Sedíme připoutané se Sarou a Kate v zadní části letadla, Ondra sedí asi uprostřed, ale budu ho obsluhovat já, bude mít prý pro jistotu černé brýle, a jsou tam i Voras a Tlusťoch, s těma se uvidím poprvé. Za chvíli si sem přijde sednou i Nicolas. Bohužel. "Budu končit u aerolinek" řekla jsem s odhodlaností v hlase. Obě se na mě podívali pohledem ala : děláš si z nás srandu, jsi v pořádku?? "Co prosím" zeptala se Kate a zakroutila hlavou "Jo, no" přidala se Sara. "Vždyť jsi tu práci vždycky chtěla dělat a miluješ ji, tak...proč???" a už jsem viděla oběma v očích slzy. I mně už pomalu začínaly pálit oči, zakryla jsem si hlavu do dlaní a snažila se uklidnit, hlavně se nerozbrečet, hlavně se nerozbrečet. Pořád jsem si opakovala v hlavě. "Tak proč?" naléhala na odpověď Kate. Ach bože, musí to být tak těžké??? Ale s pravdou ven.:" Mám přítele" Obě dvě se na mě podívali snad ještě divněji než napoprvé. "Kdo to prosímtě je? Hele Stello, tohle se mi nějak vůbec nezdá, okamžitě začni mluvit" "Já Vám to řeknu,a vy mi nebudete věřit" řekla jsem jim. Ach ty pohledy, to je děs a hrůza. "Ondřej Pavelec" A tohle už byly pohledy ala : Děláš už si fakt prd*l?? A já jsem se zmohla jen na skromné usmání a přikývnutí. "Sedí asi uprostřed letadla, jo a není sám holky" "Kdo tam ještě je?" zeptala se Sara. :Nooo, jestli Vám říkají něco jména Voráček a Tlustý..." "OMG, jako fakt?" Začla se smát Kate a Sara se přidala taky. "No jo, je to tak usmála jsem se." Ale úsměvy nám rychle spadly, když přišel Nicolas" Čemu se smějete holky?" Ach, nesnáším ho snad ještě víc, než játra s rýží...
Roznáším jídlo, a právě jsem u "pana neznámého s černými brýlemi" Mrkla jsem na něj a usmála se.. Když jsem všem dala co byl potřeba, tak jsem měla chvilku čas, než přiletíme na přestup do Londýna. Ano, ve vzduchu utíká čas opravdu rychle a než se nadějete, jste přes Atlantik coby dup. Rozhodla jsem se, že mrknu na mobil- SMS od: Ondra "Tohle je hrozný, nemůžeš si udělat chvilku v Londýně? Nemůžu se na tebe "jenom" dívat :((( " Achjo, v Londýně je jenom půl hodinka, to nic nestíháme. odepisuju: "Je mi to strašně líto, taky mně to mrzí, ale v Londýně opravdu nic nestíháme :((( P.S.: Slibuju, že si to v Praze vynahradíme!!! :) "
Přistáváme v Londýně, a já jsem vzadu u kuchyňky, najednou mě někdo popadne zezadu, otočím se a kdo jiný, než můj nejlepší kluk "Ahoj, to sis jako fakt myslela, že to vydržím až do Prahy?" říká "Mmm, ne" odpověděla jsem a usmála se. Ondra mě přitlačil ke "zdi" a začal líbat, ještě že tu není ani Kate, ani Sara. "Já tě miluju" řekla jsem mezi polibkama a hned se mi dostavila odpověď "Já tebe víc" usměju se, ale slyším kroky a hlasy, než se od sebe stačíme odtrhnout, tak Voras už říká "Ou, omlouváme se, asi jsme Vás vyrušili" Jo, to máš pravdu" odpověděl naštvaně, ale vtipně Ondra. Nic trapnějšího jsem snad v životě nezažila. To bylo tak trapný, no co se dá dělat, už se stalo.
Při letu z Londýna do Prahy se na mě celý let strašně divně koukal Nicolas. Taky Kate a Saře jsem představila Ondru a kluky, ale nemohli jsme se zdržovat, tak jsme si vzali jejich telefonní čísla a vrátili jsme se zpátky dozadu.
Jak krásný pocit, když jsme přistáli konečně v Praze. A ten velký, tučný, mně víc než dost známý, ale i tak u srdce vždy zahřejicí nápis WELCOME TO PRAGUE. Usmála jsem se, zvedla jsem se, a šla čekat, než všichni pasažéři odejdou. Ti tři se ze srandy strašně loudali a tak jsme se i se Sarou a Kate hrozně nasmáli. Když nás šest vyšlo z letadla, tak jsme se museli rozdělit, kluci šli vchodem pro cestující a my museli vchodem pro posádku "Jdu ještě na záchod" oznámila jsem holkám "Jo jo, čekáme v hale". Když jsem vycházela ze záchodu, který byl už beztak u dveří, které vedly do haly, někdo mě tvrdě popadl za boky, takže to Ondra nebyl a srazil mě k zemi, začala jsem křičet co nejvíc to šlo, jenže moje ječení po chvilce zastavil Nicolas, teď už jsem mu viděla do tváře, a věřte, že to nebyl vůbec hezký pohled. Snažila jsem se mu vyvléknout a pořád křičet, ale nešlo to, měl strašnou sílu. V tom se rozlítly dveře a z nich vyběhl můj Anděl Strážný, přesněji můj Ondra, který mě okamžitě vyprostil z Nicolasova hnusného sevření, zkopal ho, a zmlátil. To umí asi z boxu. Už za nim stál i Kuba s Jirkou a opodál vystrašená Kate a Sara. "Ty jo, zmáknul jsi ho dobře" pochválil ho Jirka. "Jsi v pohodě, neudělal ti nic, nemám zavolat záchranku?" ptal se starostlivě Ondra "Ne, ne ne, to je dobrý" Chtělo se mi brečet, ale Ondra mě rychle obejmul a Kuba běžel pro ochranku, zatímco ten blbec se bolestí svíjel na zemi.
Pro každého kluka zvlášť přijelo auto, mají tu agenty, no jo, měla jsem s tím vším počítat, ale seběhlo se to tak rychle... Naštěstí, že tu nebyli vůbec žádní paparazzi. Pro Ondru přijel velký černý mercedes, domluvili jsme se, že budu chvilku u něj. Sara jela s Kubou a Kate zase s Jirkou, jako kdybych to neříkala. Cestou k Ondrovi do bytu jsem zavolala mamce, že budu pár dnů u kamaráda. Ona tohle vždycky vzala. "Už jsem se rozhodla" řekla jsem, Ondra se na mě podíval se zvídavým obličejem "A?" zeptal se.
Tak, další kapitola je tu, snad se Vám příběh líbí, napište mi prosím nějaký komentář :) Krásný zbytek víkendu!!! :D P.S.: možná přidám zítra další kapitolu na Švédsko, nebo sem, uvidím :)
