Padesát odstínů dary

26. Stánek

Na další ráno jsme dali společnou sprchu. Jen jsme se myli a líbali. Rány se mi celkem rychle hojili.
Pak jsme se oblékli a šli na snídani. S mámou jsme si povídali a všechno bylo jak má být. Byla jsem šťastná a cítila, že bude jen dobře. Nebo jsem v to minimálně doufala...

Při snídani jsem se olila džusem. A tak jsem se šla převléknout. Jak jsem se převlékala, tak jsem slyšela jak se otevřeli dveře. Myslela jsem si, že to byl David
I- ,,Me-...co to je?!" rychle jsem se otočila a uviděla mámu, jak drží nějaký ručník. Nebo co to měla. Lekla jsem se a rychle si dala Davidovo triko
I- ,,Kdo ti to udělal?!"
M- ,,Nnikdo." chtěla něco říct ale bylo jí to jasný. Rychle běžela dolů a já hned za ní. Když jsem tam přišla, tak jsem uviděla jak Davida fackuje a on nechápe. Do toho řvala
I- ,,Ty parchante jeden! Budu tě žalovat! Ty-"
M- ,,Nech ho!" zařvala jsem na ní a oddálila je
D- ,,Co se děje?"
I- ,,Co se děje?! Ty jsi zmlátil mojí dceru!"
M- ,,Nezmlátil!"
D- ,,Mery."
M- ,,Lásko ticho." všichni jsme mlčeli ,,A Davidem to máme v posteli trochu jinak no. Může to vypadat hrozně ale on je sem tam taky na tom."
D- ,,Ale není to tak zlé jak u tebe." řekl smutně. Byla jsem ráda, že tuhle hru hrá se mnou
I- ,,Mery ukonči to s ním. Takhle ti nikdo nebude ubližovat!"
M- ,,S Davidem se milujeme. Časem chceme rodinu...tohle jsme pochopili, že jsme přehnali."
D- ,,Jsme? Já jsem to přehnal. Paní Černá, věřte mi, že nebude den kdy při pohledu na tělo Mery si to nebudu vyčítat...ublížil jsem ženě, kterou miluju."
I- ,,Tohle nebudu akceptovat!" naštvaně odešla
M- ,,Měla jsem se zamknout."
D- ,,To ne. Já neměl na tebe brát tu věc."
M- ,,Miláčku už to neřeš." políbila jsem ho
D- ,,A až se vrátíme, tak budeš použít ty věci na mě. Co ty na to?" usmívali jsme se. Zakousla jsem si ret a řekla
M- ,,Pomsta bude sladká." oba jsme se začali smát
D- ,,Začínám se bát." dál jsme se smáli
M- ,,Jdeme do města?"
D- ,,Jo. Jen si vyberu hotovost."
M- ,,Okej."
Nakonec jsme se převlékli a vyrazili do města. Mámě jsem volala ale nic. Trochu mě to mrzelo. Ale znám jí. Bude nějakou dobu naštvaná a pak vychladne. Někdy jsem po ní taková výbušná taky😂

S Davidem jsme dorazili k stánkům. Bylo tam vážně vše. Od jídla, přes suvenýry až po oblečení i pro zvířata. Něco jsme tam nakoupili. Celkem jsme se oba zastavili u stánku s věcmi pro děti
M- ,,Můžeme něco Lucce a Matymu přinést, ne?"
D- ,,Jo...a nechceš koupit i něco pro naše?" při slově naše jsem se začala usmívat víc
M- ,,Vždy jsi toužil po rodině?"
D- ,,Ne. Ale s tebou si to umím představit. Vlastně jí i chci."
M- ,,To je hezký."
D- ,,Tak." nakonec jsme vybrali něco pro Lucku a Matyho ale i pro naše budoucí miminko. Ještě jsme se zastavili na jídlo a následně domů. V předsíni byli mámy boty. Bylo mi jasný, že nastane rozhovor
Jak proběhne?
a)nijak, bude je ignotovat
b)bude furt naštvaná/řvát
c)promluví si v klidu