Nekonečná válka - 1. Díl Kroniky čtyř kontinentů (BUDE SE VYDÁVAT)

💫9. Kapitola💫

Kass
   Začala hrát hudba a někdo mluvil. Moje hlava byla najednou hrozně těžká. Posadila jsem se zpět na zem a chytila jsem si ji. ,,Kass, jsi v pořádku?" zeptala se Qilla. Potichu jsem zamumlala na souhlas, ale opak byl pravdou. Co se to děje? ,,Kass, nevypadá to tak. Co se děje?" ptala se dál. Podrážděně jsem zavrčela. ,,Jsem v pořádku, nic se neděje.". Moje srdce zrychlovalo tep. Každou chvíli se mi zdálo, že mě něco kontroluje, ale já to nejsem. ,, Pojď sem, pomůžeme ti. Za chvíli to určitě přejde." řekla Lydie.
   Ucítila jsem takový vztek. Nepotřebuji jejich pomoc. ,,Řekla jsem, že je mi fajn!" zakřičela jsem naštvaně. Lekla jsem se sama sebe. Ten hlas, co zpíval řekl: ,,Yeah I'm agressive.". Můj bože. Co se to děje? Jsem vyděšená!
   Ze sedu jsem přešla do kleku. Pořád jsem si držela hlavu. Bylo to horší. Mnohem horší. Tělo mě přestávalo poslouchat. Mé oči zfialověly a najednou jsem začala zpívat. Ale nebyl to můj hlas. Byl to hlas onoho muže. ,,So I trapped myself away from immortal dismay. Then the blood so profound came to send me down. All the cable in my brain, making me go insane, but The soul still lives!". Nechtěla jsem to dělat, ale má ústa mě neposlouchala. Tohle musí být jen zlý sen! ,, I am, the purple guy, come to see the show tonight. Turn the spotlight onto me, my body's ready, now begin!". Ředitelka se snažila přiblížit. To ne! Co když jí něco udělám? ,,Now The purple rise, come to conquer all your cries. The Phantoms are the less your worries, so you better hurry.". Byla hrozně blízko. Ucítila jsem takovou sílu v hlasivkách a bránici (sval v břiše, pomocí kterého se zpívá). ,,Just crank the noise. I'm the purple guy, you'll Now die!". Z mé pusy vyšla obrovská zvuková vlna. Ředitelku to odmrštilo. Naštěstí se jí nic nestalo.
   Položila jsem se na zem. Bylo to příšerné. Všechno mě pálilo a v hlavě jsem slyšela smích toho pána záhadného. ,,Prosím, už ne... Dost..." naléhala jsem potichu, ale nebylo to nic platné. Opět to začalo, ale tentokrát jsem neovládala už ani své tělo. Vedle mě se objevil téměř neviditelný fialový kruh. Vždyť tvořím portál!
   ,,It's been too long, the blood shed on the walls inside of me. What was I to do when they could see?" zpíval skrze mě ten muž. Postavila jsem se. ,,There's only one suit, where else was I to shoot? Yet now I'm stuck for all eternity.". Zasmála jsem se. Kruh se stal mnohem viditelnějším. Cítím se slabší a slabší, jako by ze mě vysával nějaký druh síly.
   Všichni byli zmatení, nikdo nevěděl, kdo to dělá. ,,So now I suffer. Turmoil and fear is all around. You see the phantoms." roztáhla jsem ruce a kolem mě se objevili duchové. Kdo to je? Nikoho jsem neznala. ,,Are yet to be freed. But they're stuck inside.". Zmizeli. Ředitelka se snažila mě začarovat, aby mě ta neznámá síla nechala být, ale nepomáhalo to. Byl daleko silnější. ,,The immortal fire. That burned them all 'til the end was surely near!". Uchechtla jsem se a pomstychtivě jsem se podívala na ředitelku.
   ,,So I trapped myself away from immortal dismay. Then the blood so profound came to send me down. All the cable in my brain making me go insane. But the soul still lives!" Portál byl opět o něco viditelnější. Cítila jsem se zvláštně ohledně toho muže. Ten hlas je mi povědomý. ,,I am the purple guy. Come and see the show tonight. Turn the spotlight onto me. My body's ready. Now begin! Now the purple rise. Come to conquer all your cries. The phantoms are the less of your worries,". Lehce jsem se vznesla. Co se asi bude dít teď?? ,,So you better hurry. Just crank the noise, I'm the purple guy. You'll now die!".
