12. kapitola

45 11 2
                                    

Kamínek šel obklopený cizími kočkami. Z boku se k němu tiskl Mušlík a vystrašeně se rozhlížel.
,,Mohli by jsme je přeprat, zvládli by jsme je." zašeptal Kamínek.
,,Tak to teda rozhodně nedělej, protože pochybuju že by jsme nad nimi vyhráli." špitl Mušlík a sklopil pohled, když se na něj upřeně podíval velký kocour.

Když dorazili do tábora, uvítala je Hvězdná růže.
,,Odveďte je, ale tohohle si tu ještě nechám." kývla na Kamínka a ten se jen zděšeně otočil na Úsvitku, která celou cestu musela jít bez přestávky a tudíž se sotva plazila.
,,Pamatuješ si na mě?" zavrčela Hvězdná a odhalila svoji půlku obličeje, kde byla slepá.
,,Ano." mňoukl bezcitně Kamínek.
Snažil se si udržet kamenný výraz.
,,Mezi vězni, jako jsi teď ty, platí pravidlo. Oko za oko, zub za zub..." pronesla autorativně velitelka a vytasila ostré drápy.
,,Tak teď, je myslím řada na mě." řekla a sekla po Kamínkovi.
Kamínek se ani nehnul a nechal se strefit.
Tiše sykl, ale nehnul se.
Po obličeji mu stékala teplá krev a pálila ho v oku.
,,Odveďte ho!" zakřičela Hvězdná růže.
Do doupěte vešli dvě kočky. Kamínek je poznal.
Byli to Muškátek a Zázvorka.
,,Co se to tu děje?" začal Kamínek když ho jeho bývalí přátelé vedli pryč z tábora.
,,Zázvorko, Muškátku?
,,Nejsem Muškátek a tohle není Zázvorka!" zavrčel kocour.
,,Jsem Muškát a tohle je Jabloň."
,,Kam mě to vedete?"
,,Tam kam patří krysy jako seš ty." odpověděla agresivně Jabloň.

Kočky ho dovedli k houfu ostružiní, kde si ho převzala další kočka, Vraňák.
,,Tvoje místo bude u těch koťat." zavrčel temně a nastrkal Kamínka do pelechu za koťaty.
Vraňák vzal chomáč ostružiní a překryl ním vchod.
,,Kamínku, já mám strach." pískla Stébílka a tiskla se k sestře.
,,Nebojte se, dostaneme se odtud" povzbudil je Kamínek, i když sám tomu nevěřil.
Kamínek uviděl přes škvírku v trnité zdi nějakou bílou kočku jak utěšuje malé kotě.
,,Kdo jsi?" zeptal se Kamínek a sledoval kočku jak si poposedla blíž.
Jsem mazlíček, byla jsem u své zahrady, poprvé jsem svému kotěti chtěla ukázat nové místo, ale ty kočky nás chytili."
,,Ty tu máš dvounožce? Tady žádní nebydlí."
,,Dvounožci? Mám tu své páníčky, mají tu takový dřevěný dům, jezdí sem vždy jen když je teplo." vysvětlila stručně a žalostně se podívala na své kotě.
,,Ty jsi divoká kočka, že?" odvážila se zeptat kočka.
Kamínek přikývl a představil se.
,,Já jsem Monlou a moje kotě Kulička."
,,Nebavte se, tohle není debatní setkání!" zavrčel Vraňák když procházel kolem.
Kočky ztišili hlas, ale pokračovali v debatě dál.
,,Proč nás chytli?"
,,Nevím..." přiznal Kamínek a přisunul si polospící koťata k sobě.

,,Vstávejte!" ozvalo se hlasité mňouknutí.
Kamínek sebou trhnul a mžoural kolem sebe.
Ostružinové vězení se otevřelo a dovnitř nějaká kočka hodila zajíce.
,,Snězte to."
,,Vlnku!" zašeptal nadšeně Kamínek.
,,Potichu, nesmím tady být." upozornil ho učedník.
,,Ostatní dostávají jen jednu myš a to nejlépe, jinak jen zbytky."
Kamínek zesmutněl a vzal si zajíce blíž k sobě.
,,Tak díky." pousmál se Kamínek a Vlnek překryl východ ostružiním a rychle odešel.
Kamínek nahlédl skrz díru k Monlou a Kuličce.
Měli tam jen jakési žrádlo pro vrány.
Kamínek se podíval na králíka a zuby odtrhl kousek úlovku a procpal ho dírou, tak aby si ho mohla Monlou vzít.
,,Děkuju." zašeptala Monlou a pustila se do jídla.
Kamínek rozdělil zbytek králíka na dvě poloviny a nechal koťata aby se najedla.
,,Ty nechceš?" mňoukla Úsvitka.
,,Ne, nemám hlad." zamumlal Kamínek a přemýšlel jak se dostat pryč.
Ani ho nenapadlo se podívat kdo je na druhé straně.
Viděl rozmazaný obrys Sněženky jak jen leží schoulená na zemi a u ní leží malá myš.
Celé dny se určitě nehýbala a jen ležela. Kamínek nikdy neslyšel žádný šramot z jejího pelechu.
Ani nevěděl jak dlouho už tu jsou, ale ten králík byl první úlovek co zatím dostali.
,,Od toho co jsem se tu dostala uběhlo už sedm východů slunce a ty jsi přišel den po mně." řekla tiše Monlou jako by mu četla myšlenky.
,,Dnes v noci utečeme."





Jou, jou, jou!
Další kapitola existuje a já s ní!
Jelikož si ufouni😏 z Whatsappu o to pořád píšou a neberou ohledy na to že mám právo na ně podat trestní oznámení, tak ji tu máte! XDDDDD
Samozřejmě moc díky za podporu, moc si toho cením :33 <3333

~707 slov~

KAMENNÉ TAJEMSTVÍ - Hluboko v srdci ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat