Nekonečná válka - 1. Díl Kroniky čtyř kontinentů (BUDE SE VYDÁVAT)

💫17. Kapitola💫

   Zanedlouho jsme dorazily do sálu, kde už čekali ostatní s ředitelkou. Ta se pousmála a pokynula rukou, abych přišla blíž. Jakmile jsem tak udělala, všiml si mě i zbytek. ,,Ahoj. Konečně jsi přišla." řekla Lydie. Pousmála jsem se a zakývala hlavou na souhlas. Ředitelka mě postavila před ostatní. Postupně nás rozestavila do jakési pyramidy a začala vysvětlovat náplň tohoto cvičení.
   ,,Všichni se budete koordinovaně pohybovat a používat magii proti figuríně, která bude představovat Tenebrise. Postupně se naučíme celou sestavu a použijeme ji proti němu. Každý z vás bude sesílat kouzla svých elementů a na konci se sjednotíte. Jednoduché to nebude." zakončila svůj monolog. Odhodlaně jsem se na ni podívala. Dokážu to a Tenebris si už ani neškrtne!
Ředitelka nám postupně ukazovala, co má každý z nás dělat a my opakovali pohyby. Bylo to složité, ale bavilo mě to. Tančení bylo tak uvolňující a kouzelné a ta naše sestava se tanci tolik podobala. Až jsme prošli vše, co máme dělat, začali jsme to sjednocovat a kdykoliv jsme udělali chybu, začínali jsme znovu.
   Takhle to vypadalo asi tři hodiny, po kterých nás konečně propustila. ,,Dnes jste se snažili. Zítra budeme pokračovat a doufám, že to konečně předvedete bez chyby." řekla a pousmála se. Společně s ostatními jsme se uchechtli a rozešli se k pokojům. Avšak než jsem vykročila ze sálu, ředitelka zvolala: ,,Kass? Pojď sem, prosím." Zmateně jsem se vrátila do sálu. Ona mě požádala: ,,Pojď se mnou." a rozešla se pryč.
   Nervózně jsem ji následovala až do jejího kabinetu, kde jsem se usadila na mně tak známé křeslo. Ředitelka mi věnovala chladný pohled a zeptala se: ,,Kass. Když se tu naposledy objevil Tenebris... Něco se stalo před tím, že ano?" V krku mi vyschlo. Nechtěla jsem nikomu říct, že ho slyším a vidím, i když tu není. Vyvedeně z míry jsem si zastrčila pramen vlasů za ucho. ,,Nevím, o čem mluvíte." snažila jsem se znít přesvědčivě. Ředitelka lehce pozvedla obočí, pak se opřela lokty do stolu a podívala se mi hluboko do očí. ,,Vím, že lžeš. Co se stalo? Mně to můžeš říci." přesvědčovala mě. Podívala jsem se do země a nervózně jsem sevřela kraj své sukně. V očích se mi začaly tvořit slzy. Co nejrychleji jsem zamrkala, abych je zahnala. ,,Já... Já..." koktala jsem.
Zhluboka jsem se nadechla. Tohohle jsem se bála. Co když si bude myslet, že jsem zrůda? Že jsem s ním nějak víc propojená? Srdce mi bušilo jako o závod. Ředitelka se lehce pousmála a já se konečně odvážila. ,,Občas... Občas ho vidím a slyším. Něco šeptá nebo mi dýchá na krk... Je všude." přiznala jsem smutně a složila jsem hlavu do dlaní. Po tvářích mi začaly téct slzy jen při vzpomínce... Nech mě už být! Slova, co jsem řekla jak já, tak... Ne... Dost...
   Vzhlédla jsem. Ředitelka stála nade mnou a starostlivě se na mě dívala. Klekla si přede mě a chytila mé ruce do svých. ,,Dítě, je něco, co tě trápí? Vidím v tvých očích tolik bolesti, strachu a nenávisti." tázala se. Lehce jsem zavrtěla hlavou. ,,To nic." lhala jsem. Ještě nejsem připravena. Ředitelka mě pohladila po tváři a se starostlivým výrazem na tváři mě poslala si odpočinout. Poděkovala jsem a pomalu jsem odešla.
   Ruce schoulené k sobě, záda shrbená, tvář bledá... Tak jsem šla po chodbě nevnímajíc nikoho a nic kolem sebe. Pořád jsem cítila tu vinu, co se se mnou táhla už několik let. Oklepala jsem se. Teď není čas myslet na to, co bylo, ale co bude a je. Tenebris určitě zaútočí a já se musím připravit. Doběhla jsem do pokoje a ihned jsem šla trénovat kouzla, co nám ředitelka ukazázala. Všichni uvidí, že nejsem zrůda. Dokážu Tenebrisovi, že se mýlí!

