... Jen co jsme se odpočatí vrátili do Prahy nakoupili jsme pár věcí, které Ondra potřeboval s sebou, ale moc toho nebylo, jelikož nesmí mít tak těžký kufr, zbytek si prý dokoupí v Kanadě. Celý den jsme chodili po krásném centru Prahy a nakupovali. Ondra mi koupil krásnou kabelku Michael Kors a šátek Burberry. Za tu dobu, co se s Ondrou znám mi přetéká šatník novými věcmi. On má ale radost, když mi něco koupí a líbí se mu, že já z toho logicky mám radost. Tak ať, no.
Moc jsem si tu procházku po Pařížský a vůbec po centru s nim užila. Strašně se bojím toho dlouhého odloučení.
Když jsme přišli domů, udělala jsem oběd a po jeho snědení jsme klasicky hokejově, jak je naším zvykem, zalezli do postele. Chvilku jsme se dívali na film, ale oba jsme cítili, že to ani jeden nevnímáme.
"Mě to nebaví "
"Já to taky vůbec nevnímám. " odpověděla jsem já
"Bude se mi po tobě strašně moc stýskat, ani nevíš jak moc." Řekl mi
"A myslíš si, že mě ne? Ty se tam těšíš na svoje kamarády, máš tam přátele které se zase těší na tebe a já tu kromě rodiny nemám skoro nikoho. Až na pár kamarádek, které chodí do práce. Snad mi taky dají nějakou pořádnou práci, abych se nenudila." Zasmála jsem se
" Tak určitě." Řekl Ondra typickou hokejovou hlášku.
Já jsem dostala takový výtlem a zachvilku se začal smát i Ondra.
Pak jsme si už jenom povídali a měli jsme překvapivě dobrou náladu...
Večer jsme se šli projít do parku, který je nedaleko našeho bytu. A tam jsme si po chvíli lehli do trávy.
"Zítra touhle dobou už tu budu bez tebe" řekla jsem
"Já budu někde nad oceánem. " odpověděl mi
"Achjo, to je šílený" povzdechla jsem
"Jo, to bohužel jo." zašeptal.
A tak jsem se tam nad tou krásnou oblohou s mnoha hvězdama rozbrečela. Opřela jsem si hlavu o jeho hruď.
"No tak, nebreč" snažil se mě uklidnit.
Já jsem jenom pokývala hlavou. Nic jsem neřekla.
------------------------------------------------
Když jsme přišli domů, osprchovala jsem se a udělala k večeři tortillu s kuřecím masem.
"Bylo to jako vždy výborné." odměnil mě Ondra.
"Díky" a usmála jsem se.
Pak už jsem si jen užívala moje poslední usínání s ním na pěkně dlouhou dobu.
----------------------------------------------
Ráno se Ondra probudil kolem páté hodiny. Já jsem ještě chvilku ležela a po chvilce jsem šla za ním, udělat mu snídani a tak. Letadlo letělo kolem 13 hodiny takže jsme měli čas.
"Dobré ráno lásko" pozdravil mne.
"Dobré. " usmála jsem se políbila ho.
"Pojedeš se mnou na letiště? " zeptal se
"Jasně, to je samozřejmí. "
"Díky, jen... Bál jsem se, aby to pro tebe nebylo... těžký.?" Řekl.
"Těžký to teprve bude a já s tebou chci být do poslední minuty. "
"Fajn, díky. Miluju tě"
Když jsme dorazili na letiště, zhluboka jsem se nadechla a vystoupila z auta. Ondra už vytahoval velkou hokejovou tašku. Musela jsem se pousmát . Byla opravdu obrovská. Sotva ji nesl. Dali jsme si ještě rychlý čaj a pak to přišlo...
"Poslední výzva pro cestující do letu__ _ ___ _. Prosím nechť se dostaví k terminálu 3. Opakuji...." ozvalo se z letištních reproduktorů. Dál už jsem neposlouchala. Jen jsem toho brankáře objemula a naposled políbila.
"Brzy za tebou přiletím. " pošeptala jsem mu do ucha.
"Co nejdřív za mnou přiletíš. " pošeptal mi ještě rychle on. Já jen kývla a usmála se, ale úspěšně jsem zadržovala slzy.
"Ahoj." Řekla jsem jenom když už se obracel.
Slz už jsem si nevšímala a nechala je, ať si dělají na mé tváři co chtějí když jsem stála u skla přes které bylo vidět na ranvej. Přišla mi SMS <Ondra> "Miluju tě! " odepsala jsem mu totéž a pak už se letadlo vzneslo. Se zaťatými zuby jsem ho sledovala dokud to bylo možné a pak jsem se odebrala do našeho bytu, kde jsem měla v plánu zabalit si nejdůležitější věci a co nejrychleji se vydat k rodičům...
