KAMENNÉ TAJEMSTVÍ - Hluboko v srdci ✔

5. kapitola

Kamínek otevřel oči a zamžoural do denního světla.
Vyšel z doupěte a upravil si rozcuchanou srst.
Z hromady úlovků si vzal zajíce a nesl ho do školky.
Hned ve vchodu na něj skočila Stébílka s Úsvitkou.
,,To je pro nás?" zeptala se Úsvitka a koukala na zajíce.
,,Je to pro Čtyřlístku se Srnkou." mňoukl Kamínek a kývl na Čtyřlístku.
,,Kde je vůbec Srnka?" zeptal se Čtyřlístky.
,,V léčitelském doupěti. Dnes ráno jí bylo špatně." mňoukla Čtyřlístka a ukousla si ze zajíce.
,,Můžeme taky?" zeptala se Úsvitka.
Čtyřlístka kývla a Úsvitka si kousla.
,,Mňam!" mňoukla.
,,Nechtěli by jste si jít chvíli hrát, pokud by to Kamínkovi nevadilo?" zeptala se Čtyřlístka.
,,Nevadilo." odpověděl Kamínek a koťata se nadšeně hnala ven ze školky.
,,Chtěli by jste ukázat jak se loví?" nabídl Kamínek a zavedl koťata k vodopádku v táboře.
Sedli si na okraj jezírka a koukali do čisté vody.
,,Je tam ryba!" zavýskla Stébílka.
,,Jak se tam dostala?" zeptala se Úsvitka a strčila tlapku do vody.
,,Občas sem ty ryby spadnout po proudu."
Úsvitka skočila do vody a mezi packy chytila rybu.
Ryba začala panikařit a shodila Úsvitku, která se ponořila pod vodu.
Hned se ale vynořila, protože jezírko nebylo zase tak hluboké, Úsvitce z vody vykukovala jen hlava.
Teď se do jezírka vrhla i Stébílka a začala honit rybu.
Kamínek se musel zasmát.
Kolem stříkala voda a obě koťata byla celá zmáčená.
Za chvíli se Stébílka začala šplhat na břeh a v tlamičce držela ocas ryby a usilovně ji táhla ven.
,,Mám ji." zahuhlala přes rybu v tlamičce.
Úsvitka taky vylezla z vody a oklepala se.
Ryba se začala na břehu mrskat a tak ji Kamínek zakousl.
,,Dobrá práce vy dvě." mňoukl Kamínek.
,,Pak ji můžete odnést starším kteří vám třeba poví příběh, ale nejprve se musíte usušit.
Všichni tři si společně lehli na sluníčko a odpočívali a mezitím jim schnuli kožíšky.

Když byli všichni už sušší Kamínek zavedl koťata i s rybou ke starším a sám si šel lehnout do učednického doupěte.
Ležel tam jen Mušlík, který nejspíše spal.
Kamínek si všiml, že Mušlík hýbe špičkou ocásku.
,,Mušlíku?" mňoukl Kamínek.
,,Co?" zamumlal bílý učedník a koukal do stěny doupěte.
,,Je ti něco?" zeptal se Kamínek a přišel blíž k Mušlíkovi.
,,Podívej se na mě." mňoukl Kamínek.
Mušlík se posadil a koukal do země.
Mušlík měl kousanec na rameni a v obličeji šrámy po drápech.
,,Kdo ti to udělal?" zděsil se Kamínek.
,,Vrbík, Brusinka a Cvrčkotlápek. Chtěli abych zase s nimi bojoval, ale já nechtěl. Oni mi začali nadávat a pak..." Mušlík to nedořekl a beznadějně si povzdechl.
Kamínek mu soucitně položil ocas na rameno.
,,Měl by jsi jít za Písečnou, aby ti to ošetřila."
,,To právě nechci, chtěla by vědět kdo mi to udělal a pak by se to ještě zhoršilo."
,,Jsi jediný komu jsem to řekl." zamumlal a sklopil uši.
Tak zůstaň tady, přinesu ti nějaké pavučiny." mňoukl Kamínek a odešel.
Nakoukl do léčitelského doupěte. Tůň tam nebyla tak toho využil a rychle si omotal pár pavučin kolem tlapky.
Dal je Mušlíkovi na rány a odešel si lehnout na svůj pelíšek.
Do doupěte vešel Vrbík se Sněženkou.
Mušlík jakmile vešli do doupěte si rychle lehl a dělal že spí.
Kamínkovi jakoby se v břiše rozletěli motýlci.
,,Čau, půjdeš se se mnou a Sněženkou projít k Jestřábí hoře?" nabídl Vrbík Kamínkovi.
Kamínek si všiml výhružnému výrazu Sněženky.
,,Em...ne promiň." mňoukl Kamínek.
Tak hodně chtěl říct, že půjde, ale raději se nechtěl zaplést se Sněženkou.
Když Vrbík odcházel Kamínek ho toužebně sledoval.
Sněženka na Kamínka vrhla varovný pohled a odešla.
,,Proč jsi se na něj tak díval?" zeptal se Mušlík jakmile zůstali v doupěti zase sami dva.
,,Já-já nevím..." zamumlal.
Mušlík si ho podezíravě prohlížel.
,,Nechceš si jít zalovit?" zeptal se Mušlík aby změnil téma.
,,Fajn, tak jdeme." mňoukl Kamínek a zařadil se za Mušlíka.

Při psaní toho jak Úsvitka se Stébílkou loví tu rybu, jsem si to úplně představovala a musela jsem se nad tím zasmát XDDD

~658 slov~