Nekonečná válka - 1. Díl Kroniky čtyř kontinentů (BUDE SE VYDÁVAT)

💫5. Kapitola💫

   V každé hodině jsem byla úplně mimo. Přeci jenom už bych měla být ve třetím ročníku, takže základy se už nedělají. Nepřítomně jsem hleděla z okna a snažila se občas aspoň na chvíli dávat pozor, ale marně. Myslela jsem, jak je to v magickém světě jednodušší a že škola je víc zábavná, ale mýlila jsem se.
   Po úmorných šesti hodinách jsem se unaveně doplazila do jídelny na oběd a odtamtud rovnou do postele. Tahle škola je divná. Všechno je světlé, všichni si na mě ukazují a Qilla? Úspěšně mě ignoruje. Najednou se rozrazily dveře a v nich stála dříve zmíněná osoba.
   ,,Konečně jsem tě našla. Tak co škola? Dobrý?" zeptala se. Pozvedla jsem obočí a odpověděla jsem: ,,Zkus hádat. Jsem úplně mimo. A ke všemu bych ještě ráda navštívila mámu. Určitě je strachy bez sebe.". Qilla zakroutila hlavou a podívala se na mě světle zelenýma očima. ,, Tvá máma si myslí, že jsi na střední škole hodně daleko od tvého rodného města. Upravili jsme jí vzpomínky.". Krve by se ve mě nedořezal. Hrabali se jí v hlavě? ,,Vy jste se jí kurva hrabali v hlavě?? Jste normální???" vřískala jsem. Okamžitě jsem vstala a blížila se ke Qille.
   Její oči se strachem rozšířily. Natáhla před sebe ruce a vytvořila štít. ,,Klid, Kass, nic jsme jí neudělali." snažila se mě uklidnit. Zavrčela jsem a natáhla jsem k ní ruku, ve které se zhmotnila tmavě červená koule. Překvapeně jsem zamrkala a zastavila se. Bylo to jiné než ten plamen. Tahle koule bublala a občas se na ní objevily oranžové skrvny. Najednou zfialověla a zmizela.
   Vystrašeně jsem se rozhlédla kolem sebe. Ve dveřích stála ředitelka a vyděšeně Lydia. Qilla hned doběhla k nim. ,,To je v pohodě, nic se nestalo, jen jsme se nepohodly." přesvědčovala ředitelku. Ta na mě ale mávnula rukou a naprosto ignorovala Qillu. ,,Pojď za mnou." řekla a rozešla se pryč. Nezbylo mi nic jiného, než ji poslechnout.
   Dovedla mě opět do ředitelny a pokynula mi na znamení, že se mám posadit. Strach mi svíral celé tělo. Udělala jsem tak, jak chtěla, a ona začala mluvit. ,,Kass, nebudu ti teď vyčítat, co se stalo. Tvá síla je velká a dravá a ty na ni nejsi zvyklá. Chci tě jenom varovat, aby ses co nejvíce vyhýbala temným elementům." řekla a upřela na mě její zlaté oči. Počkat, temnÉ elementy?? ,,Moment, chcete říct, že mám elementů víc? A ještě ke všemu temných?" zeptala jsem se vyděšeně. Srdce mi byť nevyskočilo z hrudi jak bylo vyděšené. Co to znamená? Všichni tady mají jenom světelné elementy. Jsem snad... Monstrum?
   Ředitelka si povzdechla. ,,Možná ano, možná ne. To brzy zjistíme. Každý rok se pro nováčky pořádá simulace, kde zjistíš své elementy. Mohu tě k nim přiřadit, jestli chceš." nabídla mi. Chtěla jsem rázně odmítnout, ale jsem moc zvědavá. Chci znát svou sílu a tak jsem přikývla.
   Ředitelka mě pak poslala do další hodiny. Bylo to něco jako biologie ale probírali tvory z této země. Fascinovaně jsem sledovala tabuli. Učitelka vykouzlila živého tvora podobného delfínovi, ale byl větší a měl dlouhé ploutve s takovými závoji. Byl barevný a měl krásné, temně fialové oči.
   Proplouval mezi námi tak vznešeně. Nemohla jsem odtrhnout zrak. Najednou zmizel a já opět posmutněla. Učitelka začala vysvětlovat jeho stavbu, funkci a původ, ale těm pojmům jsem vůbec nerozuměla. Bylo to něco úplně jiného než to, co jsme dělali v našich hodinách mezi lidmi.
   Smutně jsem se položila na stůl a zírala do prázdna. Jak se asi má máma? A Elen? Uvidím je ještě někdy? Najednou dovnitř vešla zástupkyně ředitelky. Podívala se přísně do třídy a řekla: ,,Zítra v tuto dobu budou probíhat simulace, tak se na čas dostavte do velkého sálu. Hlavně vy, Kassandro, protože půjdete společně s prváky.". Zhrozila jsem se. Už zítra?? Chtěla jsem se na to pořádně připravit. Po zádech mi stekl pot a srdce nabralo rychlost. Co když se něco pokazí? Už už jsem se nadechovala, že něco namítnu, ale zástupkyně odešla. A tak mi nezbylo nic jiného, než tam zítra jít...

