Nekonečná válka - 1. Díl Kroniky čtyř kontinentů (BUDE SE VYDÁVAT)

💫12. Kapitola💫

   To je zázrak! Plná štěstí jsem pozorovala tu maličkatou kouli vznášející se nad mýma rukama, ale najednou se rozplynula. Podívala jsem se na Luiho plná strachu, že bude zklamaný, ale právě naopak. V jeho očích byly jiskry radosti. ,,Deset vteřin, to je hodně dobré na začátek. Výborně, Kass!" pochválil mě učitel. Usmála jsem se na něj, ale přerušila mě ta holka, co předtím říkala, jak je to těžké. Corina. Potichu jsem zavrčela při vzpomínce na den simulace. Byla to moje konkurentka, musím ji porazit a být lepší, ale jak? Ona v tomhle světě vyrostla a prošla prvákem, kdežto já ne. 
   ,,To musí být tak strašně těžké." pronesla ironicky. Pak jen dodala: ,,Sledujte.", plná pýchy a arogance se ušklíbla na učitele a v ruce vytvořila bleskovou kouli. Najednou se ale začala zvětšovat a z Corininých rukou doslova pršely blesky. Z jejího sebejistého pohledu se najednou stal naprostý opak. ,,Co se to děje?" zaječela vyděšeně. Ta namyšlenost byla ta tam. Teď jsem viděla pouze vystrašené štěně, které nedokázalo své magii velet. Lui rychle mávnul rukou a proti kouli poslal protikouzlo, které ji zneškodnilo. Zamračil se a podíval se Corině přísně do očí. ,,Čekal jsem od tebe víc poté, co jsi tvrdila, jak je to jednoduché. Neovládáš magii, to ona ovládá tebe. Možná proto, že jsi ještě nenašla pevný bod jsi nezískala jako jedna z mála druháků přeměnu." řekl chladně a otočil se čelem ke katedře. Třída zmlkla. Najednou vstal jeden kluk v první lavici a zakřičel: ,,Ty nemáš přeměnu? Vždyť ses mi posmívala, že jsem nula, že ji nemám a teď se dozvídám, že jsi lhala?". Corina se naoko usmála a řekla: ,,Snad mu nevěříte. Lže, chce vás poštvat proti mně.". Bohužel pro ni ji to nikdo nesežral. I Corinina spolusedící se na ni obořila: ,,Ty lhářko! A já kvůli tobě tak dřela, abych dostala přeměnu a byla ti dobrá, ale ty sama ji nemáš! Jsi nula!". Všichni se nakonec přidali. Corina se snažila jakkoliv bránit, ale bez účinku. Teď jí už nikdo nevěřil. V očích se jí zaleskly slzy a než někdo stihnul cokoliv dalšího říct nebo udělat, utekla ze třídy.
   Najednou jsem k ní pocítila lítost. Vím, jaké to je, nebýt dost dobrá tomuto světu. Zvedla jsem se, řekla učiteli, že pro ni dojdu a vydala jsem se za ní. Nebylo těžké ji najít. Hned z prvních ženských toalet jsem uslyšela pláč. Natáhla jsem ke dveřím ruku a pomalu je otevřela. ,,Corino?" zeptala jsem se potichu. Jako odpověď se ozval křik plný hněvu: ,,Vypadni, Kassandro! Nechci nikoho a zvláště ne tebe!". Ta má teda vztek. Nedbala jsem na ni a vešla jsem dovnitř. Za toaletním stolkem jsem spatřila jen její nohy. Seděla na zemi a tiskla si je k sobě. Najednou vstala a v ruce vytvořila opět bleskovou kouli. ,,Řekla jsem ti, abys zmizela! Copak jsem ti to nedala jasně najevo? Ty slečno dokonalá!" vyprskla. Jakmile to řekla, i já jsem pocítila hněv. Jak si tohle vůbec může myslet? 
   Zamračila jsem se na ni. ,,Dokonalá? Dokonalá??? Vždyť jsem ve všem horší než ty! To, že ti nevyšlo jedno kouzlo a mně zrovna jo neznamená, že jsem lepší! Podívej se na sebe, běsníš pro nic za nic.". Corina zavrčela a koule v její ruce se zvětšila. ,,Ty nevíš nic o tom být ta nejhorší. Všichni se tu o tebe starají, všichni tě tu uctívají jen proto, že jsi dokázala něco víc v simulátoru než ostatní." pravila. Nevěřícně jsem se na ni podívala. ,,To si vážně myslíš? Vždyť jsem monstrum! Dostala jsem Tenebrise z vězení, mám element smrti, zničila jsem simulátor a ve všech předmětech nerozumím ani půlce toho, co se učíme! Nikdo mě tu neuctívá. Jen mí přátelé jsou ke mně milí, ale zbytek-". 
   Přerušil mě blesk, který po mně mrštila. Její oči nabraly světle žlutou barvu a ona se vznesla. To není dobré. V obou rukách vytvořila nějaké kouzlo, co jsem neznala. ,,Co se to děje?" řekla vyděšeně. Snažila se kouzla zničit, ale nešlo to. Posílala je přímo proti mně. Uhýbala jsem jak nejlíp jsem mohla, ale určitě mě brzo něco trefí. Tep se mi zrychlil a žaludek mi sevřel nepříjemný pocit strachu. Co se stane, když mě zasáhne? ,,Pomoz mi!" naléhala na mě. Byla úplně mimo. Z očí jí tekly slzy, ale magie ne a ne přestat. Soustředila jsem se a vytvořila jsem si ohnivý štít. Funguje to! Kouzlím! Najednou do štítu narazilo kouzlo a probralo mě ze snění. 'Mysli, Kass, mysli! Musím jí přece nějak pomoct!'. V tu chvíli mě to trklo. ,,Corino, uklidni se. Zkus svou magii ovládnout, znáš ji. Najdi ten bod, jak o tom všichni mluví. Sama nevím, jaké to je, ale musíš se o to pokusit. Je to tvá jediná šance." radila jsem jí. Na chvíli zavřela oči, ale hned je zase otevřela. Byla snad ještě vyděšenější než předtím.
