati!" vypískl Kamíneček a ohnal se po otcově tlapce.
,,Něco jsem ti přinesl." zasmál se Oblak a znova povalil svého syna na záda.
Kamíneček se nedočkavě posadil.
Byl celý špinavý od prachu a měl rozcuchanou srst.
,,Vypadáš jako kdyby tě prohnal celý Nížinný klan." podotkl Oblak a něžně olízl Kamínečkovi hlavu.
Pak ustoupil a na zemi ležel nějaký blištivý, modrý kamínek.
,,Páni! Co to je za kámen? Ten jsem ještě neviděl!" užasl Kamíneček a obíhal kamínek pořád dokola.
,,Je to safír, našel jsem ho blízko Jestřábí hory.
,,Ty jsi byl u Jestřábí hory?!" vykřikl Kamíneček a Oblak přikývl.
,,Jestřábi mají období hnízdění a jsou tam tři malá mláďata." odpověděl Oblak.
,,Ale je to odtud daleko, že jo?"
,,Neboj, sem jestřábi nepoletí, je to celkem daleko." ujistil ho s úsměvem Oblak a přitáhl si Kamínečka blíž k sobě.
,,Proč taky nemám mámu?" zeptal se Kamíneček a koukl se do modrých očí Oblaka.
Oblak se zakoukal na Kamínečka.
,,Máš ji."
,,A kde je?"
,,Přímo teď jako bych se na ni díval."  odpověděl tiše Oblak.
,,Vždycky když se na tebe podívám, tak mi ji připomeneš. Jsi jako její dvojče." pousmál se Oblak a obtočil ocas kolem Kamínečka.
Kamíneček zavřel oči a přitiskl se k otcově husté srsti na ocase.

,,Útok!" ozvalo se zavřísknutí a Oblak a se rychle postavil.
Do tábora Horského klanu se začali prodírat kočky.
Bylo jich hodně.
,,Rychle!" zavolal Oblak na Kamínečka.
Mezitím na Oblaka skočila zlatá kočka a zakousla se mu do ramene.
Oblak se obrátil na záda a škrábal ji do břicha.
,,Kamínečku, utíkej do školky." zaskučel Oblak a odhodil od sebe kočku.
Kamíneček popadl modrý safír do tlamičky a rozeběhl se ke školce.
Kamínka popadla nějaká kočka za zátýlek.
,,Au! Pusť mně!" kvičel Kamíneček a cukal sebou.
Oblak vrazil do kočky a ta pustila Kamínečka.
,,Tati!"
Oblak kousl kočku do nohy.
Všude kolem se bojovalo.
Ozvalo se zavřísknutí a cizí kočky začali ustupovat.
,,Tati!" volal Kamíneček skrz kamínek v tlamičce a prodíral se mezi kočkami.
Kolem byli skvrny krve a rozvířený prach.
,,Tati..." zakňučel Kamíneček a ztuhl.
Nemohl se ani pohnout.
Pustil safír na zem a koukal před sebe.
,,Tati!" zavřískl.
Před ním ležela zakrvácená bílá hromádka chlupů.
,,Ne tati prosím." zašeptal Kamíneček a skrčil se u otcovi hlavy.
Oblak měl prokouslý krk a nepřítomně koukal někam před sebe.
,,Ne ne ne...prosím." Kamínečkovi se zlomil hlas.
Schoulil se do Oblakovi husté srsti.
,,Mám tě rád." zamumlal Oblakovi do ucha.
,,Je mi to líto, Kamínečku." zašeptala Kapřice, zástupkyně velitele a položila svůj ocas na ránu na Oblakově krku.
,,Pro-proč ho zabili?" vysoukal ze sebe Kamíneček.
,,Porušili válečnický zákoník, Hvězdný klan je potrestá." ujistila ho Kapřice.
,,Byl statečný, ochránil klan a to je velký čin." chlácholila Kamínečka Kapřice a položila před něj safír, který mu Oblak dal.
,,Všem nám bude chybět..."

Tak, máme tu prolog.
Snad vás to zatím zaujalo :3
Upřímně jsem neplánovala zabít Oblaka, ale nějak se to semlelo. :d
Tak zatím čauky

~654 slov~