Je sedm hodin ráno a my lítáme po bytě a rychle dobalujeme poslední věci... Miluju Ondru, je prostě ták v klidu.
"Nepospíchej tolik miláčku, letadlo letí až ve dvanáct, na letišti si dáme oběd, a budeme v klidu, hlavně nepospíchej" pořád mi opakoval.
---------------------------------------------------------
Jsme v autě, směr letiště, "strašně moc se těším miláčku, jak si ten týden užijeme" řekla jsem Ondrovi. Vezl nás zase nějaký Ondrův agent.
Když jsme dorazili na letiště, bylo něco po desáté hodině. Ondra měl zamluvený nějaký VIP salon. Pořád nechceme, aby se to nějakým způsobem provalilo. "Nemusíš kvůli mně platit tenhle velký VIP salon, mohli jsme čekat normálně a s ostatními. " řekla jsem Ondrovi. "No tak Stello, za prví je tohle to nejmenší, co pro tebe dělám a dělám to rád, a za druhé, až zjistíš, jací jsou novináři s prominutím svině, tak budeš říkat pravý opak. " podíval se na mě. Semkla jsem rty a s povzdychnutím jsem se na něj podívala, myslím, že i jeho to mrzelo, ale snažil se být v pohodě. Ten náš salon byl opravdu veeelký. Jako obývák, několik pohovek v různých barvách. Koberec, příjemné prostředí, a hlavně klimatizace. Když přišla servírka, která měla mimochodem na starosti jenom a pouze nás, tak jsme si objednali. Já jsem si objednala lasagne s lehkým salátem, Ondra si dal rybí filet s bramborem. "To jídlo je moc dobrý" usmála jsem se na něj a on na mě.
Když se blížil čas odletu, sbalili jsme si naše věci a s kuframa jsme se vydali k našemu Gateu. "Gate číslo E31 je připraven, žádáme cestující, aby se dostavili k nástupu. " ohlásili a my šli vstříc - Maledivám.
-------------------------------------------------------------
V letadle nás obsluhovala dotěrná letuška, která chtěla sbalit Ondru. Bylo to dost nepříjemný. Když už se k němu asi po padesátý naklonila s výstřihem větším, než by letušky měli mít a s jejíma čtyřkama. Musela už jsem prostě něco říct. " Tak to by stačilo. Přestaň se tu takhle naklánět a nech nás v klidu cestovat. Ten výstřih by jsi vůbec takový velký mít neměla a měla by jsi se starat i o ostatní cestující. " v tom se do toho vložil i Ondra. " Přejeme si bussines třídu a jinou letušku k obsluhování. " podívala jsem se na Ondru se zděšeným výrazem, kolik chce zaplatit za blbou bussines třídu, protože jsem sama věděla, jak je to drahý. Než jsem stačila něco říct, Ondra mě přerušil pusou. "Nech to na mě, lásko a nic neříkej. "
A tak jsme se přesunuli do bussines třídy, kde jsme dostali opravdu prvotřídní servis a žádná hnusná a dotěrná letuška nás neotravovala.
Další kapitola je tu, jak se Vám líbila? Něco se Vám nelíbí a chtěli by jste to třeba změnit? Určitě pište do komentů! :-)
Psala jsem, že nic nebudu týden přidávat, ale nevydržela jsem to, a tak jsem i tady, i Itálii napsala krátkou kapitolku :-D
Mějte se, komentujte, čtěte, votujte- prostě všechno ;-)
Díky za čtení!
