Nekonečná válka - 1. Díl Kroniky čtyř kontinentů (BUDE SE VYDÁVAT)

💫19. Kapitola💫

   ,,No to snad ne!" zakřičel ženský hlas. Lydie? Co se... Ale ne! Okamžitě jsem otevřela oči a jen jsem si potvrdila to, co jsem si myslela. Já a Valor jsme leželi v mojí posteli nazí, naštěstí přikrytí peřinou, a naše oblečení se válelo po zemi. ,,Holky! Pojďte sem, honem! To musíte vidět." volala Lydie ostatní. Honem jsem vzbudila Valora. ,,Valore, dělej, musíš se obléct, hned!" sykla jsem mu do ucha a zatřepala s ním. Pootevřel jedno oko a když viděl Lydii, byl rázem vzhůru. ,,Sakra, Lydie! Běž do prdele!" křičel na ni, ale to už se ostatní hrnuly k mojí posteli. Srdce se mi rozbušilo a tváře mi zčervenaly. Valor nás kouzlem co nejrychleji oblékl do uniforem, ale i tak už bylo pozdě.
   ,,Tak my si říkáme, jestli se vám něco nestalo, hledáme vás po všech čertech celou noc a když si jdeme lehnout do pokoje, najdeme vás tu, nahé a očividně po velmi kvalitním zážitku!" ječela Qilla. Valor se ušklíbl, řekl: ,,Chceš detaily?" a mrknul na ni. Qilla si odfrkla, znechuceně se podívala na mou postel a pak se šla převléct. Valor se potichu zasmál. ,,Sama by nejradši dělala to co my 24 hodin denně, ale když to udělá někdo jiný, je to nechutné.". Usmála jsem se a pak jsme společně odešli na snídani s pohledem Crystal a Lydie na našich zádech.

   Po snídani jsme se vydali na hodiny, kde se nedělo nic moc zajímavého. Po čtvrté hodině, historii, si mě odchytla Corina. Odvedla mě na ženské záchody, kde nikdo jiný nebyl. ,,Dneska se s Valorem jen červenáte. A včera jste nebyli k nalezení, Qilla úplně šílela. Nechceš mi něco prozradit?" řekla a dloubla mě do boku. Zasmála jsem se a zašeptala jsem: ,, Možná." Corina mě okamžitě objala. ,,O můj bože, neříkej, že jste spolu..." zašeptala. Přikývla jsem a rozesmála jsem se. ,,Bylo to tak dobrý. A skoro to nebolelo." Corina se najednou odtáhla a měla vážný výraz. ,,Nebolelo? Jak nebolelo?" ptala se. Lehce jsem znervózněla z toho tónu. Co má za problém? ,,Ehm, no nebolelo. Skoro vůbec. Mohla jsem dělat, co jsem chtěla." vysvětlila jsem. ,,Zvláštní..." zamumlala si pro sebe. Ticho, které nastalo po této nepříjemné konverzaci, přerušilo zvonění. Co nejrychleji jsme se odebraly na další hodinu. Myslela jsem, že jí to pustí, ale když se na mě už několik hodin upřeně dívala, věděla jsem, že něco nebylo v pořádku.
   Valor si všimnul toho, že jsem nějaká zaražená a po škole mě odvedl do společného pokoje. Posadili jsme se na postel a on spustil. ,,Něco se děje. Co?" tázal se mě. Nervózně jsem si dala pramínek vlasů za ucho a usmála se. ,,Co by se mělo dít? Jen jsem nervózní z Tenebrise. Dlouho se neozval a to je neobvyklé. Když mě teď omluvíš, musím jít na záchod.". Zvedla jsem se s úmyslem odejít, ale Valor mě prudce chytil za ruku a zaryl mi prsty do masa. Vykřikla jsem bolestí, ale hned jsem zmlkla, když si mě přitáhnul k sobě a zuřivě mě přitiskl na stěnu. Jeho oči byly plné vzteku a přísahala bych, že nabraly barvu ohně. ,,Neposlouchej Corinu a nepřibližuj se k ní. Chce tě jen oklamat a zmást." řekl a čekal na mou odpověď. Srdce mi divoce bušilo a cítila jsem se slabá pod jeho pohledem. ,,Nevím, co máš za problém, Corina je moje kamarádka." zašeptala jsem a ihned jsem toho litovala. Valor mě popadl za čelist a přiblížil můj obličej k tomu jeho. ,,Nebudeš se s ní bavit, rozumíš??" zakřičel. Co nejrychleji jsem ze sebe vykoktala: ,,Ano." a on mě pustil. Políbil mě na tvář a obejmul mě. ,,Promiň, jen nechci, aby se ti něco stalo.". 
   Byla jsem otřesená. Co se to s ním dělo? Měl v sobě tolik nenávisti a teď je zase laskavý? Chtěla jsem se ho zeptat, ale když mě začal líbat na krku, došlo mi, že se opravdu jen strachuje a nechtěl mi ublížit. Společně jsme odešli do mého pokoje, kde jsme s radostí zjistili, že všichni šli ven. Valor mě zvednul do vzduchu a opatrně položil na postel. To odpoledne jsme se milovali hodiny a neměli jsme toho dost...