   ,,Já to nedokážu." přesvědčovala mě. ,,Nikdy nebudu tak dobrá jako ostatní." řekla smutně a rozplakala se. Ale ne! Srdce mi vynechalo jeden úder. Její smutek jen podpořil tvoření kouzel! Okamžitě jsem kolem nich začala proskakovat, ale bylo to mnohem těžší a těžší. Corina plakala dál a dál. V hlavě se mi zrodil šílený nápad. Když to nedokážu, může mě zasáhnout. Když to ale neudělám, nic se nezmění a může mě tak jako tak trefit. Nemám na výběr. Musím to zkusit. 
   Rozeběhla jsem se k ní a snažila se vyhnout všem útokům, které nevědomky sesílala. Připadalo mi to jako věčnost, než jsem překročila tu vzdálenost mezi námi. Pár metrů bylo pro mě jako maraton. Už jsem skoro u ní, dokážu to! Podklouzla jsem pod posledním kouzlem a obejmula jsem ji. ,,Ty to zvládneš, Corino. Jsi mocná a chytrá. Jen si musíš věřit." zašeptala jsem udýchaně. Corina se najednou usmála a objetí mi vrátila, načež mě prudce odstrčila a před mýma očima se odehrálo něco neuvěřitelného. Celé její tělo bylo zakryté září vycházející z ní. Musela jsem přivřít oči a zastínit si je rukou, jinak bych asi oslepla. Po snad pěti vteřinách záře pohasla a přede mnou se vznášela Corina, ale nebyla taková, jako předtím. 
   Zatajil se mi dech. Její dlouhá ofina už nebyla blonďatá, nýbrž modrožlutá. Na sobě měla volnější šedé triko s polovičním rukávem s vyobrazenými blesky. Na jejím břiše byl tlustý modrošedý pásek se zářícím bleskem jako přezkou. Její nohy byly oblečené do přiléhavých kalhot, které od spodu měly vytištěné bíložluté blesky přecházející do barev bouřkové oblohy. Boty tmavé jako křídla havrana na nízkém podpatku, který měl tvar blesku, určitě moc pohodlné nebudou, ale vypadaly nádherně. Její pas byl k tomu všemu ozdoben krátkým pláštěm ve stejných barvách jako kalhoty, sotva do půlky stehen. Vypadal jako taková sukně bez přední části.
   Omámeně jsem ji sledovala. Podle jejího výrazu jsem usoudila, že byla úplně stejně uchvácená jako já. ,,Já se přeměnila... Dokázala jsem to!" vykřikla najednou plná radosti. Ihned se na mě vrhla a sevřela mě v náručí. ,,Děkuju. Bez tebe bych to nedokázala." špitla. Byla jsem dojatá. Pomohla jsem někomu k přeměně a stala jsem se toho svědkem. ,,Nemáš za co, Corino." řekla jsem a objala jsem ji nazpět. Po dlouhé chvíli jsme se odtáhly a usmály se na sebe. ,,Myslím, že není pozdě začít znovu, Kass. Omlouvám se za to, jak jsem se k tobě chovala a i za tamto s Valorem. Nejsme pár, já jen žárlila, že někdo jako on by chtěl tebe." přiznala se provinile. Chtěla jsem ji umlčet, ale pokračovala. ,,Měla jsem pocit, že v sobě nemáš ani kousek magie, že se prostě spletli. Pak jsi zničila ten simulátor a já pochopila, jak moc jsem se mýlila. Od té doby jsem ti záviděla ještě víc. Jsi krásná, máš pozornost Valora, máš obrovskou moc... Připadala jsem si jako nikdo. Odpusť, že jsem byla taková kráva." zakončila svůj monolog s hlasem sevřeným lítostí. Nemohla jsem jí neprominout. ,,To je v pořádku. Hlavně, že sis to přiznala a omluvila ses. Nic se přece nestalo.". 
   Společně jsme se pak vydaly do třídy. Samozřejmě, Corinina přeměna ve třídě vyvolala naprostý šok. Všichni se jí ptali, jak to udělala, jestli to není jen trik... Naštěstí brzy zazvonilo a všichni se rozešli do další třídy. Já šla jako poslední. Corina se už opět bavila s jejími kamarádkami, ale přátelsky na mě mrkla, takže jsem pochopila, že to na mě nehrála. Pousmála jsem se a s novou energií v žilách jsem vešla do třídy. Taky se přeměním. Dokážu to...

Ahoj, tady je nová kapča, tak snad se vám líbí. Moc jste se toho nedozvěděli, ale nebojte. Akce brzo opět začne. 
Nevím, kdy napíšu další, protože zase písemky... Dneska jsem se jen na to učení vykašlala :D. Prosím, neberte si ze mě příklad, děkuji za pochopení XD.
Tak ahoj příště...

VikisekCZ