Nekonečná válka - 1. Díl Kroniky čtyř kontinentů (BUDE SE VYDÁVAT)

💫7. Kapitola💫

   Vrátila jsem se zpět za nimi zrovna, když začali vyprávět o simulaci, ve které zjistím své elementy. Mluvili o tom tak vzrušeně, prý je to velká událost. Lydie se zasmála: ,,Jedna holka kdysi málem zničila simulátor. Její vztek a moc byly až tak velké!". No páni. Valor se uchechtl: ,,Škoda. Kdyby ho zničila, bylo by to daleko zajímavější.".
   Podívala jsem se na své nohy. Co když budu horší... Vůbec se neumím ovládat. Z přemýšlení mě vyrušil hlas Qilly. ,,Víš vůbec, Kass, o čem je simulace?" zeptala se zvědavě. Nervózně jsem zakroutila hlavou.
   Dall se protáhl a začal vysvětlovat: ,,Vejdeš do takové místnosti a učitelé tě posypou takovým speciálním práškem. Ten ti začne před očima promítat různé scény, tvé strachy a ty na to máš reagovat. Vybraní učitelé uvidí i obraz, ale my uvidíme jen znaky elementů, které se objeví ve vzduchu. Pak, až ukážeš všechny své elementy, simulace skončí.".
   No nazdar... Strachy? Zkouška? Použití všech elementů, co mám? Po zádech mi přejel mráz. To nedopadne dobře. Qilla si nejspíš všimla, že mi není zrovna do smíchu a objala mě. ,,Neboj, zvládneš to. A pak se ti bude mnohem lépe pracovat s elementy." konejšila mě svým jemným hlasem.
   Pousmála jsem se a lehce se odtáhla. Všichni se na mě přívětivě dívali. Věřili mi. Crystal se protáhla a pokračovala ve vysvětlování: ,,Navíc u zkoušky se můžeš proměnit. Je to sice celkem vzácné, ale může se to stát.". Zatajil se mi dech. Proměna? To byl vždycky můj sen!
   ,,Jakože křídla a tak? Krásné oblečky? To je sen!" vykřikla jsem. Qilla zakroutila hlavou. ,,Ne tak docela. V přeměně máš sice nějaké jiné oblečení, ale křídla ne. Dříve jsme křídla měli, ale tady na severu v tom mrazáku venku nám mrzla, lámala se a nebyla nám k ničemu, takže po nějakém čase vymizely. Teď létáme i bez křídel.".
   Ach tak. Pokyvala jsem hlavou na znamení, že rozumím a už jsem byla zticha. Ostatní se začali bavit, ale já potřebovala klid a tak jsem vylezla na balkon. Svůj zrak jsem přesunula na nebe. Hvězdy pokrývaly celou oblohu a tvořily všelijaké obrazce. Bylo to kouzelné. Jedna hvězda se rozzářila a pak spadla. V duchu jsem vyslovila své přání: 'Prosím, ať v tom obřadu projevím magii.'.
   Někdo přišel za mnou. Ucítila jsem teplo jiného těla velmi blízko mě. Pootočila jsem hlavu, abych zjistila, kdo je narušitelem mého klidu... No velmi rychle jsem ji otočila na zpět, aby daný člověk neviděl, jak se červenám. Valor.
   ,,Je to nádhera, že? Tolik hvězd." pronesl. Lehce jsem přikývla a soustředila se na zářící tečky na obloze. Valor natáhnul ruku a ukázal na hvězdy seřazené v obrazci připomínající srdce. ,,To je znamení Amora. Říká se, že když to spatří člověk, co se brzy zamiluje, hvězdy zčervenají." vysvětlil a podíval se na mě. Lehce se pousmál. Ach bože, ten úsměv! Přísahám, že se rozpustím.
   Pár čokoládových očí zkoumal každičký detail mého obličeje. ,,Jsi moc krásná, Kass. Musí se o tebe kluci prát." řekl smutně. Zakroutila jsem hlavou a podívala se opět na ten shluk hvězd. ,,Vůbec ne. Ještě nikdo mě neoslovil.". Před mýma očima se najednou všechny hvězdy ze srdce rozzářily do rudé barvy. Podívala jsem se na Valora a on na mě. Oba jsme zčervenali. Tep se mi zvyšoval, jak se Valor opatrně a pomalu přibližoval. Vyděšeně jsem vykulila oči. Chce mě snad políbit? Jedna část mě chtěla uhnout, ale druhá chtěla opět ty rty cítit na kůži. Byl už tak blízko...
   ,,Kass? Měla by ses na zítřek vyspat." vtrhla na balkon Qilla. Ihned jsme se odtáhli a já jen cítila, jak se mi valí krev do tváří. Rozloučila jsem se s Valorem s šla za Qillou. S holkama jsme se vplížily do našeho pokoje a tam jsme všechny hned padly do postele. Podívala jsem se z okna na nádvoří. Ty hnědé oči... Nemůžu je dostat z hlavy. Co nejrychleji jsem se zabalila do peřiny a snažila se usnout. Podařilo se mi to, ale až po velmi dlouhé době přemýšlení nad Valorem...