   Několik dní se nic nedělo. Pořád jsme trénovali, ale zakončení jsme ani jednou nezvládli. Teď, už po desáté dneska, nás to ani nepřekvapilo. Ředitelce to však lezlo na nervy. ,,Snažte se! Už jste tak blízko, jen si musíte věřit. Společné kouzlo je složité, ale ne nemožné. Tak ukažte, že za to stojíte! Znovu!" poučovala nabroušeně. Už mě to štvalo. Co dělám špatně? Tentokrát si dám záležet. Jakmile začala hrát hudba, vypustila jsem všechno ostatní. Soustředila jsem se na každý pohyb a snažila se dělat ho naprosto dokonale. Cítila jsme uvnitř těla, jak jsme s ostatními v dokonalé harmonii.
   Blížil se konec. Zavřela jsem oči a nechala se unášet svou magií. Najednou byla všude. Plynula společně s mým tělem. Bylo to, jako bych se vznášela. Prudce jsem otevřela oči a pak... Natáhla jsem ruce. Přímo přede mnou se objevilo obrovské bílé světlo a bum! Figurína před námi dostala plný zásah a proměnila se v prach. Nastalo hluboké ticho. Všichni jsme se nevěřícně dívali na hromádku popela. ,,Ano!" zajásala jsem. Začali jsem se okamžitě radovat, jako bych nás všechny přivedla do reality. Začali jsme skákat radostí a objímat se. Postupně jsem se přítula ke každému až nakonec zbyl Valor. Podívali jsme se jeden druhému do očí. Valor mě najednou chytil kolem pasu, přitáhl si mě k sobě a vášnivě mě políbil na rty.
   Ucítila jsem, jak se mi do tváře válí krev a v břichu vybuchují ohňostroje. Jeho rty byly tak jemné a sladké. Nechala jsem se unášet vášní a líbala ho tak dlouho, dokud nám nedošel dech. Až pak jsem si všimla, že se na nás všichni dívají a kření se.
   ,,Co koukáte??" vyprskla jsem naštvaně. Naši kamarádi se jen začli smát. Ředitelka se také usmívala. Přišla blíž k nám a pochválila nás. ,,Výborně, studenti. Vedli jste si ukázkově. Myslím, že jste připraveni se postavit Tenebrisovi, ale pamatujte. Nesmíte se jím nechat vyvést z míry. Brzy pozná, co plánujete a bude vám to chtít za každou cenu překazit. Buďte ostražití a silní a nic vás nezastaví.". Spokojeně jsme přikývli a pak se rozešli oslavovat do našeho společného pokoje.
   Pili jsme lehce alkoholické nápoje, jedli různé čokolády a spoustu dalších dobrých věcí. Bylo to dokonalé. Najednou mě Valor odvedl stranou. Byly tu tmavě červené dveře. Otevřel je a vtáhl mě dovnitř. Lehce se mi motala hlava z množství alkoholu, který koloval v mé krvi. Valor se na mě díval tmavýma očima s plně rozšířenými zorničkami. Natlačil mě na stěnu svým těžkým tělem a chytil mě za tvář. Po zádech mi přejel mráz a v podbříšku jsem ucítila zvláštní šimrání. Srdce se mi zběsile rozbušilo. Valor se nahnul k mé tváři a zašeptal mi do ucha: ,,Jsi tak sexy, Kass." Pak mi přejel rty po krku. To byl ten moment, kdy jsem naprosto ztratila hlavu.
   Začala jsem ho vášnivě líbat. Chtěla jsem to tak moc, i když jsem se zapřísáhla, že až budu s někým delší dobu. Seru na pravidla, potřebuju ho. Valor mě nadzvednul a přenesl na malou postel, co zde byla. Mávl rukou a tím zamkl dveře. Postupně mi začal sundávat oblečení a líbal mě snad na každý kousek mé kůže. Bylo to tak úžasné. Když jsme byli oba nazí, nahl se ke mně a zeptal se: ,,Opravdu jsi připravená?" ,,Ano, jsem." odpověděla jsem sebejistě a za pár  vteřin se to stalo. Přestala jsem být dívkou a stala jsem se ženou.

Ahojkyyyy, tady nová kapitola. Dneska opět delší, takže doufám, že jste si ji užili (hlavně ten konec ;)).
Příští kapitola vyjde možná i zítra, ale nic nemůžu slíbit. Jen doufám, že jste spokojení a nevadí vám, že musíte čekat.
Děkuji moc za vaši podporu i přes mou neaktivitu.❤️
Tak ahoj příště....

VikisekCZ