   Poslední hodina bylo kouzlení. Měli jsme za úkol vyčarovat libovolné zvíře a nechat ho běhat nebo létat po třídě. Všichni ostatní si to moc užívali, ale já ne. Nedokázala jsem ho ani zhmotnit, natož abych ho kontrolovala. Učitel přišel ke mně a pokynul mi, abych vstala. Vlídně se usmál a pravil: ,,Kass, nesmíš se toho bát. Půjde ti to. Pomůžu ti.". Na sucho jsem polkla. Stoupl si vedle mě a začal mi vysvětlovat co a jak.
   ,,Musíš svou sílu cítit, vnímat. Je v tobě, hluboko v tvém srdci a čeká, až ji vypustíš. Zavři oči.". Podívala jsem se na něj lehce vyděšeně, ale udělala jsem, co řekl. Soustředila jsem se na svůj tep. Byl rychlý, pravidelný a hlasitý. Natáhla jsem před sebe ruce. ,, Správně. Teď jen mysli na to, jak tvoje magie proudí do tvých dlaní. Silná, dravá... A pak ji nech vystoupit ven v podobě jakéhokoliv zvířete." poradil mi a ustoupil.
   Kousla jsem se nervózně do rtu. Zkoušela jsem jakkoliv svou magii ovládnout a dostat ze svého těla, ale nic nefungovalo. Po několika minutách naprostého ticha jsem to vzdala a ruce jsem dala zpět k tělu. ,,Já to nedokážu." řekla jsem smutně. Slzy se mi hromadily v očích a krk jsem měla smutkem stažený. Učitel má pohladil a po rameni a přívětivě řekl: ,,Neboj. Jednou to zvládneš." a usmál se.
   Jak jsem se posadila, ucítila jsem všechny pohledy na svých zádech. Slyšela jsem tiché šeptání s různými otázkami a poznámkami, co se mi naprosto příčily. Musí být všichni takový idioti?
   Naštěstí hodina skončila a tak jsem co nejrychleji zmizela ode všech pryč. Šla jsem po prázdné chodbě směrem k sobě do pokoje. Dlaně jsem si dala na ramena a snažila se nějak zahřát. Přála bych si být mocná a ne tak roztěkaná a neschopná...
   Podívala jsem se z okna na dvůr. Spousta mých vrstevníků si užívala volna a čarovali, jak se jim zachtělo. Žal mi vehnal slzy do očí a tak jsem co nejrychleji doběhla do pokoje a zavřela se v koupelně. Slzy jsem už nezvládla udržet a nechala jsem je smáčet a hřát mé studené tváře. Chci pryč...

Myslíte si, že by to mohla být
...
Nevím to jistě
...
Možná, že on bude vědět
...

Ahoj, tady máte novou kapitolu, tak snad se líbí. Nebojte, brzo se začne něco dít, jen se chci víc rozepisovat.
Nevím, kdy vyjde další kapitola, ale snad se mi podaří ji napsat brzo.
Moc děkuji za ohlasy a určitě i zde mi dejte vědět, co si momentálně myslíte o všem, co se v této knize děje.

Tak ahoj u další...

VikisekCZ