KAMENNÉ TAJEMSTVÍ - Hluboko v srdci ✔

11. kapitola

,,Já je nenávidím." zasyčel Mušlík a vytasil drápky.
,,Já taky ne, ale prosím nech Vrbového pruha na pokoji...bolí to když ho pomlouváš..." zamumlal Kamínek a neodvážil se podívat bílému kocourovi do očí.
,,Jak ho vůbec můžeš mít rád?!"
,,Já nevim!" zavrčel Kamínek a měl co dělat aby se mu netřepal hlas.
,,Vždyť ti jenom ubližuje a celej tábor se ti posmívá."
,,Někteří ne..."
,,Hm, a kdo třeba? Já, Písečná tůň a ta dvě koťata, jiní se ti buď posmívají a nebo jseš jim ukradenej."
Kamínek svého kamaráda vůbec nepoznával. Nechápal co to do něj vjelo.
,,Myslím, že by jsi se měl starat o sebe." řekl Kamínek a odešel pryč z tábora.
Měl na Mušlíka zlost.
Nakonec si jen povzdychl a vydal se lovit.

Vrátil se do tábora s dvěma zajíci a syslem.
Vzal dvě myši a odnesl je starším.
,,Pohni kostrou mladej. A vzpamatuj se.." zavrčel Palouk nevrle a zamračil se.
,,Palouku, nech ho na pokoji a přijmi ho takového jaký je!" zavrčela Přeháňka.
,,Díky Přeháňko, ale už je to stejně jedno..." zamumlal vděčně Kamínek a odšoural se na čerstvý vzduch.
Na mýtině viděl Mušlíka jak si to k němu míří a tak se jen otočil a zase upaloval z tábora.
,,Stůj ty blecho!" zakřičel za ním Mušlík.
Kamínek ho ignoroval a běžel dál.
Slyšel Mušlíka jen pár zaječích délek za sebou a tak se otočil a zastavil.
Mušlík do něj vrazil a přitiskl ho obličejem do uschlé trávy.
,,Proč jsi utíkal?" vydechl Mušlík a pustil Kamínka.
,,Já...chtěl jsem se ti omluvit..."
Kamínek pořád zaraženě koukal se znuděným pohledem.
,,Přehnal jsem to, ale štvou mě jak se ti smějou. Já nechci aby jsi byl smutný."
Kamínek zvedl koutky k úsměvu, ale měl špatnou náladu.
,,Já vím že za to nemůžeš. Jenom jsem to nechápal..." ukončil řeč Mušlík a šťouchal do kuličky trávy.
,,Tak dobře, když jinak nedáš...ale tu blechu ti nikdy neodpustím!" pousmál se Kamínek.
Obloha se začala zatahovat a začal foukat studený vítr.
,,Jde vidět že období padajícího listí tu bude za chvíli..." povzdechl si smutně Mušlík.

Oba kocouři si lehli v doupěti nad syslem a rozdělili si ho.
,,Asi pršet nebude." mňoukl po chvíli ticha Mušlík a stočil se do klubíčka.
,,Tak to by jsi mohl i ucítit, že pršet nebude, od čeho máš nos?" podotkl Kamínek a šťouchl do bílého učedníka.
,,Už nejsem nejmladší, tak se mi nediv!" ušklíbl se.
,,Ty sotva."

Než přestal foukat vítr, nastalo už ráno, ale přes husté mraky nebylo vidět slunce.
Kamínek ležel před doupětem a čistil si šedivou srst.
Cítil na sobě pohledy ostatních procházejících koček.
,,Neschovávej se za to"
Zazněla Kamínkovi slova Písečné, když se mu snažila pomoci.
Kamínek se smutně díval po táboře a hledal jediný přátelský pohled.
Jeden našel, ale přišlo mu ti divné.
,,Kamínku?" mňoukl kocour před ním nezvykle hlubokým hlasem.
Kamínek neskrýval svoje překvapení.
Stál před ním Vrbový pruh, s nezvykle dobrou náladou.
,,Chtěl bych se ti omluvit." začal bílý kocour provinile.
,,Moc mě mrzí, že jsem se takhle k tobě choval. Přemýšlel jsem nad sebou a uvědomil si, že jsem hnusnej arogant..."
Kamínek se trochu rozzářil a nechtělo se mu ani tomu věřit.
,,Já tě mám rád a prostě nevím proč jsem se kamarádil s těma idiotama."
,,Vážně?" mňoukl trochu podezřele Kamínek a postavil se čelem k válečníkovi.
,,Přísahám..." zamumlal Vrbový pruh a sklopil oči.
,,Vážně, doopravdy se omlouvám."
Kamínek se usmál a už už se k němu chtěl přitisknout, ale zaváhal.
Vrbový pruh ho pohladil ocasem po zádech a zavrněl.

,,Mušlíku, víš co?" mňoukl zvesela Kamínek v doupěti když se ujistil, že tam jsou jen sami dva.
,,Vrbový pruh se mi dneska omluvil."
Mušlík přimhouřil oči.
,,Hlavně že jsi šťastný..." mňoukl nakonec Mušlík.
,,Nejdeš se mnou do školky? Slíbil jsem včera Stébílce a Úsvitce, že se za nimi zastavím."
Mušlík přikývl.

Když se začal blížit večer, potkali Vrbového pruha, který je pozval na večerní procházku.
,,Jsem rád že jsme přáteli." zavrněl Pruh.
Kamínek souhlasně kývl a zastavil se na horské cestičce poblíž Jestřábí hory.
Pruh se zastavil a sledoval oba učedníky.
Ve vzduchu se objevili nové pachy.
Z pukliny, co byla poblíž se objevily Brusinka a Sněženka a z křoví na okraji cesty vylezl Cvrčkotlápek.
Mušlík se naježil a Kamínek se nechápavě díval na Pruha.
Pruh se prohnaně zasmál a ve večerním slunci se mu zaleskly ostré tesáky.
,,Ty jsi si jako vážně myslel, že říkám pravdu?" pousmál se ďábelsky Pruh a jeho kumpáni se taky zasmáli.
Kamínek neměl slov, když mu to došlo.
,,Takže ty jsi mi lhal?" zašeptal Kamínek.
,,A co sis myslel?! Že se s tebou budu bavit a pak se z nás stane zamilovanej pár?"
,,Už od začátku šlo vidět, že jedeš po mě."
,,No a když jsme teď tady na takovým pěkným místečku, tak co třeba taky se nepodívat na západ slunce, hm?" zavrčel Pruh.
,,Podrazáku!" zakřičel Mušlík.
,,Hej Pruhu, někdo tady je." varovala ho Brusinka.
,,Nazdar koťata." ozvalo se za nimi.
Bylo to šest koček z Nížinného klanu a u sebe drželi Úsvitku a Stébílku.
,,Myslím, že půjdete s námi." zavrčela Holubice, zástupkyně velitelky.
,,Velitelka bude ráda, že tu máme všechny učedníky a jako bonus jednoho válečníka..."

Slíbená kapitola pro lidičky ze skupiny!
Mega děkuju za ohlasy, jsem za to mega vděčná <33

~869 slov~