Padesát odstínů dary

22. Pokoj

Po nějaké době přišel. Nechtěla se ale nechat ošetřit. K mému překvapení chtěla tam mě. Prohlídl jí a já tam byl. Byl to neskutečně hrozný pohled. Ničil mě pocit, že jsem ublížil ženě, kterou...kterou miluju. Nechtěl jsem si to přiznat. Bál jsem se jak moc bych ji ublížil. Ale teď vím, že by to nebylo o nic horší než to co jsem udělal teď
D- ,,Tak? Bude mít ještě horší následky?"
Prokop- ,,Povrchní ne. Zahojí se to. Dal jsem recept na mastičku. Nejlépe je to namastit a pak něčím přiložit."
D- ,,Dobře...a psychické?"
Pr- ,,Jde vidět, že se tě bojí...ale zároveň věří jen tobě."
D- ,,Vím. Já jsem takovej dement."
Pr- ,,No ne. Davidu Hofbaueru na někom záleží, jo?" zasmál se
D- ,,A jak moc."
Pr- ,,Držím palce."
D- ,,Děkuju za ni." Prokop kývl, podali jsme si ruce a odešel. Já šel za Mery. Ležela v posteli a koukala se ven oknem
D- ,,Chceš vodu? Jídlo? Deku? Cokoliv."
M- ,,Tttebe?" řekla nesměle. Usmál jsem se a lehl si k ní
D- ,,Slibuju, že se to už nikdy nestane...jen mi neodcházej."
M- ,,Jak. Daví eee. Davide."
D- ,,Ano Maruš?" usmál jsem se a dal jí pusu na čelo
M- ,,Já musím. Nedokážu ti dál poskytovat zábavku do postele."
D- ,,To po tobě nechci. Když jsem tě viděl tak... tak to bylo hrozný. Všechno vyhodím. Udělám cokoliv."
M- ,,Potřebuješ to."
D- ,,Ale tebe mnohem mnohem víc...teď spinkej, ano? Potřebuješ spát."
M- ,,I přes to co jsi udělal...miluju tě."
D- ,,Já tebe taky. Jen jsem se lekl." hladil jsem jí po tváři. Usmála se a zavřela oči. Jemně jsem jí hladil po hlavě. Chtěl jsem i po zádech ale bolelo jí to

Když usla, tak jsem se zvedl a šel do toho pokoje. Hned jsem začal všechno vyhrazovat. Nechtěl jsem aby se ještě něco takového stalo. Házel jsem to do koše hlava nehlava
M- ,,Co děláš?" slyšel jsem od dveří. Stála tam Mery. Opatrně se opřela o dveře ale následně šla ke mně pomalým krokem
D- ,,Vyhazuju to všechno."
M- ,,Proč?"
D- ,,Nechci ti ubližovat. A s jinou ženskou nikdy spát nechci...jen s tebou."
M- ,,Ale některé byli okej." pousmála se a obejmula mě
D- ,,Co nespíš."
M- ,,Nedalo se mi bez tebe."
D- ,,Už se mě nebojíš?"
M- ,,Ne...jen asi, když budeš naštvaný nebo tak se budu. A ještě počkáš si chvíli? Než se dostanu z tohohle." ukázala na své ruce
D- ,,To je jasnačka." políbil jsem jí ,,A budeš se mnou?"
M- ,,To chci tak dlouho." usmívala se
D- ,,Pojď sem." pořádně ale opatrně jsem ji obejmul a zatočil s ní ve vzduchu
D- ,,Tak...budeš tady se mnou bydlet?"
M- ,,Ráda." políbila mě na krk
D- ,,A když tohle zrušíme tak...tak tady může být časem dětský pokoj."
M- ,,To vážně?"
D- ,,Jo. Chci ti dát všechno co si zasloužíš."
M- ,,Já tě tak miluju!"
D- ,,Taky. Nejdřív jsem si nebyl jistý ale teď jo. Asi i poprvé jsem se zamiloval."
M- ,,Neruš ho. Nech tu jen řekneme mírné věci. Nebo co jsi často používal a já to schválila. Pokojík bude až o rok dva. A ten může být jinde. Máš tady další 2-3 ložnice."
D- ,,Tak jo no." zasmál jsem se a políbili jsme se
Bude ještě něco zlého? A dostala se Mery z té noci tak rychle nebo to jen hraje?