Padesát odstínů dary

1. Asistentka

David:
Po ranním cvičení v mé soukromé posilce jsem skočil do sprchy a začal se chystat na schůzky. Čekalo mě jich mnoho ale nikdy jsem se nepřipravoval. I přes to jsem byl vždy vítěz.

Když jsem přišel do kanceláře, tak mě tam už čekalo moje černé kafe. Moje asistentka Helena mi ho vždy donese. Je to jedna z jejch povinnosti. Bohužel není nejmladší a onedlouho bude muset do důchodu
He- ,,Dobré ráno." vešla
D- ,,Jo...koho tam máme?"
He- ,,S panem Hollmanem máte setkání za deset minut."
D- ,,Dobře. A ohledně čeho?"
He- ,,Ponuka ohledně koupi prostoru knihkupectví."
D- ,,Dobře, můžete jít." odešla a já se na to v rychlosti kouknul. Hned jsem si stanovil cenu, za kterou budu stát ať se bude dít cokoliv. Nebo ji navýšim😎

Schůzka proběhla poměrně v klidu jak vždy. Až mě to často nudilo. Ale pak jsem si to vykompenzoval těma penězna. Sedl jsem si do kanceláře a dělal klasické věci. V tom ale vtrhla do kanceláře nějaká ženská. Nebo teda recepční
D- ,,Co se děje." řekl jsem nevrle. Nechápu, jak někdo neumí klopat. Kromě mě. Já jsem výjimka
Rec- ,,Omouvám se ale paní Helena upadla ze schodů a byla tady i záchranka."
D- ,,No a co já s tím?"
Rec- ,,No...vypadá to na zlomenou nohu. Takže nebude moct chodit do práce."
D- ,,Ať se mi pak ozve." recepční kývla a odešla. Není to jisté, tak co otravuje🙄a navíc i kdyby tak to je jedno. Helena se dostala už z mnoha zdravotních problémů, takže to bude okej

To jsem si myslel. O necelou hodinu mi Helena zavolala. Musí na operaci. A najednou mi i oznámila, že se nevrátí. Že půjde do důchodu. Protože bylo za jeden den toho moc mi ujeli nervy a kapánek jsem na ní nakřičel. Ale bylo mi to jedno. Co mi ale už nebylo jedno bylo to, že budu muset najít nějakou náhradní ženskou. Co mě ale uklidnilo, že si vezmu jako asistentku nějakou mladou holku. Nebo teda nějakou mladou kočičku😏a můžu jí, pokud bude za něco stát zapojit do mých hrátek...

Mery:
Byl jako každý jiný den. Opět jsem ve firmě běhala sem a tam. Michal mě od rána zaměstnával jak to šlo. Trochu...no dost mě to štvalo. Pořádně jsem se ani nenajedla!
Byla jsem akorát v kuchyňce. Dělala jsem si aspoň kafe, když v tom tam přišla moje kamarádka Ema
E- ,,No ahoj." zasmála se
M- ,,Čau." řekla jsem nevrle
E- ,,Děje se něco?"
M- ,,Nic...jen Michal."
E- ,,Tak je mi to jasný. Holka je to chap. A taky tvůj šéf...ten tě bude prudit vždy. I když bude mít děti."
M- ,,Máš pravdu. A raději nebudu ani na něj myslet jinak bych zas měla migrénu."
E- ,,Vidíš."
M- ,,No."
V rychlosti jsem dopila kafe a šla dál dělat svoje věci. Chodila jsem dlouho až mě z toho boleli nohy. Musela jsem si sednout nachvilku na své místo. Což byla asi chyba. Proč? Můj stůl je před kanceláří Michala. A odtamtud jsem slyšela "zajímavé" zvuky
Jaké?🙈