Šli jsme nočním New Yorkem, sice se o tomhle městě ví, že nikdy nespí, ale my jsme šli čtvrtí, kde to bylo celkem v klidu. S mojí společností to bylo romantické. Už jsem courala nohy, byla jsem po tom dni opravdu unavená a to by nebyl Ondra, aby si toho nevšiml, a tak mně vzal do náruče a odnesl mne do hotelu, kde jsme oba dva bydleli. To bylo od něj tak krásné, v tu chvíli jsem nic nenamítala, a nechala se od toho bezva chlapa unášet do hotelu.....
Proč já nána, husa pitomá, jsem si myslela, že bude vědět, v jakém pokoji bydlím. Samozřejmě jsem se ráno probudila v úplně jiném pokoji. Když jsem se otočila, ležel vedle mě on... Jeho havraní vlasy a odpočívající obličej... Ondra, v tu chvíli jsem si uvědomila, že to nebyl ani není sen, ale realita. Zase jsem si uvědomila, jaké mám štěstí, že je to můj kamarád. Kamarád... Zní to zvláštně... Ondřej Pavelec je můj kamarád.Vzala jsem telefon, a napsala Kate, že jsem přespala u kamaráda, kterého jsem včera potkala v centru a že odpoledne si s němi zopakuju nákupy a sochu svobody. V tom se vedle mně Ondra otočil a já se otočila k němu. Při pohledu na jeho krásný, rozespalý obličej jsem si skousla spodní ret a řekla "Dobré ráno, je mi to strašně trapný, ale ni.....", "Ne, nic se mezi námi nestalo" odpověděl hned. "Děkuji ti za všechno, ale já už budu muset jít" zvedala jsem se z postele. "Počkej, uvidíme se ještě, že jo?" "No, jasně, chceš moje telefonní číslo?" zeptala jsem se ho "Jasně, díky"vyměnili jsme si naše telefonní čísla a já nevím proč, jsem znovu spadla do měkké postele. "Jééžiš, já jsem nějaká unavená"říkám, v tom se mě Ondra dotknul a mou ruku nepouštěl- hladil ji a měl tu svoji položenou na té moji. Otočila jsem k němu hlavu a usmála jsem se. On se usmál taky. "Nechceš zavolat kamarádkám, že se zdržíš, jsem dneska taky docela línej, zavoláme si snídani do postele" řekl "To se super nápad, a nebude ti to vadit?" "Mě?, nikdy!" Tomuhle jsem se musela nahlas usmát, a on taky. Zvedl telefon co by na nočním stolku a domluvil snídani. "Do půl hodiny tu jsou" "Fajn" odpověděla jsem a znovu jsem si přitáhla deku víc na svoji stranu "Héj, ozvalo se vedle mně" já jsem se zasmála. "Nechal jsi mně u sebe, tak budeš muset něco vydržet" znovu jsem se zasmála a začla přetahovaná o deku. Po asi pěti minutách někdo zaklepal na dveře. Ondra vstal a až teď jsem si mohla pořádně a zblízka prohlídnout jeho krásný tělo... Měl černý boxerky a šedivý tričko Reebok- Czech ice hockey team to jsem milovala, strašně se mi líbilo. Ondra nám položil na nohy plný tác se snídaní, kde bylo všechno, na co si vzpomenete. Jedli jsme a pořád si povídali, potom jsem zavolala holkám, ať jdou dnes do centra sami, a jestli se nezlobí a že pořád zůstávám u kamaráda, měla bych jim to asi říct... Problém je, co jim řeknu, protože nevím, co a jak to mezi námi je... Jsme kamarádi, nebo spolu začínáme chodit, to zní divně. Z mého přemýšlení mně vytrhl Ondra. "Nad čím přemýšlíš?" "No, co řeknu holkám" "Co by jsi jim měla říkat, řekneš jim, že jsem tvůj milující kluk" Ústa roztáhl do širokého úsměvu a já překvapeně zamrkala. Co že to řekl mi-lu-jí-cí kluk?? Opakovala jsem si stále a pořád v hlavě jeho slova. Podívala jsem se na něj, a než jsem stačila něco říct, umlčel mně dlouhým a něžným polibkem, plného emocí a lásky. Potom se jenom usmál a řekl ty čtyři vysněná slova, která o všem rozhodla- miluju tě Stello Kleinová. Musela jsem se usmívat jako naprostej idiot, ale mně to v tu chvíli bylo úplně jedno. Padla jsem mu kolem krku a rozvzlykala jsem se. Ondra mně začal hladit po vlasech a zeptal se :"Co se stalo?" "Proč brečíš?" "Já...Ty..." vysoukala jsem ze sebe tyhle dvě slova mezi