Padesát odstínů dary

32. Dopis

David:
Uběhli 3 dny. Mery dnes zůstala doma, protože jí nebylo dobře. Přes den jsem jí volal. Zněla někdy lépe a někdy hůř.
Ma- ,,Nazdárek."
D- ,,No čau." zasmál jsem se ,,Že se ještě ukážeš
Ma- ,,Tak s Luckou máme syna." /Luty mají  měsíčního chlapečka Matěje/
D- ,,No a?" 
Ma- ,,Nic nic...a co vy?"
D- ,,Snažíme se. Ale moc to nejde no."
Ma- ,,Určitě se vydaří...a mimo. Furt stejná dračice?" oba jsme se smáli
D- ,,Jako jo."
Ma- ,,Musíte někdy k nám přijít."
D- ,,Jo, jen mám dost práce."
Ma- ,,Ani se nedivím, že nejde."
D- ,,Vždyž spolu spíme."
Ma- ,,To nestačí. Co city?"
D- ,,A ty s Lucií?"
Ma- ,,My se milujeme."
D- ,,Myslíš si, že kdyby jsme s Mery někam šli, tak by to šlo lépe?"
Ma- ,,Určitě jo. Možná se i stresujete."
D- ,,Snad je to to...vím jak Mery chce mimíska. A obávám se, že jí ho nedám a najde si jiného."
Ma- ,,Páni."
D- ,,Co?"
Ma- ,,Davidovi Hofbauerovi tak moc na někom záleží a dokonce se bojí?" smál se a já s ním. Jak to říkal, tak to vůči mé minulosti znělo vtipně
D- ,,Jo no." smáli jsme se dál
Ma- ,,Nezajdeš na oběd?"
D- ,,Ale proč ne. Mery šla stejnak za Luckou."
Ma- ,,Jo, je u nás."
D- ,,Dej mi minutku a můžeme jít."
Ma- ,,Dobře."
Dodělal jsem to a šli jsme na oběd, kde jsme dál kecali. Neviděli jsme se dlouho, takže to byl fajn přátelský pokec

Původně jsem měl pracovat déle ale možná Maty měl pravdu. Skončil jsem dřív a byl na cestě domů. Chtěl jsem jí udělat překvapení a koupil jsem v restauraci její oblíbené jídlo. Měl jsem v plánu nám udělat hezký večer. Možná by jsme se mohli dál zkoušet.
D- ,,Lásko jsem doma!" nic. Myslel jsem si, že spí a tak jsem to nechal v kuchyni a šel do ložnice. Nebyla tam. Prohledal jsem celý byt ale nikde nebyla! Volal jsem jí jestli náhodou není někde s Lucií. Nezvedala. Nakonec jsem se s menším strachem vrátil do kuchyně. Na lince byl nějaký dopis
POKUD CHCEŠ MARII JEŠTĚ DNES VIDĚT, TAK PŘIJĎ DO LESA K JEZERU!!!
Ruka se mi rozklepanala a zatajil jsem dech. Neskutečně jsem se o Mery bál? Kdo jí unesl? Co chce? A proč sakra?!
Nepřemýšlel jsem a běžel na místo. Preventivně jsem vzal i hotovost, kdyby náhodou. Doufal jsem, že není pozdě

Po nějaké době jsem tam dorazil. Nikde nikdo. Chodil jsem kolem a pomalu propadal zoufalství. Pak jsem si všiml ale nějakou červenou krabičku s mašlí. Klekl jsem si a vzal jí. Následně jsem jí rychle odvázal...
Hned jsem uviděl dopis a...a bodyčko s ultrazvukem. Vzal jsem to a začal číst
UNESL JSEM TI MOU MAMINKU TATÍNKU!♡
Zvedl jsem se, otočil a uviděl Mery jak se usmívá. Pomalu mi začalo docházet o co jde. Usmál jsem se víc a obejmuli jsme se
D- ,,To vážně?"
M- ,,Budeš tátou, lásko."
D- ,,To je úžasný!" zatočil jsem s ní ve vzduchu. Smála se a já ani. Byl jsem neskutečně šťastný! 
D- ,,Jak dlouho?"
M- ,,Řeknu to takhle...ještě, že jsme se na tý věži milovali." políbili jsme se a já jí pohladil po břichu
Nastane ještě nějaký problém?