KAMENNÉ TAJEMSTVÍ - Hluboko v srdci ✔

8. kapitola

,,Ať se všechny kočky, které jsou schopné ulovit si vlastní potravu, ať se dostaví pod Plochou skálu ke klanovému shromáždění!" zavolal Kůrový měsíc.
Kamínek si sedl doprostřed shromážděných koček.
Všiml si že některé kočky se na něj podivné dívají.
Snažil se to ignorovat a sledoval velitele.
,,Dnes opět zaútočíme na Nížinný klan. Budeme bojovat tak dlouho, dokud nám nedají část řeky." zavrčel a kočky začali jásat a přikyvovat.
Kůrový máchl ocasem, aby kočky utišil.
,,Do boje vás tentokrát povedu já."
Starší kočky se na velitele nejistě koukli.
,,Půjde se mnou Ztracený ocas, Jezerník, Hlodášpírka, Bažant, Ohnivý blesk, Vrbík, Sněženka a Cvrčkotlápek." mňoukl Kůrový měsíc.
Vybrané kočky se začali řadit u východu z tábora.
Když odešli Kamínek zůstal na mýtině sám.
,,Chtěl jsi jít bojovat?" ozvalo se mňouknutí za Kamínkem.
,,Mě by to štvalo kdyby mě Kůrový nevzal s sebou." ozval se druhý hlásek.
,,Nejde pořád chodit do boje." mňoukl Kamínek na dvě koťata, která seděla po jeho bocích.
,,Nepůjdeme ven z tábora?" zeptala se Úsvitka nadšeně.
,,No to teda nepůjdeme, mazejte do školky." mňoukl Kamínek a popoháněl koťata do školky.
Přinesl do školky dvě myši pro Úsvitku se Stébílkou.
,,Půjdu na lov, chceš jít semnou?" mňoukl Kamínek na Mušlíka a zastavil se ve vchodu učednického doupěte.
Brusinka, která ležela v doupěti se ušklíbla.
,,Jaký je to být jinej, než ostatní?" zasyčela Brusinka.
Kamínkovi se stáhl žaludek.
,,Úplně normální." zastal se ho Mušlík a zamračil se.
,,Však ty jsi nám to o něm řekl, tak se ho nezastávej, stejně s tebou kamarádí jenom proto, protože my ho mezi sebe nepřijmeme. Jsi jen náhrada za nás." řekla Brusinka a lehla si na záda a provokativně sledovala oba učedníky.
Mušlík se otočil na Kamínka a pak vyšel z doupěte.
Kamínek ho následoval.
,,Je to pravda? Jsem jen náhrada za ně?" mňoukl smutně Mušlík po chvilce ticha.
,,S nimi se kamarádit nechci." odpověděl Kamínek.
Mušlík jenom slabě kývl a šel lovit.
Kamínek zavětřil zajíce.
Plížil se po pachu a když zajíce uviděl, vyrazil a zabil ho.
Zahrabal ho do hlíny a šel dál.
Přerušilo ho slabé pištění.
Vydal se po zvuku a pak mu to došlo.
Vzduch se naplnil pachem Nížinného klanu a to pištění patřilo Stébílce a Úsvitce.
Rychle se snažil dohnat kočku z Nížinného klanu.
Viděl ji jak běží trávou. V tlamičce držela obě koťata.
Snažil se běžet co nejpotišeji.
Když byl kousek od nepřátelské kočky, skočil jí na záda a přišpendlil k zemi.
Kočka vyjekla leknutím a pustila koťata. Ta se hned dala do útěku, do vysoké trávy.
,,Co si myslíš že děláš?!" zavrčel Kamínek a zakousl se kočce do ucha.
Byl to kocour, Vraňák.
Vraňák se přetočil a odkopl Kamínka.
Kamínek měl vyražený dech a Vraňák mu začal drápy drásat krk.
Kamínek trhl prudce hlavou dopředu a čelem praštil Vraňáka do tlamy.
Vraňák odplivl krev, co mu začala z tlamy téct a kousl Kamínka do ramene.
Kamínek se oháněl drápy a cítil jak drápe Vráňákovi boky.
Kamínek zabořil drápy Vraňákovi do obličeje.
Vraňák zasyčel a dal se na útěk.
Kamínek spadl udýchaně na zem. Byl celý potřísněný krví a rána na krku silně krvácela.
,,Kamínku!" zapištěla Úsvitka a přispěchala k němu.
Stébílka se krčila v trávě a slabounce kňučela.
,,To je dobrý." zachraptěl Kamínek.
,,Musíš jít do tábora, rychle pojď!"
Kamínek se postavil a pomalu vykročil.
Stébílka doběhla k nim a šla vedle Kamínka.
,,Promiň Kamínku, my jsme nechtěly aby se ti tohle stalo." řekla Stébílka provinile.
,,To není kvůli vám, vy za nic nemůžete."
,,Můžeme, odešli jsme z tábora a ten kocour nás vzal."
Kamínek ani neřešil co koťata provedla, potřeboval si odpočinout a ošetřit.
Jakmile došel do tábora, ujala se ho Písečná tůň, protože Úsvitka běžela napřed to oznámit.
,,Ty jsi tady taky každou chvíli." podotkla Tůň a dala Kamínkovi obklad z pavučin.

Další kapitola. Dál nevím co mám napsat Xd

~635 slov~