Padesát odstínů dary

21. Krev

D- ,,Cco? Mery já bych ti takhle neublížil." přišel jsem blíž. Viděl jsem jak chtěla utéct ale Bolelo jí to. A taky jsem viděl ten nehorázný strach v jejích očích
D- ,,Neboj se mě."
M- ,,Pprosím...nne."
D- ,,Mery...co se stalo?"
M- ,,Chci domů." plakala
D- ,,Mery....Maruško...co se stalo?" ptal jsem se strachem. Nakonec zavřela oči a začala

Mery:
David přišel po několika hodinách domů. Hned jsem tam byla. Byl ožralý jako...ledva chodil.
M- ,,Davide?"
D- ,,Jeee....Marieee." smál se a já nechápala. Přiběhl ke mně a začal mě líbat. Možná se chtěl rozloučit?
Odvedl mě do toho pokoje, kde ze mě všechno strhal. Sám se svlékl. Přivázal mi ruce i nohy a myslela jsem si, že přejde k věci. Ale ne. Šel do skříně odkud vzal nějakou věc. Byla delší a...a byli na něj takové ty zoubky. Jako kdyby hřebíky. Přešel tvrdě k věci a do toho mě tím mlátil.
Bylo to hrozný. Ta bolest se nedá popsat. V ten moment jsem si i myslela, že to bude moje smrt.
Když skončil, tak mě odpoutal a někam odešel. Hned jsem upadla na zem. Moje krev byla snad všude. Nějak jsem se doplazila na gauč, kde jsem vzala nějakou plachtu a zabalila se do ní. Celou noc jsem nepřimouřila oka. Právě mi tak moc fyzicky ublížil člověk, kterého miluju....

David:
Tohle mě dostalo. Kouknul jsem se vedle postele a uviděl to. Kdysi mi to dali kámoši ze srandy. V životě jsem to nepoužil. Přišlo mi to moc. A teď to schytala moje Mery🥺
Rychle jsem to vyhodil do koše. Ještě jsem tam viděl zaschlou krev, která patřila Mery
D- ,,Prosím promiň."
M- ,,Pproč." furt se klepala. Viděl jsem jak se mě bála
D- ,,Pojď sem."
M- ,,Ne." řekla a schoulila se do klubíčka. Neskutečně jsem se proklínal. Viděl jsem jak moc jsem ublížil ženě, na které mi nehorázně záleželo
Odešel jsem jí napustit vanu. Musela se umýt. Při tom jsem jí nachystal její oblíbenou snídani. Nebo spíš objenal ale přišlo to hned. Donesl jsem to do koupelny a pak šel pro Mery
Ta furt ležela na stejném místě v stejné pozici. Pomalu jsem přišel k ní a velice opatrně jsem jí začal hladit po hlavě. Koukla na mě opuchlýma očima od pláče
D- ,,Neboj se mě."
M- ,,Tto nejde." řekla tiše. Vzal jsem jí i s plachtou do náruče a nesl do koupelny. Postavil jsem jí na nohy ale hned upadla. Naštěstí jsem jí chytil. Při tom jsem si stihl prohlédnout co všechno jsem jí udělal. Jsem mostrum.
Pomalinku jsem jí vložil do vany a sám si klekl vedle vany. Nemohla se ani pořádně opřít jak jí to bolelo
D- ,,Promiň mi to." jemně jsem jí pohladil a začal krmit. Pomalinku jedla ale přestala se klepat. Mezitím jsem zavolal doktorovi, který je můj kamarád
Mery jsem opatrně osušil a donesl do postele. Nevěděl jsem jak bude reagovat na oblečení. Jestli jí to bude bolet. Nakonec jsem jí dal své tričko a pomalu sedl k ní
D- ,,Moc se mě bojíš, že?" nesměle a opatrně kývla. Já taky a vyčítal jsem si to. Doufal jsem, že se z toho dostane a odpustí mi
Jak dlouho se bude Mery Davida bát?