KAMENNÉ TAJEMSTVÍ - Hluboko v srdci ✔

7. kapitola

Když doběhli do tábora, Tůň stála před svým doupětem s nachystanými bylinkami.
Kamínek si sedl na kraj mýtiny a čekal až na něj přijde řada na ošetření.
,,Ahoj, jsi dost zřízený." mňoukl Mušlík a sedl si ke Kamínkovi.
,,Dali jsme jim co proto." řekl Kamínek a s bojovným výrazem si začal lízat ránu na hrudi.
,,Chceš něco k jídlu?" zeptal se Mušlík.
Kamínek zavrtěl hlavou a unaveně si lehl.
,,Slyšel jsem od Brusinky že jsi bojoval s Hvězdnou růží." zavolal zdálky Vrbík a doběhl i s Cvrčkotlápkem k nim.
Mušlík sklopil zrak a doufal že si ho učedníci nebudou všímat.
,,Asi jsem jí zranil oko, dost krvácela." řekl Kamínek.
Vrbík užasle vykulil oči.
,,Škoda že jsem taky nemohl jít bojovat." dodal Vrbík.

Jakmile Tůň ošetřila Kamínkovi zranění, společně s Mušlíkem odešli do doupěte kde bylo prázdno.
Kamínek si lehl a zavřel oči.
Mušlík seděl na mechu a koukal do tmy.
,,Mohl bych být vedle tebe?" zeptal se Mušlík.
Kamínek jen zabručel, protože už napůl spal.
Mušlík si začal stěhovat svůj mechový pelíšek vedle Kamínka.

Kamínek běžel lesem. Kolem byli vysoké stromy obrostlé jehličím. Nikdy takový les neviděl. Cesta, po které běžel vedla pořád rovně.
Mezi stromy zahlédl bílý kožíšek Vrbíka.
Smykem zastavil a vrátil se o pár kroků zpátky.
Vrbík tam jen stál a díval se někam za Kamínka.
Za Kamínkem se objevila Sněženka a skočila Kamínkovi na záda.
Pak přišla za Vrbíkem a přitiskla se k němu bokem.
Kamínkovi oči se zaleskly a celý se otřásl.
,,Vrbíku..." zašeptal třesoucím hlasem Kamínek.
Vrbík se ohnal packou po Kamínkovi a zasáhl jeho obličej.

Kamínek se s trhnutím probudil.
Otevřel oči a zhluboka dýchal.
,,Co je?" zeptal se rozespale Mušlík a zvedl hlavu.
Byla ještě tma a než se rozední tak to ještě chvíli potrvá.
,,Jenom sen." zašeptal Kamínek.
V učednickém doupěti pořád nikdo nebyl.
,,Mluvil jsi ze spaní." řekl Mušlík a protáhl si přední tlapky.
,,Zamiloval jsi se, že?" zeptal se Mušlík a zadíval se do tmy.
,,Do koho?" mňoukl Kamínek a celého ho sevřela úzkost a začala se mu motat hlava.
,,Ty víš do koho."
Kamínek sklonil hlavu a neodpověděl.
,,Neboj, já to nikomu neřeknu." ujistil ho Mušlík smutně.
,,Jak jsi to poznal?" zamumlal Kamínek.
,,Jde vidět jak se na něj díváš, jak s ním mluvíš a jak jsi odmítl bojovat."
Do doupěte přišel Vrbík s ostatními učedníky.
Mušlík ztichl.
Vrbík poznal, že se bavili o něčem co nechtějí aby ostatní věděli.
Všichni učedníci ulehli ke spánku.
Kamínek si položil hlavu na tlapky a přitáhl si zadní tlapky blíž k tělu.

Ráno se Kamínek loudal k Písčité dolině.
Čekal tam na něj Bažant.
Kamínek neměl na nic náladu a cítil se mizerně.
,,Zopakujeme si boj. Kapřice mi říkala jak jsi v noci bojoval, bez tebe by prý mohla umřít." usmál se Bažant.
Oba dva kocouři se postavili proti sobě a Bažant vystartoval jako první.
Srazil Kamínka na zem a zabránil mu v pohybu.
Tohle stejné se odehrálo ještě párkrát než si Bažant všiml že Kamínek je celý sklíčený.
,,Děje se něco?" zeptal se Bažant.
Kamínek zavrtěl hlavou a oklepal se od písku.
,,Jsi unavený z toho včerejšího boje, po zbytek dne můžeš už jen odpočívat."
Kamínek vděčně kývl a šel do tábora.

Když procházel táborem, směrem k jezírku, viděl Vrbíka a jeho partu.
,,Teplej!" zavolal Cvrčkotlápek na Kamínka.
Brusinka se začala smát.
,,Hele, teploušek nám přišel." mňoukl Vrbík a ušklíbl se.
S Kamínkem jakoby se zatočil svět.
Píchlo ho u srdce.
Podlomily se mu tlapky, ale rychle se schoval v učednickém doupěti.
Kamínek slyšel smích učedníků.
Nemohl uvěřit že Mušlík to někomu řekl.
Měl v očích slzy a sotva viděl kam jde.
Stulil se na pelíšku a utřel si slzy do srsti na tlapce.
,,Proč jsi to udělal?!" zakřičel Kamínek, protože věděl že Mušlík je v doupěti taky.
,,Já nechtěl..." zašeptal Mušlík roztřeseně.
,,Ale řekls jim to, slíbil jsi že to nikomu neřekneš, ale řekl, seš jenom pitomej lhář!" křičel Kamínek a celý se naježil, že vypadal dvakrát větší.
,,Donutili mě!" zakřičel Mušlík nazpátek a zlomil se mu hlas.
Kamínek trochu zpozorněl a přestal křičet.
,,Odvedli mě z tábora a vyhrožovali mi že mi něco udělají když jim neřeknu o čem jsme se v noci bavili." řekl a celý se třásl.
,,Co jsi jim všechno řekl?"
,,Řekl jsem jim všechno, ale neřekl jsem jim koho máš rád, Brusinka mě bouchla do hlavy...moc mě to mrzí, neumím udržet tajemství. Chtěl jsem aby jsme byli přáteli, ale všechno jsem zkazil." Mušlík mluvil tak rychle, že Kamínek neměl možnost promluvit.
,,Neumím udržet tajemství..." dořekl Mušlík a schoulil se do klubíčka.
,,Klidně mě můžeš nenávidět, chápu tě." zamumlal a zakryl si hlavu tlapkami.
,,Mušlíku, ty za to nemůžeš." řekl Kamínek.
,,Jsem pitomej." mňoukl Mušlík.
,,To není pravda. Promiň za to jak jsem na tebe křičel, já jsem nevěděl že...že tě donutili." vykoktal Kamínek a utřel si obličej do tlapek.
Mušlík si sedl a smutně se pousmál.
Kamínek ho pohladil ocasem po zádech a povzdechl.
Budou na mě ostatní taky takový až to zjistí?

Takžeeee
Už se to o Kamínkovi vííí...
Bohužel je tohle krutá realita a někteří prostě tyto lidi mezi sebe nepřijmou a jen se posmívají... :<

~ 861 slov~