   Zaklonila jsem hlavu. Celé mé tělo pulzovalo v rytmu hudby. Ze srdce mi vycházelo fialové světlo a vyplňovalo portál. Pak jsem spadla na zem. Opět jsem se kontrolovala své tělo. Zrychleně jsem dýchala. Má mysl byla plná strachu. ,,Pojď sem, Kass. Musíš se bránit!" zavolal Valor. Valore!!!
   Chtěla jsem tak moc udělat to, co řekl, ale nešlo to. Opět jsem se nekontrolovala. ,,Leave me alone. I'm caught to the bone. Tenebris has risen. God damn he's not alone." zašeptala jsem pořád mužským hlasem. Nikdo mi nerozuměl. Podivala jsem se ředitelce přímo do očí a uchechtla jsem se. ,,Leave me alone. I'm caught to the bone. Tenebris has risen. God damn he's not alone." zazpívala jsem tentokrát nahlas. Všichni se vyděsili a propadli panice. Kdo to je? Nikdy jsem o něm neslyšela. Najednou se z portálu začal drát muž.
   ,,Leave me alone. I'm caught to the bone. Tenebris has risen. God damn he's not alone." řekl démonickým hlasem. To ne! Byl velmi velmi blízko k úplnému vystoupení z portálu. Začala jsem zpívat, ale už to byl můj hlas. On zase zpíval tím svým. ,,Leave me alone. I'm caught to the bone. Tenebris has risen. God damn he's not alone!". Vylezl z portálu a postavil se vedle mě. Uchechtl se a podíval se přímo na ředitelku. Ale... Vždyť to je Bris!
   ,,I am the purple guy. Come to see the show tonight. Turn the spotlight onto me, my body's ready now begin! Now the purple rise. Come to conquer all your cries." zpívali jsme.
   Bris se pak otočil na mě. Ušklíbl se, chytil mě za košili a zvednul mě na nohy. ,,The phantoms are the less of your worries. So you better hurry. Just crank the noise. I'm the purple guy!". Chytil mě pod krkem a zvednul mě do vzduchu. Druhou rukou začal kouzlit. Můj krk nabral fialovou barvu, jakou měli moje oči od začátku tohoto. Začala jsem brečet, snažila jsem se bránit, ale nešlo to. Je moc silný. ,,Leave me alone. I'm caught to the bone. Tenebris has risen. God damn he's not alone!". Z mého krku něco vyletělo a on to pohltil. Pak mě pustil na zem.
   Dopadla jsem s hlasitým heknutím. Bris... Tedy Tenebris se spokojeně nadechoval. Měl zavřené oči a vypadalo to, jako by si užíval svobodu. Kdo to je? A proč byl ve světě lidí? Najednou prudce otevřel oči a pousmál se. ,,Tenebrisi!." zakřičela ředitelka. Zmateně jsem se na ni dívala. V životě jsem to jméno neslyšela. ,,Vy... Předstíral jste, že jste učitel. Věděla jsem, že vám nemůžu věřit! Předstíral jste, že mi pomáháte z vězení, ale chtěl jste mě kvůli tomuto." řekla jsem nahlas.
   Tenebris se uchechtl a otočil hlavu na mě. ,,Konečně ti to došlo. Pochyboval jsem, že ti to někdy dojde. Nejsi moc bystrá.". Zavrčela jsem. Všichni se na něj dívali vyděšeně. ,,Kdo vlastně jste?". On se jen zasmál a opět se otočil směrem ode mě. Pak zvednul ruku a v ní ukázal element. Element smrti... Ale ten měl jenom. To je ten, o kterém říkali, že je ve vězení. ,,Ničitel světů... Ale měl jste být..." zašeptala jsem. On se pousmál a opět se na mě podíval. ,,Mrtvý? Ach ne, má milá. Byl jsem jen uvězněn. A díky tvoji magii velmi podobné té mojí jsem se odtamtud dostal." řekl. Ředitelka po něm mrštila několik kouzel se slovy: ,,Nech ji na pokoji!". Neváhal, vytvořil kolem nás bariéru a začal mě obcházet. Začal vyprávět příběh, který si nikdo nechtěl připustit, že by mohl být realita.

Ahoj, měla jsem volnou hodinu, tak jsem napsala kapitolu. Tak snad se vám líbí. Konečně seznámení se zaporákem, i když teď už všichni víte, že jste ho znali od začátku. Příště se dozvíte, co se vlastně stalo v této kapitole z pohledu Tenebrise :3.
Další kapitola opravdu až o víkendu, tak to vydržte 😉.
K té písničce... Ach ano, od roku 2014 do cca začátku roku 2018 FNAF phase. Ale prostě tahle písnička se sem taaaak hodila. Jen jsem vyměnila frázi: The Springtrap za Tenebris. Tak si to tam domyslete 😅.
Tak ahoj u další...

VikisekCZ