KAMENNÉ TAJEMSTVÍ - Hluboko v srdci ✔

9. kapitola

Slunce už se blížilo k západu a nebe bylo šedivě zbarvené.
Padal jemný deštík, který příjemně ochlazoval.
Kamínek seděl pod Plochou skálou a sledoval velitele.
,,Už jsou to dva východy slunce od nedávné bitvy a skoro ukradení našich koťat. A je načase, aby se jeden z učedníků stal válečníkem." oznámil Kůrový měsíc a shlédl na Vrbíka.
Vrbík měl významný pohled.
Kamínek na něj obdivně hleděl. Nevěděl proč, ale přál mu to a byl na něj pyšný. Nechápal jak k němu něco může cítit, i přes to jak se k němu chová.
,,Vrbíku, slibuješ že budeš ctít válečnický zákoník a chránit klan i kdyby tě to mělo stát život?"
Vrbík s pevným pohledem přikývl.
,,Tak od této doby budeš nazýván jako Vrbový pruh." řekl Kůrový měsíc a položil Vrbovému pruhovi čumáček na čelo. Ten mu na oplátku olízl rameno a pak poodstoupil.
Kočky začali provolávat jeho jméno a gratulovat mu.
Kamínek taky párkrát provolal Vrbového pruha jméno.
,,Dnes v noci budeš tiše sedět a střežit náš tábor." mňoukl Kůrový měsíc a Vrbový pruh si sedl doprostřed mýtiny.

,,Kamínku, půjdeš dneska se mnou a Bouřlivákem na noční hlídku." zavolal na šedého učedníka Bažant.
Kamínek se rozloučil s Mušlíkem a běžel za Bažantem a Bouřlivákem.
Hlídka šla k Jestřábí hoře a pak kolem jezera, kde Kamínek chvíli lovil.

Už se blížila chvíle kdy by mělo začít svítat.
,,Půjdu lovit, hromada s úlovky je skoro prázdná." mňoukl Bouřlivák a běžel k Orlímu údolí.
Jakmile zbytek hlídky došel do tábora, spustil se prudký liják.
Kamínek rychle odložil ulovenou rybu a běžel se schovat do suchého doupěte.
Všichni ostatní učedníci tam byli schovaní.
,,Vypadáš jako kdyby do tebe uhodil blesk." zasmál se Cvrčkotlápek.
Kamínek byl celý promočený a měl celé zablácené tlapky a rozcuchanou srst.
,,Kéž by." zasyčela Brusinka toužebně.
,,Víš co? Polib si." zavrčel Mušlík.
Brusinka se prudce na něj ohlédla a pomalu šla k němu.
,,Co jsi říkal? Asi špatně slyším." zavrčela.
Kamínek polkl naprázdno.
I Cvrčkotlápkovi se v očích mihl strach, ale hned zmizel.
,,Proč jsi na Kamínka tak hnusná?!" zavrčel Mušlík a postavil se čelem k Brusince.
Brusinka byla asi tak o půl hlavy vyšší než bílý učedník.
,,Tvoji rodiče tě asi neměli rádi, co?" zeptal se Mušlík a naježila se mu srst.
Brusinka zavrčela a zabořila mu drápy do tváře.
Mušlík vykřikl a skrčil se na zem.
,,Můj otec byl toulavej kocour a moji matku jsem zabila tím, že jsem se narodila." 
Brusinka odkráčela rychlím krokem z doupěte a Cvrčkotlápek ji následoval.
,,Díky že jsi se mě zastal..." mňoukl Kamínek.
Mušlík jen zabručel a stulil se do klubíčka.

Uběhlo několik dnů a měsíc nabil kulatého tvaru-bylo shromáždění.
Kůrový měsíc seděl na Ploché skále s Kapřicí po boku.
,,Nazdar šutre." ušklíbl se Vrbový pruh.
,,Neříkej mi šutre." mňoukl Kamínek.
Vrbový se jen zasmál a zase odešel.
Kůrový mezitím svolal kočky, které se začali scházet pod skálu.
,,Dneska je shromáždění a je načase vybrat kočky, které půjdou." začal velitel.
,,Půjde Bažant, Pampeliška, Ohnivý blesk, Vrbový pruh a Cvrčkotlápek. Hrozí napadení a je potřeba dostatek členů v táboře, není to nic pro slabochy." řekl Kůrový měsíc a opovržlivě se podíval na Kamínka.
Vybrané kočky začali pomalu odcházet v čele s velitelem.
,,Dávej na sebe pozor, až zaútočí na tábor, teplouši nejsou tak statní jako ostatní." podotkl Ohnivý blesk se škodolibím úsměvem.
Kamínek strnul a vykulil oči.
,,Cože..." vydechl tiše.
U východu z tábora viděl Vrbového pruha jak se na něj dívá a vše mu bylo hned jasné-Vrbový pruh to všem řekl.
Kamínek litoval, že se Mušlíkovi svěřil.
,,Liščí bobku." zavrčel Kamínek na Bleska, ale ten už byl dávno pryč.
Kamínek vyběhl z tábora.
Chtěl být sám a utřídit si myšlenky.
Tlapky ho sami vedli k Jestřábí hoře.
Vešel do jeskyně a kráčel tmou.
V jeskyni byl klid, u stropu šli vidět tmavší stíny létajících netopýrů.
Jeskyně se nekonečně táhla a postupně se svažovala níž a níž.
Mezi kočkami z Horského klanu se říkalo, že jeskyň nemá konce, protože žádná z koček na něj ještě nedošla. Některé z koček které se pokoušeli dojít ke konci, zahynuli a nikdo je už nenašel.
,,Já jsem takovej idiot." zanaříkal Kamínek do hrobového ticha.
Raději se zase otočil a vracel se. Nechtěl se ztratit jako ostatní kočky.
Když vyšel ven, sedl si do vlhké trávy a podíval se na nebe osvětlené velkým měsícem a hvězdami.
,,Co mám dělat?" zamumlal a přemýšlel, která z hvězd by mohla být jeho otec.

Tramtadadáááá!
~734 slov~