"Jsme zvaní v neděli k mým rodičům na oběd" podívám se na Ondru, koušu si ret, a po pravdě- bojím se jeho reakce. Ondra se usměje...
"Super, už se těším"
"Fajn, jenom já jsem teda pěkně nervózní, budeš první, koho jim představím, navíc tam bude celá rodina..." Říkám docela nervním a naštvaným hlasem, pro Ondru nejspíš vtipným...
"Ale prosimtě, Stello, to zvládneme, akorát se s něma musíme domluvit na tom, aby se to udrželo zatím pouze takhle v rodině, není příjemný mít kolem sebe každý den sto novinářů"
"Jo, jasně, chápu, domluvím to" říkám. Ondra se ke mně pořád víc a víc přibližuje, až jsou naše obličeje pár centimetrů od sebe.
" Nekousej si ten ret" zasměje se a díváme si do očí
"Ale já si ho chci kousat" ani jsem si neuvědomila, že si ho koušu, ale co. Směji se na něj a pak přestanu a rychle na něj vypláznu jazyk. V tom na mně Ondra schválně "spadne" a začneme se líbat, jelikož je jenom v ručníku, tak řekne, že to není fér a začne ze mě taky stahovat všechno co mám na sobě, až oba zůstaneme jen ve spodním prádle.Opět si koušu ret a Ondra se na mě dívá se zvednutým obočím, "Opravdu to chceš?" zakývám hlavou na souhlas, a pak se to stalo....
Oba ležíme vedle sebe a jsme udýchaní, Ondra má opravdu oproti mně krásně vypracovaný tělo. "Víš, že tě miluju nejvíc na světě?" řekne Ondra nejpřekrásnější větu, kterou jsem kdy slyšela. Podívám se na něj s úsměvem "Já tebe ještě víc", ach, mám takové štěstí ležet s nejlepším brankářem NHL, který mně miluje a já jeho...
Zase kratší kapitolka, nevěděla jsem, jaký jí mám dát název, jediný co mě napadlo, bylo tohle :) ale snad se Vám kapitolka líbila. Večer přidám možná kapitolu s názvem "oběd" :D
Děkuji moc, že to čtete :))
