Nekonečná válka - 1. Díl Kroniky čtyř kontinentů (BUDE SE VYDÁVAT)

💫4. Kapitola💫

   Ráno jsem se s šokem probudila. Byla jsem v menším bledě modrém pokoji se dvěma postelemi. U obou byl malý bílý noční stolek s lampičkou a dvěma šuplíky a po levé straně obou postelí byl skleněný pracovní stůl s obyčejnou židlí a lampičkou. V pokoji se také nacházely velké šatní skříně v odstínech šedé. Všechno vypadalo tak monotónně. Až po chvíli jsem si uvědomila, co se stalo.
   Podívala jsem se na protější postel. Někdo v ní spokojeně dřímal. Kdo to je? Opatrně jsem vstala a potichu nakoukla. Byla to dívka asi v mém věku. Její hnědé vlasy jí padaly do snědého obličeje a její plné růžové rty byly lehce pootevřené. Její obličej vypadá opravdu krásně. ,,Baví tě mě pozorovat?" promluvila najednou a otevřelo jedno temně hnědé oko. Hrůzou jsem nadskočila. ,,O-Omlouvám se. Nechtěla jsem tě vzbudit." odpověděla jsem jí koktavě. Ona se uchechtla a posadila se.
   Natáhla ke mně ruku se slovy: ,,Lydia. Jsem elementár vody.". Obezřetně jsem ji přijala a potřásla si s ní. ,,Kassandra, ale říkej mi Kass.". Lydia se na mě s očekáváním dívala. Co chtěla vědět? Jedno obočí nadzvedla a zeptala se: ,,A dál? Element? Nebo snad mám tu čest se poznat s někým, kdo těch elementů má víc?". Vůbec jsem nevěděla, co jí říct. Vždyť já vlastně nic z tohoto nevím. Najednou mi cvaklo, co řekla. ,,Počkej, počkej. Někdo "obyčejný" může ovládat více elementů?" řekla jsem zmateně. Najednou se někdo směrem ode dveří zasmál. Obě jsme se otočily a spatřily jsme Qillu.
   ,,Nech ji, Lydio, je tu úplně nová. Chci říct, v tomhle světě je nová. Nic o nás neví a ani o sobě." vysvětlila. Po chvíli ticha pokračovala: ,,Ředitelka vycítila její magii u lidí a tak jsme ji vzaly sem. Byla by pro okolí i pro sebe nebezpečná. Našla jsem ji se potulovat v parku.". Lydia nevěřícně zakroutila hlavou. ,,To není možné, u lidí se nikdo nenarodil a už vůbec u nich nežil. Je to nereálné, nikdo se tam momentálně nepotuluje.". Až tedy na jednoho učitele, řekla jsem si v hlavě.
   Lydia že mě nemohla spustit zrak. Qilla přišla až ke mně a odtáhla mě ke skříni. Když jí otevřela, vevnitř jsem spatřila uniformu a nějaké obyčejné oblečení. ,,Tohle je školní uniforma. Skládá se z košile, sáčka, punčoch, sukně a tamtěch bot." řekla a hlavou kývla do spodní části skříně, kde jsem spatřila bílé boty s menší platformou. Qilla vytáhla oblečení a já si ho začala pořádně prohlížet. Obyčejná bílá košile, zlaté sako, zlato-stříbrná sukně a bledé punčocháče. Všechno bylo tak... Světlé...
   Ani jsem se nenadála a Qilla po mně mrskla uniformu. ,,Musíš si pospíšit, za půl hodiny je snídaně. Obleč se a uprav se jak je libo, ale žádný tmavý make-up. To jsou pravidla. A už vůbec ne žádné úpravy na školním oblečení. A ty, Lydio, vstávej. Ať nepřijdeš pozdě, jako vždycky." oznámila a odešla. Lydia si něco zamumlala a ještě si lehla. Já neváhala a splnila to, co jsem se dozvěděla.
  
