KAMENNÉ TAJEMSTVÍ - Hluboko v srdci ✔

10. kapitola

Když se kočky vrátili ze shromáždění, měli vítězoslavné pohledy.
Kamínek slyšel jak Vrbový pruh sděluje novinky svým společníkům.
,,Cituji Hvězdnou růži: Řeku si klidně vezměte a třeba se s ní udavte." mňoukl zrovna Pruh a ostatní se začali smát.
,,Hej, šutre!" zavolal Pruh na Kamínka, když si všiml že je sleduje.
Kamínek se k nim přiblížil o pár kroků a smutně se na ně díval.
,,Na to že jsi divnej, tak se ti povedlo oslepit Hvězdnou růži, vidí jen na jedno oko." mňoukl Vrbový pruh a přivřel oči.
Kamínek nevěděl jestli to má brát jako chválu nebo jako výsměch, že by to Vrbový pruh zvládl líp-oslepil ji úplně.
Kamínek se cítil špatně s vědomím že natrvalo zranil velitelku nepřátelského klanu.

,,Jsi dobrej, že se ti povedlo takhle zranit Hvězdnou růži." podotkl Mušlík v učednickém doupěti.
,,Vrbový pruh by to zvládl líp, ten by ji zabil." mňoukla výsměšně Sněženka a pyšně si začala upravovat kožíšek.
,,Pruh není dokonalý." řekl Mušlík.
Sněženka se naježila a vycenila zuby.
Mušlík raději už nic neříkal.
Sněženka když chtěla, tak se dokázala dost naštvat a to žádný ze dvou kocourů nechtěl.
Mušlík byl Sněženčin bratr, ale povahově si nebyli vůbec podobní.
,,Nemám z toho dobrej pocit..." poznamenal Kamínek nervózně.
Sněženka si jen pyšně odfrkla a lehla si.

Následující den bylo zamračeno a ve vzduchu byl cítit déšť.
,,Tak dělej, zaútoč na mě." zasyčel Bažant a vytasil drápy.
Kamínek pokýval hlavou a skočil na Bažanta.
Chvíli se rvali, až nakonec Bažant přitiskl Kamínka k zemi.
,,Znova." mňoukl strakatý kocour a nechal Kamínka vstát.
Kamínek ho zkusil přeprat na druhý pokus, ale i tak se mu to nepovedlo.
,,Jsi nějak mimo formu, neboj, ale ono tě to za chvilku přejde." mrkl na učedníka Bažant a odešel.
,,Co proti mně máš?" zamňoukl zoufale Kamínek na Bažanta.
Proč ho všichni jenom odsuzovali?
,,Takových koček není zrovna nejvíc, už od jakživa byl jenom kočka a kocour, takový kočky nemá rád nikdo."
Kamínek se zachvěl a málem se zhroutil na zem.
Do očí mu stouply slzy.
,,Takový kočky jako seš ty, jsou slabost pro klan." prskl nenávistně Bažant a už zmizel v křoví.
,,Mně už je to jedno!" zařval Kamínek a po srsti se mu kutáleli slané kapičky.
,,Nikdo mně nemá rád, nikoho nepotřebuju!" křičel a zuřivě máchal ocasem.
Rozeběhl se do hor. Bylo mu všechno jedno. Slova jeho učitele ho ošklivě ranila a cítil jako kdyby se jeho srdce roztříštilo na milion ostrých kousků, které se mu zabodávají do těla.
,,Nikdy už nikoho nechci vidět..." zamumlal a tlapkou si otřel obličej.
Stál někde na horské písčité cestičce. Posadil se na okraj cesty a koukal se dolů, kde byl sráz.
Stačil by jeden krok a spadl by dolů.
,,Já je nesnáším..."
,,A mají pravdu, jsem jenom přítěž, stejně nemám důvod tady být, všechno už je mi ukradený, radši budu s otcem než s těma idiotama."
Kamínek váhal.
Vykročil blíž k hraně cesty a sledoval šedivé nebe. Z dálky viděl jak nad lesem krouží orel a hledá nějakou potravu.
V tu chvíli udeřil blesk přímo do stromu, který rostl podél stěny skály. Kamínek leknutím uskočil.
Tlapky mu na malých kamíncích podklouzly a Kamínek sjel dolů z cestičky.
Drápky se stihl zachytit o výčleněk ze skály.
Rychle začal šplhat nahoru. Na zemi ležel strom zasažený bleskem. Měl sežehnutý kmen který pomalu dohoříval.
Dřevo zčernalo a z kmenu vylétával drobný hmyz, který unikal před ohněm.
Kamínek se ujistil jestli není nebezpečí dalšího požáru a rychle běžel do tábora.