   Další den jsem se vzbudila se špatným pocitem. Něco je špatně. Vstala jsem, udělala si hygienu, oblékla se a šla na snídani, jako by nic. Po snídani jsme měli tělocvik. Učitelka nás seřadila a vysvětlila náš úkol. ,,Studenti. Chci po vás, abyste využili svůj plný potenciál a zničili tento nerost." řekla a ustoupila stranou. Za ní byl tak metr vysoký fialový kámen. Šla z něco negativní energie. ,,Paní učitelko, co je to?" zeptala jsem se. Ona se usmála a odpověděla: ,,Dobrá otázka. Co myslíte, že to je? Zkuste hádat." Super, tohle jsem přesně slyšet nechtěla. ,,Je to obsidián." konstatovala Qilla, avšak učitelka jí odpověď vyvrátila. Několik studentů dál hádalo, ale ani jeden se netrefil. Corina celou dobu pečlivě pozorovala kámen a pak nahlas řekla všechny své myšlěnky: ,,Říkala jste nerost, že? Je temně fialový a obsidián to být nemůže, protože ten je do černa. Sálá z něj negativní energie, takže to nebude nic moc obyčejného. Je naprosto dokonalý a bez jakéhokoliv škrábance, takže je určitě dost pevný a jelikož po nás chcete, abychom ho zničili, bude to kámen vykazující magický potenciál, což znamená, že je to lapis tenebrarum, neboli kámen temnoty. Pro ty, co ho neznají, je to nerost vydávájící temné vlnění, které dokáže posílit jakýkoliv temný element a nosí ho na krku právě zástupci těchto elementů. Nelze ho jen tak zničit a skrze něj temní dokážou oslabit naše smysly. Proto ho Velká armáda před lety skoro všechen zničila." Moje brada klesla až někam hluboko pod zem. Věděla jsem, že Corina neukazuje svou inteligentní stránku moc často, takže mi nebylo jasné, jak moc chytrá je, ale nevěděla jsem, že je až tak moc! Všichni na ni hleděli, jako by snad spadla z jiné planety. 
   Učitelka se pyšně usmála a zakývala hlavou. ,,Výborně, máš pravdu. Teď, když jste obeznámeni s tímto vzácným úlovkem, zkuste ho každý sám a postupně zničit. Máte na to každý minutu." vysvětlila a začalo to. Nikomu se nepodařilo udělat na tom blbém šutru ani škrábanec. Přišla jsem zanedlouho na řadu. Zatnula jsem pěsti. Já se nenechám ponížit! Okamžitě jsem se přeměnila a plnou silou jsem do kamene pouštěla element světla. Kolem nerostu se vytvořila fialová bariéra. Bylo to, jako bych tomu nic nedělala. Tak a dost! Mám posledních deset vteřin, musím to zvládnout! Nechala jsem magii obestoupit kámen a pak jsem vší silou, co jsem měla, srazila mou magii k sobě. Odhodila mě vlna vytvořená srážkou. Dychtivě jsem se podívala, co jsem udělala a... Nic... Ani škrábnutí. Naštvaně jsem bouchla pěstí do země. Lydie se je zasmála a pomohla mi vstát. ,,Alespoň se něco stalo. Nikdo z nás ani nevyvolal takovou vlnu.". Přikývla jsem a počkala na konec hodiny. Nikomu se nepovedlo kámen zničit, takže si zítra dáme rovnou dvouhodinovku. Super...
   Rozešli jsme se směrem ke škole, když v tu se otřásla země a na obloze se objevily černé mraky, z nichž se spustil déšť. Všichni začali panikařit a utíkat dovnitř. Snažila jsem se protlačit, ale moc to nešlo. Najednou z nebe sletěl na zem tmavě fialový blesk a vznesl prach. Rozkašlala jsem se a snažila se cokoliv spatřit, ale bylo to k ničemu. Naštěstí díky dešti prach klesl a když jsem uviděla, co s sebou ten blesk přinesl, nebyla jsem ani překvapená. Zavrčela jsem a v ruce jsem ze zuřivosti vytvořila ohnivou kouli. Tenebris... 

Ahojky, tady nová kapitola. Omlouvám se za dlouhé čekání, ale vůbec jsem nebyla doma a když už jo, tak jsem měla dost práce a málo chutě psát. Ale naštěstí už mám času dost a tak jsem sesmolila tuto kapitolu, tak snad se líbí. Další by měla vyjít do dvou dní, tak snad to vyjde.
Tak ahoj příště...

VikisekCZ