..."Půjdeme exitem s posádkou, je určený i pro VIP" řekne Ondra, podívám se na něj.... "Není možnost, že... že nás uvidí nějaký novináři, nebo tak?" ptám se , popravdě se dost bojím toho tlaku od všud, jakmile se to dozví tisk, proboha... Ondra se na mě podívá "Stello, promiň, že to říkám , ale stejně se to jednou budou muset všichni dozvědět a čím dřív... tak tím to bude lepší, pro nás, pro všechny." povzdychnu a na delší dobu přivřu oči. Ondra mě pohladí na stehnu a dá mi nenápadnou pusu na tvář, přeci jen už nesedíme v soukromé části letadla a tak hned nepotřebujeme, aby nějakej blbeček volal bulvár.
Jdeme východem s posádkou, tady to já dobře znám... Díkybohu, nikde nikdo, až na cestující, kteří po nás nijak zvlášť nekoukají. Ten pocit, že už to nejspíš bude za pár měsíců, nebo dokonce týdnů jinak... U východu z letištní haly na nás čeká nablýskané auto značky Cadillac Escalade. " To auto je krásný, vždycky se mi líbilo." říkám "No vidíš, dneska máš dokonce možnost se v něm vést" řekne a potom oba vypukneme smíchy. Myslím, že řidič totálně netuší, o co tady jde. V rychlosti dáme naše zavazadla do kufru auta a nasedneme. "Ahoj Péťo..." pozdraví můj hokejista. Aha, tak dneska se stal naším řidičem opět někdo jiný, pomyslím si a zasměju se. " Jedeme do centra" oznámí Ondra Péťovi...
Když přijíždíme před před dům v samém centru Prahy, zjišťuju, že je to vlastně úplně normální, starý a oprýskaný dům, dokonce jsem o ulici vedle chodila na SŠ, Ano, chodila jsem do centra na střední školu
. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že tu budu s nejlepším brankářem NHL, krásným klukem kterého miluju a on mě, s klukem kterýho zná půl světa, který má nejlepší srdce a to bych tu jmenovala až do večera.... Určitě bych mu řekla, že je to blázen, nikdy bych mu to v žádném případě nevěřila, vysmála bych se mu do obličeje. Jenže ona je to realita. Obyčejná holka, která pochází z vesnice. a část rodiny má kdesi v malé a skoro zapomenuté vesničce v jižních Čechách. potkala nejbáječnějšího kluka a hokejového brankáře. Vždyť jsem si vždycky přála, chodit s hokejistou. Napadá mě, jestli je ten byt Ondry, nebo jestli ho má pronajmutý, v každém případě to musí stát majlant, byt v centru Prahy. "Jasně že je můj, koupil jsem si ho kdysi, když jsem dostal pár prvních výplat v NHL. Vždycky jsem si chtěl koupit byt v Praze a bydlet v něm s holkou kterou miluju, a to se mi teď na sto procent splnilo." Odpověděl na moji otázku, když jsme odemykali vstupní dveře a Péťa už odjel. Otočil se ke mně a začal mě líbat, já jsem se ho chytla kolem krku, zvedla se na špičky... "CVAK, CVAK, CVAK, CVAK" najednou se rozcvakal fotoaparát, jen jsem stihla přejet očima po paparazzim, který byl za nějakym autem, jasně, to jsme neměli šanci ho vidět dřív. Okamžitě jsme zapadli do dveří a Ondra rychle zabouchnul. " Co to doprčic bylo?" vykřiknu "Kruci, to se nemělo stát" vykřikne hned po mně Ondra a přejede si dlaněma po obličeji. "Stelo, promiň,promiň, já... strašně se ti omluvám, nemůžu za to..." Měla jsem slzy v očích. Ondru jsem dlouze políbila. "Já vím že za to nemůžeš. Prostě, je to venku, teď už se s tím stejně nedá nic dělat, vždyť jsi sám říkal ještě v letadle, že čím dřív, tím líp.Ondro, já tě miluju tohle je prostě tvůj život" řekla jsem "Miluju tě Stello, opravdu, strašně moc." Podíval se na mě a usmál se. "Pojď, jdeme do bytu." chytil mne za ruku a vyšli jsme dvě poschodí, než jsme došli ke dveřím od bytu. Na to, jaký je ten barák zvenku, tak ten byt měl Ondra zařízený pěkně. Sice jednoduše, ale útulně. je vidět, že tu asi moc času netráví. Moc se mi líbila kuchyň, byla moderně zařízená. Krásnější ložnici jsem nikdy neviděla- vestavěný skříň a v mezeře mezi skříněmi byla velká plazmová televize, postel byla kožená, čistě a voňavě povlečená. Šla jsem se vysprchovat.
Večer nám Lukáš ( ondrův kamarád) dovezl čínu, kterou jsme si snědli u televize. "Bojím se rána, Ondro" ... "Proč?" zeptá se mě. "Budou toho určitě plný noviny, internet, zprávy..." Složím si hlavu do dlaní."Neboj, bude to v pohodě, a i kdyby, nic špatnýho nevyfotil." Podívá se na mě s úsměvem. Obejmu ho." Miluju, tě, miluju tvé veřejné já, miluju tvé soukromé já a miluju to tvé já, které nemůže vidět nikdo jiný, že já."
Tak další kapitola... :-)
Jak se Vám líbila? Myslíte že to bude tak jak říkala Stella? Že toho bude plný bulvár?
Komentujte a hvězdičkujte, prosím :-) Dobrou noc