   Crrrrr! Prudce jsem se posadila. Očarované hodiny zvoníc na nočním stolku vedle mě vydávaly tak nechutný zvuk. Rvalo mi to uši. Lydie mávnula rukou a umlčela ten krám.
   Celou noc jsem se převalovala ze strachu z dnešní zkoušky. Měla jsem špatný pocit. Opatrně jsem vstala a šla do koupelny. Opřela jsem se o stolek s mísou, ve které byla voda. Podívala jsem se do zrcadla. Musím to zvládnout. Dokážu všem, že za něco stojím. Udělala jsem si hygienu a šla jsem se najíst.
   V jídelně se na mě díky Bohu už nestáčelo tolik očí. Sedla jsem si za... Přáteli? Nevím, jestli je tak můžu nazývat, ale nejspíše ano. Společně jsme se najedli a šli jsme na pokoj. Učení se dnes ruší a simulace začínají až v 9.
   Valor se rozvalil u mě v posteli a spokojeně zamručel. ,,Hej! A kam si lehnu já?" okřikla jsem ho. Všichni jsme se společně zasmáli. Kluci se posadili na zem a holky na Lydiinu postel. Valor se posunul a poklepal na volné místo po své levici. ,,Je tu dostatek místa pro oba." řekl. Okamžitě jsem zrudla. Ležet s ním... V jedné posteli?? ,,J-jakože mám ležet vedle tebe?" koktala jsem. Sakra, teď pozná, že jsem z něj nervózní. Ušklíbl se a přikývl. ,,Snad nejsi vyvedená z míry kvůli mé blízkosti." pronesl lehce hlubším hlasem a podíval se na mě tak flirtovně. Po celém těle mi přeběhl mráz a dole... No...
   Rychle jsem zakroutila hlavou a lehla si vedle něj, jako by se nechumelilo. Společně jsme rozebírali různé věci, jako naše záliby, životy a podobné věci. Valor byl celou dobu tak blízko. Slyšela jsem jeho dech i tep srdce. Bylo to tak vzrušující. Několikrát jsme se nepatrně dotkli rukama. Byla jsem v sedmém nebi.
   Mé zasnění ale přerušil zvuk podobný těm hodinám. Pak se přes celou školu rozeznělo: ,,Do pěti minut se všichni dostavte do sálu se simulátorem.". Slyšela jsem několik zajásání z vedlejších pokojů a pak několik set párů utíkajících nohou směrem k onomu sálu. I my se zvedli a pomalu jsme se rozešli za nimi.
   V sále jsem dostala teprve strach. Byl obrovský a celý zaplněný dychtivými studenty toužíce znát elementy všechny nováčků. Ředitelka mi pokynula rukou a tak jsem se oddělila od ostatních a šla jsem se posadit na řadu míst připravenou pro ty, co jdou do simulátoru.
   Srdce mi bušilo jako o závod. Co když se něco pokazí? Co když to nezvládnu? Co když zjistím, že jsem zrůda? Ředitelka řekla několik úvodních slov a začala vyvolávat podle abecedy. Čím blíž to bylo ke mně, tím větší strach jsem dostávala. Až se najednou přes celý sál rozeznělo: ,,Kassandra Via.". Okamžitě jsem věděla, že jsem totálně v hajzlu...

Ahoooj, tady je nová kapitola, tak snad se líbí. Opravdu jsem si s ní dala práci, takže určitě nezapomeňte dát hvězdičku a zanechat komentář o vašich pocitech. Další kapitolu vydám nejspíš příští víkend, ale ještě uvidím. Mám toho teď dost ve škole (opět).
Tak ahoj příště...

VikisekCZ