vzlykáním. Ondra se na mně nechápavě podíval a přimhouřil oči. "Já tě taky moc miluju, ale ty jsi hokejista tady, v Kanadě. Tisíce kilometrů od Evropy. A já jsem jenom letuška, která nemá skoro nic a hlavně jsem pořád v práci" "Jak to myslíš?" Jsi ta nejlepší holka, kterou jsem kdy potkal a když budeš chtít, tak za mnou můžeš kdykoliv přiletět, nebo se vzdát práce a bydlet se mnou ve Winnipegu" Po těhlech slovech jsem se pomalu odtáhla, podívala se mu do očí a úsmála se. "Jsi strašně fajn, miluju tě, ale nevím, jestli bych se dokázala vzdát práce kterou mám moc ráda." řeka jsem. "To je Stello jenom na tobě, vůbec do ničeho tě nutit nechci a ani nebudu" odpověděl konějšivým tónem hlasu. Znovu mne políbil a obejmul. V jeho obejmutí jsem se zase cítila strašně příjemně a bezpečně, cítila jsem jeho mužskou vůni, do které jsem se zamilovala už když jsem do něj včera vrazila. Zase mně vytrhl z přemýšlení a zeptal se, co budeme dneska dělat a jelikož večer odlítáme, tak jsem toho chtěla stihnout co nejvíc. "Dopoledne v posteli stačilo, co si skočit někam na oběd, pak projít zbytek města, stavit se na nákupech a zakončit to na v nějaké příjemné kavárně?" řekl.""Super nápad" odpověděla jsem." Jdu se na pokoj převléct." "Fajn, za půl hoďky u tebe před pokojem" "OK" zavolala jsem na něj, když už jsem jen zavírala dveře od pokoje.
Když jsem přišla na pokoj, holky tu nebyly, asi se šli projít. Vzala jsem si tedy džínové kalhoty, conversky, bílé tílko a proužkovanou modro-bílou košili od Gant. Vypadalo to dobře, docela luxusně a já jsem se v tom hlavně cítila pohodlně. Hned, jak jsem si nanesla make-up a trošičku lesku na rty, u dveří už klepal Ondra. Měl na sobě černé tričko, které mu krásně vykreslovalo jeho svaly, džínové kalhoty a také conversky, akorát že černé, já měla bílé. "Wau, sluší ti to" "Děkuju, tobě taky" mrkla jsem na něj a ruku v ruce jsme vyrazili. Bylo to krásné odpoledne, začali jsme obědem, potom jsme šli přes Central park, kde jsme usoudili, že si po obědě odpočineme. Sedli jsme si na trávu a pozorovali lidi kolem. Potom jsem si položila hlavu na jeho hruď a on mi zase přejížděl svoji rukou po vlasech. Byl to opravdu krásný pocit. Potom jsme to vzali přes různé ulice,odkud jsme vyšli každý s minimálně pěti taškama z různých obchodů. Samozřejmě si Ondra nedal říct a všechno platil on. Náš den utekl opravdu jako voda,a my jsme skončili v té samé restauraci, jako včera., takže ne v kavárně. Když jsme dojedli, ještě jsme si povídali o všem, co jsme dneska zažili. O Soše Svobody, o nakupování a tak. Domluvili jsme se, že dneska budu spát s holkama u nás v pokoji a uvidíme se zítra v letadle. Taky jsme se bavili o tom, jestli to budeme utajovat před veřejností,a shodli jsme se na tom, že zatím jo. Oba totiž víme, jak dokáže být tisk zlý a všechno úplně převrátit. Rozhodla jsem se, že holkám to taky neřeknu. Nevím, jak to budeme zvládat, tak potom se kdyžtak rozhodnu.
Na recepci hotelu jsme se rozloučili, dali si nenápadně pusu a každý se vydal do svého pavilonu, kde jsme měli pokoje. Když už jsem usínala, tak mi přišla SMS od Ondry: Dobrou noc lásko, už teď se mi stýská. P.S.: zítra v Čechách si to napravíme :) Ondra
Holky už spali a já pomalu usínala tak, jako jsem se během včerejška a dneška zamilovala- nejdřív pomalu, ale potom úplně......
Další díl je tu, trošku delší, ale snad stojí za to :) Každým dnem se víc a víc těším na mistrovství (doufám, že to vyjde, protože taťka shání lístky od kamarád), mějte se hezky a přeju Vám, stejně jako mně, krásný, předmistrovský čas :D
P.S.: Mám rozepsaný další příběh jmenuje se Švédsko a byla bych moc, moc, a moc ráda, kdyby jste si ho také přečetly. :)
