KAMENNÉ TAJEMSTVÍ - Hluboko v srdci ✔

1. kapitola

Uplynuly dva měsíce od toho, co byl Kamínek jmenován učedníkem.
Kamínek ležel v učednickém doupěti na svém pelíšku a mezi tlapkami držel modrý safír.
Pořád ho měl u sebe.
Bral z něj útěchu, protože nikdo jiný tak blízký mu v klanu nebyl.
Do doupěte vešel Vrbík s Cvrčkotlápkem s patách.
,,Čau Kamínku." mňoukl Vrbík.
,,Kamínkovi poskočilo srdce a nebyl schopný slova.
,,A-ahoj." pozdravil nakonec.
,,Chceš s námi na výcvik? Bažant ti vzkazuje, že tě dnes naučí lovit orly."
Mňoukl Cvrčkotlápek se škádlivým úsměvěm.
Tito dva učedníci byli starší než Kamínek, a tak orly nebo jestřáby už uměli lovit dávno.
,,Tak jo..."
Kamínek se postavil a safír si schoval po mechový pelíšek.
Celou dobu nemohl odtrhnout pohled od Vrbíka.
Celou dobu pociťoval jakýsi podivný pocit v těle.
Zatřepal hlavou a následoval Cvrčkotlápka.
,,K Vrbíkovi se zařadila Sneženka a Vrbík ji přejel ocasem po rameni.
,,Tak pojďte, učitelé už čekají v Písčité dolině."
Skupinka učedníků se rozběhla k místu kde se cvičí učedníci.
Když dorazili na místo, učedníci se rozdělili a každý šel dělat něco jiného.
Bažant vedl Kamínka horskou cestičkou k Dravému údolí, místu kde se dají dobře lovit dravý ptáci.
Bylo období zeleno-listí a slunce silně hřálo.
,,Tady už dávej větší pozor." upozornil ho Bažant a plížil se podél jedné ze skal.
,,Vidíš támhle toho?" zašeptal Bažant a ocasem ukázal na orla sedícího na větvi, vyčnívající ze skály.
Kamínek přikývl a celý se napjal.
,,Když ho budeš chtít ulovit, útoč na jeho křídla, ale dávej pozor na zobák a drápy. Věř mi, mám vlastní zkušenost." vysvětlil Bažant a sledoval orla.
Kamínek se podíval na Bažantova záda kde byli stopy po drápech obrovského dravce.
,,Tak fajn, já půjdu ho na sebe nalákat a až bude blízko nade mnou, tak zaútočíš, ano?"
,,Jasně." přikývl Kamínek a vytáhl drápky.
Bažant vystřelil ze stínů, které vrhala skála, u které byli skrytí.
Orel si ho všiml, ale ještě chvíli nehybně seděl a čekal.
Nakonec roztáhl křídla a vyrazil ze sebe lovecký vřískot.
Kamínek běžel k orlovi a skočil na jeho křídlo.
Zakousl se do orlova křídla a drápky mu vytrhával peří.
Orel zběsile máchal křídly a Kamínek měl co dělat, aby se udržel a nespadl.
Bažant mezitím skočil po orlově krku.
Orel se zobákem zachytil za Bažantovo ucho a kus mu utrhl.
Bažant sykl bolestí a naposledy kousl orla do krku a orel spadl k zemi a pomalu z něj prchal život.
Kamínek si oddechl a setřepával ze sebe peříčka.
,,Je to samec, a tamhle v té puklině měl hnízdo." řekl Bažant a snažil se popadnout dech.
,,Samice je menší než samec." řekl Kamínek napůl otázkou.
Bažant přikývl a chytil orla za křídlo a táhl ho za sebou.

~~~
,,Dobrá práce Kamínku, vedl jsi si dobře." pochválil ho nakonec Bažant a odložil orla do díry kde byli čerstvé úlovky.
,,Teď se jdi postarat o starší a k západu slunce půjdeš s někým na hlídku." mňoukl Bažant a odešel k vodopádku co měli v táboře.
Byl to dobrý a blízký zdroj vody a občas tam proudem tekoucí vody sklouzla i nějaká ryba.
Kamínek si povzdechl a šoural se do obydlí starších.
Cestou potkal dvě malá koťata, Stébílku a Úsvitku.
,,Kam jdeš?" zeptala se Úsvitka a mrskala ocáskem.
,,Úsvitko! Neotravuj Kamínka když má zřejmě nějakou práci." ozvala se Čtyřlístka, matka dvou koťat.
,,Tak čau." rozloučila se Úsvitka a cupkala do školky.