   Po půl hodině zazvonilo na snídani. Naštěstí jsem do jídelního sálu trefila. Pořádně jsem se nadechla a vydechla a vešla jsem. Všechny oči se okamžitě stočily na mě. Elementáři, kluci i holky, oblečení čelí v bílo-zlato-stříbrném, si mě prohlíželi od hlavy až k patě. Když jsem si projela celou místnost očima, zjistila jsem, že jsem jediná s platinovými vlasy.
   Vzala jsem si jogurt a sedla si k prázdnému stolu v rohu. Pomalu jsem jedla a snažila se vypadat nenápadně, ale nefungovalo to. Všichni si mezi sebou šeptali. Padly otázky jako: ,,Kdo je to? Kde se tu vzala? Co tu dělá?". Nad tou poslední jsem se ušklíbla. Očividně chodím do školy... Teda aspoň myslím.
   Najednou se na stole objevil stín člověka stojícího nade mnou. Když jsem se otočila, spatřila jsem ředitelku Lanu. Pokynula rukou a rozešla se pryč. Neměla jsem na výběr. Sebrala jsem zbytky, odložila je na stůl se špinavým nádobím a následovala jsem ji společně s pohledy celé školy.
   Zavedla mě až do knihovny ve vedlejším křídle. Byla gigantická! Knih bylo tolik, že museli udělat podél sloupů další poličky. Byla jsem tak unesená, že mi ředitelka musela zamávat rukou před obličejem, aby mě přivedla do reality. Hned co jsem ji začala vnímat se opět narovnala a zadívala se mi hluboce do očí. Její zlatavé oči mě studovaly, jako bych byla něco... Neuvěřitelného.
   ,,Kass. Omlouvám se, že jsem tě vyrušila od snídaně a že nebudeš na první vyučovací hodině, ale potřebuješ poznat tento svět. Respektive tvůj svět potřebuješ detailně poznat." vysvětlila a lehce se usmála. Pak se zadívala ven z velkého okna a začala vyprávět: ,,Když kdysi dávno bylo jen slunce, vynořila se z něj bytost podobná obrovskému Fénixovi. Rozhlížel se kolem, to všechno bylo jeho. Ale, co že bylo to všechno? Nic. Jen prázdnota a hvězdy vzdálené miliony kilometrů.
   Fénix posmutněl a žalu si vyrval všechna pera a rozházel je všude kolem sebe, až z něj zbyla jen hrouda masa a kostí. Každému peru přidal své maso, aby se z něj stvořila planeta a pak rozdal i své kosti, aby planety zpevněly. Nakonec z něj zůstal jen plamen žhavého ohně. Ten opět rozdal a tak zažehnul život na každé z planet. Avšak u Slunce zůstala nejblíže pouze jedna. Ta naše.
   Na ní se stvořily čtyři kontinenty. Severní, Jižní, Východní a Západní. Na každém z nich z mocného ohně života, který stvořil všechny elementy, vznikly nadpřirozené bytosti. Tvorové, kterým v žilách proudila magie. Tak všechno začalo.
   Avšak, jak už jistě víš, po čase na Severním kontinentu magie zmizela. Váš druh, bez magie, se narodil a rozmnožoval se víc jak hmyz. Postupně nás potlačovali až to nakonec vyvrcholilo ve válku. My poté, jako inteligentní bytosti, ustoupili do stínu a do teď se skrýváme před vaším světem." zakončila svůj monolog.
   Nemohla jsem tomu uvěřit. Bylo toho tolik! Avšak ředitelka najednou posmutněla. Podívala se na strop na onen obraz ženy. ,,Avšak ani zde nezůstalo nic perfektní. Kolem této planety jsme vytvořili několik skrytých planet, království. Dnes ale ani jedno z nich již neexistuje. Protože i tady, po válce, se našli takoví, kteří chtěli moc a kontrolu." řekla a otočila se na mě. Dala mi ruku na rameno a pravila: ,,Dávej pozor a drž se Qilly. Nechoď nikam sama a nezkoušej hledat nikoho, kdo k nám nepatří. Protože všichni, co to zkusili, jsou mrtví. Temnota je zahubila.". Pak mě přenesla před třídu, kde jsem teď měla mít hodinu.
   Hlava byla plná zmatku. Co tím myslela? A kdo zničil ostatní planety? Podívala jsem se z okna na chodbě ven. Co se tu asi dělo v době, kdy jsem o tomhle světě nevěděla?...

Čauky, moc se omlouvám za delší čekání, ale mám spoustu pisemek, takže jsem se na ně potřebovala soustředit. Každopádně doufám, že se vám tato kapitola líbí, i když je spíš taková informační. Dozvěděli jste se spoustu informací, tak to máte čas zpracovat, než bude další kapitola.

Tak ahoj u další...

VikisekCZ