KAMENNÉ TAJEMSTVÍ - Hluboko v srdci ✔

3. kapitola

Kamínek se plížil za zajícem.
Když byl liščí délku od něj, skočil.
Zajíc zareagoval rychle a utekl. Kamínek dopadl na okraj srázu a nedošlo mu že může spadnout.
Podjely mu tlapky a on začal padat.
V půlce pádu zavadil bokem o výrůstek ze skály a zase padal.
Dopadl do řeky, která se začala zbarvovat do ruda.
Snažil se plavat, ale proud byl příliš silný a unášel ho pryč.
Kamínek se rozkašlal a ponořil hlavu pod vodu.
Kolem něj vířila voda a cítil jak sem tam se o něj v té rychlosti otře ryba.
Snažil se zachytit kamenitou zem, ale řeka byla moc hluboká.
,,Pomoc!" zavolal a tlamička se mu zaplnila vodou.
Srst nasákla vodou ho stáhla pod hladinu a tam se tlapkou zaklínil mezi kameny.
Začal sebou škubat ale tlapku nevytáhl.
Křičel, ale kolem něj se tvořily jen vzduchové bublinky.
Nedosáhl nad hladinu.
Kameny mu dřeli srst na tlapce.
Kamínek se přestal hýbat a ležel na dně řeky.
Ucítil jak tíha kamenů z tlapky povolila a on pomalu vyplavával nahoru.
Někdo ho chytil za kůži a tahal ho na hladinu.

Položil ho na písčitý břeh u řeky.
,,Kamínku?" ozval se unavený hlas.
Kamínek jen ležel se zavřenýma očima.

Najednou se jeho oči otevřely.
Nechápal kde je. Podíval se na svoje tlapky.
Pak mu to došlo...
Kamínek stál ve svém vlastním promočeném těle a u kterého seděl Vrbík a koukal na jeho tělo.
,,Ale...to ne." zašeptal nevěřícně Kamínek.
Před Kamínkem stála kočka, kterou poznal. Jeho otec.
Pomalu vyšel k otci, ale pak se zastavil.
Otočil se na Vrbíka, který tam seděl shrbený a vysílený nad Kamínkovou mrtvolou.
,,Promiň tati, nemůžu..." zašeptal Kamínek směrem k otci a otočil se.
Došel k jeho tělu a vešel do něj.

Kamínek prudce zvedl hlavu a nadechl se.
,,Kamínku!" zavolal Vrbík a postavil se.
,,Málem jsi umřel!" zasyčel Vrbík, ale ne agresivně, spíš vyčítavě.
Kamínek se rozhodl, že radši Vrbíkovi pravdu nepoví.
,,Musíš jít do tábora, krvácí ti bok a máš zraněnou tlapku." řekl Vrbík.
,,Nemůžu se postavit, bolí to." zaskučel Kamínek.
Vrbík si stoupl vedle něj a mňoukl: ,,Ponesu tě."
Kamínek se nejistě podíval na zmáčeného a unaveného Vrbíka s odhodlaným výrazem.
,,Ztrácíš moc krve." upozornil ho Vrbík.

Když Vrbík Kamínka nesl, šel šnečím krokem, ale nakonec dorazili do tábora.
Kamínka se hned ujala Písečná tůň.
,,Máš nalomené žebro." řekla a šla pro nějaké bylinky a pavučiny.
,,Tady máš přesličku a kostival, přeslička zabrání infekci a kostival ti pomůže srůst zlomeninu."
Tůň mu pak dala na ránu na boku pavučiny a na zraněnou tlapku taky.
,,Teď budeš muset odpočívat." mňoukla Tůň a šla přerovnávat nějaké bylinky.
Kamínek si položil hlavu na tlapky a zavřel oči.
Přemýšlel, proč nešel za otcem.
Chyběl mu, ale rozhodl se, že se vrátí.
Až teď Kamínkovi došlo, jak se dokázal vrátit do svého těla, když byl mrtvý.
,,Písečná?" mňoukl Kamínek a Tůň se ohlédla.
,,Ano?"
,,Stalo se někdy někomu, že umřel, ale pak se jeho duch zase vrátil a ta kočka znovu ožila?"
Tůň se trochu zarazila a pak zase začala přerovnávat bylinky.
,,To nevím jestli se tohle někomu stalo, ale asi to možně je." řekla zamyšleně.
,,Proč se ptáš?"
,,Jen tak mě to napadlo." zalhal Kamínek a zkoušel usnout.

~~~
,,Kamínku, někdo tu za tebou přišel." řekla Tůň a do doupěte vešel Bažant s Vrbíkem.
,,Budeš mít teď pauzu od výcviku, než se uzdravíš." mňoukl Bažant.
,,Přinesl jsem ti hraboše." řekl Vrbík a položil před Kamínka hraboše.
,,Díky, Vrbíku, že jsi mě zachránil." pousmál se Kamínek a nervózně si ukousl.
,,Už musíme jít, Kapřice nás určila jako noční hlídku." řekl Bažant a s Vrbíkem společně odešli.

No, trochu kratší kapitola, ale nevadí xD
Čekali jste že Kamínek umře? Tak to nene ne :D
No ale to vám mohlo být asi jasný, jinak by to byla celkem krátká kniha, ale taky mě napadlo že kdyby umřel, tak by vlastně byl jakožto duch a taky by to byl dobrej příběh :3

~650 slov~