...Vyspala jsem se krásně, znáte ten pocit, když někoho milujete a s takovým také usínáte? Ne? Tak to ho určitě poznáte, a jestli už jste poznali, tak víte o čem mluvím. Holky pořád dospávali, no jo, spáči. "Tak kde jsi byla celý včerejšek?" zeptala se okamžitě Kate "Kate má pravdu, kde jsi byla?"přidala se ještě Sara. A teď rychle, mám jim to říct, nemám, mám, nemám.... Ne, neřeknu, rozhodnuto. Sice jim věřím, ale nechce se mi to rozebírat, na to je znám dost dlouho a opravdu se mi to zbylých pár hodin nechtělo poslouchat. Mrkla jsem na telefon- 2 nové SMS, od koho jiného než od Ondry: "Dobré ráno, krásko, jak jsi se vyspala?" "Jo, a doufám, že se uvidíme ráno na snídani". OMG, to ne, ani jsem si neuvědomila, že jsem to vykřikla nahlas. Hned se na mne obě dvě podívali. "Co je?" Zeptali se skoro sborově. "Ále, nic, jen jsem si omylem odstranila jednu fotku" zalhala jsem, okamžitě píšu Ondrovi: "Nechci, aby to holky zatím věděli, chápeš? Už se těším do Čech, jo a pár minut před nástupem do letadla se můžeme sejí ve dveřích u našeho gate-u, ve dveřích PERSONAL, platí?" Hned na to mi přišla SMS." Jasně, platí, odlet je v 15°° , tak ve 14°° v personálu? ;) " "OK, platí, už se nemůžu dočkat :* "
Na snídani jsme po sobě jenom koukli, Ondra si neodpustil "mrknutí" a úsměv. A hned na to mi přišla zase zpráva: "Jo a mám pro tebe překvapení :) " no super, teď mně dostal, nesnáším překvapení. "Nesnáším překvapení!!!! " odepsala jsem. " Ha ha, tak si počkej na letiště :D "
Po snídani jsme se navlékli do uniforem a vydali se taxíkem zase na letiště. Ale tak trošku mi bylo jasné, že se sem ještě určitě podívám, spíš s Ondrou, ohledně práce už jsem přemýšlela, konkrétně nad Ondry nabídkou... Jsem na 90% rozhodnuta, že Ondrovu nabídku přijmu. Miluju ho. Myslím si, že aerolinky za mne budou hledat náhradu tak půl roku, takže je riziko, že se spolu déle neuvidíme. Zahřálo mne u srdce, když jsem viděla krásnou, mohutnou, prosklenou budovu s velkým nápisem New York city Airport. V tom se ale naskytl další problém- kde budou holky, když já sem si dala sraz s Ondrou? Po dlouhém přemýšlení jsem usoudila, že jim oznámím, že jdu na záchod a až se mne potom zeptají kde jsem byla, řeknu, že jsem procházela free shopy. Budou na mne naštvané, mrzí mne to, ale pravdu jim stejně budu muset říct co nejdřív.
Z přemýšlení mne vytrhla Sara: "Tak co je s tebou Stello? Vystupuješ?" "Jo, jasně promiň, jen jsem se zamyslela" řekla jsem "Poslední dny tady v New Yorku jsi byla taková jiná, zamyšlená, ale přitom si zářila úplně štěstím" říká Kate. "To se ti asi zdálo" říkám, proč všechno musí tak rychle prokouknout, proboha. "Holky, skočím si ještě na záchod, jo?" "Jojo, jasně" řekla Kate. Je za pět minut dvě hodiny, strašně moc se na něj těším. S nadšením otevřu velké, zrcadlově prosklené dveře, ve kterých se pochopitelně odráží odraz, takže tam není vidět. Naštěstí. Když otevřu, tak mne někdo lehce chytne zezadu kolem boků.... Kdo jiný, než můj hokejista snů. Dostala jsem ještě pusu na krk. Polkla jsem a až teď jsem se otočila. Pořád je to úžasný pocit, vidět ho naproti sobě a ještě se ho dotýkat. "Vypadáš v té uniformě úžasně, úplně k nakousnutí" řekl mi, a skousl si spodní ret. Udělala jsem to samé a usmála se, v tom mě Ondra něžně, ale rychle přitlačil na zeď, která byla za námi a začal mne líbat. Ruce mi držel nad hlavou ( ala fifty shades of grey) a já se utápěla snad v nejlepším z mých pocitů v životě. Mezi něžnými polibkami jsem se usmála. A v tom mi došlo, že mi Ondra psal, že má pro mne nějaké překvapení. "Co bylo to překvapení?" zeptala jsem se "Nóóó" "Rychle, nebo odcházím" řekla jsem výhružně, ale vtipně. Ondra sklonil hlavu k zemi. " Do Čech letí na prázdniny i mí dva kámoši, taky z NHL" já jsem překvapivě zamrkala. "Kdo to je?" "Voras (Jakub Voráček- Philadelphia flyers- NHL) a tlusťoch (Jiří Tlustý-Carolina- NHL). V tom mi v hlavě blejsklo, další dva hokejisti- Sara a Kate... Wow, my by jsme byli hokejová rodinka, při tý představě jsem se zasmála. "Čemu se směješ?" ptá se Ondra "Ále, Kate a Sara. Tlusťoch a Voras" zakroutil hlavou a usmál se "Zdá se, že ty už to máš všechno perfektně promyšlený..." usmál se a vrátili jsme se k tomu, co jsme před chvilkou nedokončili....
Ták, máme tu další kapitolku, snažím se se přidávat každým dnem, ale jde to těžce. Však určitě sami víte... :) Byla bych ráda, kdyby jste mi k příběhu napsali něco do komentářů a kdyby jste měli čas, tak mi uděláte velkou radost, že si přečtete můj nový příběh Švédsko- tam píšu moje poznatky a zážitky z pobytu ve Švédsku. Přeji Vám stejně jako mně krásné prožívání předmistrovských dnů !!!! :D
P.S: Doufám, že Vás učitelé moc nehoní se čtvrtletkama, protože mně jo, achjo, zrovna v době mistrovství :(