~~~
Když měl Kamínek práci u starších hotovou, zalezl si do doupěte s myší v tlamičce.
Venku bylo horko a v doupěti alespoň trošička chládku.
Začal myš trhat na kousky, které následně snědl.
Potom vyhlédl dírou ve střeše doupěte na jasnou oblohu.
,,Chybíš mi." zašeptal Kamínek a smutně si povzdechl.
,,Kéž by jsi tu byl, mohl bych ti ukázat co mě Bažant naučil za bojovou techniku." mluvil do prázdna a přitom se mu chvěl hlas.
Koukal se na bílé nadýchané obláčky a hledal v nich podobu různých věcí.
Jeden vypadal jako kdyby se na něj dívala kočka.
Kamínek věděl, že se na něj jeho otec dívá u Hvězdného klanu.
Často si takhle povídal sám se sebou. Hlavně když byl osamělý.
Kamínek venku zaslechl Vrbíka a nastražil uši.
Neslyšel co říká, ale Vrbíkova přítomnost v Kamínkovi vyvolala úzkost.
,,Proč tu nikdo pro mě není?" zamumlal si sám pro sebe Kamínek  beznadějně.
Vyšel z doupěte a sedl si do stínu.
Vrbík se cvičně pral s Cvrčkotlápkem. Brusinka, která seděla poblíž zápasících učedníku cosi pokřikovala.
,,Hej ty! Nechceš taky zápasit s Vrbíkem? Je nový šampión, přepral Cvrčkotlápka." zavolala Brusinka a v očích jí pohrávali plamínky.
Kamínek trochu nejistě šel za nimi.
,,A ty Mušlíku?" zeptala se Brusinka bílého kocourka co zrovna odkládal ulovenou kořist.
,,Já nevím." odpověděl.
,,Dělej, pojď." pobídla ho Brusinka.
,,Teď půjde zápasit Mušlík proti našemu šampiónovi Vrbíkovi!" mňoukla hlasitě Brusinka a odstartovala zápas.
Vrbík skočil na mnohem menšího Mušlíka a ten se hned svalil k zemi.
Ostatní učedníci kromě Kamínka začali slavnostně hulákat.
Mušlík se odšoural rychle z dohledu a zmizel v doupěti učedníků.
,,Slaboch." podotkl Cvrčkotlápek a Vrbík přikývl.
Jakmile Brusinka odstartovala zápas Kamínka a Vrbíka, Kamínek si uvědomil že nemůže bojovat.
Vrbík ho shodil na zem.
,,Já-já nemůžu..." zašeptal Kamínek a zvedal se ze země.
,,Proč? Bojíš se?" zeptal se výsměšně Cvrčkotlápek.
,,Je to jasný! Kotě se nám bojí!" zavýskla Brusinka a vytasila drápky.
,,Nebojím se!" ohradil se Kamínek.
,,Tak bojuj!" nařídil mu Vrbík.
,,Ale..." začal Kamínek, ale Vrbík mu drápy přejel po tváři.
Kamínek dlouhými skoky utekl do doupěte učedníků.
Schoulil se na svém pelíšku a zakryl si obličej ocasem. 
,,Dobrý?" ozval se tenký hlásek Mušlíka.
Kamínek jenom zabručel a snažil se spát.
,,Blíží se západ slunce, musíš jít na hlídku." připomněl Mušlík a lehl si na svůj pelíšek v rohu doupěte. 
Kamínek vyšel zase z doupěte a připojil se k večerní hlídce.

Celkem dlouhá kapitola, ale to je jedno. XD

~959 slov~