Než Kamínek doběhl do tábora, oblohu bičoval ostrý déšť a blesky.
Kapky deště dopadali na Kamínka jako kdyby po něm někdo házel kamení.
,,Kůrový měsíci?" zavolal Kamínek a snažil se přehlušit prudký déšť.
Z doupěte velitele se ozvalo mňouknutí a Kamínek vstoupil.
Z kožíšku mu crčely pramínky vody.
,,Posaď se." mňoukl velitel.
Doupě bylo suché, teplé a skoro celé vystlané listím a kousky mechu. Naproti vchodu byla hromádka vřesu na kterém ležel Kůrový měsíc.
Kamínek si sedl proti veliteli a trochu se oklepal.
,,Jenom že v horách přes cestu spadl strom, zapálil se, ale zkontroloval jsem to a už nehoří." vysvětlil v krátkosti Kamínek.
Velitel jen kývl.
,,Teď si vezmi něco k jídlu a odnes si to do doupěte." mňoukl Kůrový měsíc.
Kamínek poslechl a vzal si sysla.
V doupěti ho snědl a šel spát.

~~~
Zvenku se ozývalo vřískání orla a mýtinu v táboře zakryl obrovský stín.
Kamínek se zvedl a vykoukl z doupěte. Svítilo prudké sluneční světlo. Kočky byli ukryté a se strachem sledovali nebe.
,,Blesku, Pampeliško! Odežeňte toho orla!" křičela Kapřice z Ploché skály.
Oba válečníci vylezli z úkrytu a začali hlasitě mňoukat a dělat prudké pohyby. Snažili se přilákat orlovu pozornost.
Orel si jich všiml a začal se k nim snášet.
Válečníci vyběhli z tábora a vedli orla pryč.
Schované kočky si hlasitě oddechli a pomalu vylézali z úkrytů.
,,Je někdo zraněný?" ozvala se Tůň z rohu tábora.
,,Kůrový měsíci!" zakřičela Brusinka vyděšeně.
Kamínek se ohlížel po táboře.
Tůň vzala nějaký balíček bylin a začala ošetřovat zraněného velitele.
Ležel pod Plochou skálou a nehýbal se.
,,Zaútočil na něj ten orel, ale pak spadl z Ploché skály." mňoukl Bouřlivák.
,,Ach ne!" zapištěla Srnka a procpala se mezi kočkami.
Vyděšeně koukala na zakrvácené tělo.
,,Přežije to? Neumře, že ne?!"
,,Jistě že to přežije, Srnko!" mňoukla podrážděně Tůň a vtírala veliteli nějakou směs bylin do rány na zádech.
,,Kolik mu zbývá životů?" odvážila se zeptat Brusinka.
Tůň neodpovídala a položila tlapky na jeho krk a hrudník.
Tůň se dívala nepřítomným pohledem na kočky před sebou.
,,Ztrácí život." zamumlala a kočky ohromeně vydechli.
,,Cože?!" zavyla Srnka.
,,Ještě mu jich pár zbývá!" zavrčela Tůň a dala veliteli obklad z pavučin.
,,Naříkáním nikomu nepomůžeš!"
Srnka se zamračila a přitulila se ke Kůrovému měsíci.
Kamínek věděl, že to co Tůň řekla o počtu velitelových životech není úplně pravda. Střetl se s pohledem Kapřice, která to taky věděla.
Kůrový se začal probírat a postavil se na tlapky.
Srnka ho nadšeně olízla na rameni.
,,Můžete se rozejít!" zavolal Měsíc silným hlasem.
Kočky se v mžiku rozešli s tábor byl zase v plném chodu.
Blesk s Pampeliškou se mezitím vrátili a mluvili s Kapřicí.

No, celkem otevřenej konec, ale no co XDD

~1020 slov~