𝐅𝐞𝐥𝐢𝐱
Když jsem se večer při bouřce procházel po ulicích, najednou jsem uviděl mezi mraky z povzdálí, jak se mezi mraky utvořil jasný a zářivý kruh. Právě z toho kruhu, z ničeho nic něco padalo na zem. Zarazil jsem se.
Vypadalo to, jako by se...
„Půjdeme domů" zašeptal. Ošil jsem se sebou lehce. Teď? Právě v tuhle chvíli? „Nikam se mi nechce" položil jsem hlavu na jeho hruď. Nechtělo se mi od něj.
„Pojď" chytl mě za ruku a tahal ven, kde stály taxíky. Jakmile jsme dojeli, dal jsem šoférovi dlužené peníze a nějak se vyhrabal z auta. Sotva jsem šel. Tak pojď už" chytl mě za zápěstí a rozeběhl se se mnou do výtahu. Celou cestu nahoru bylo až nepříjemné ticho.
„Máš klíče" zabodl do mě svůj pohled. Přikývl jsem. Odemkl jsem a zaplul dovnitř i s Hyunjinem. Chtěl jsem se jít alespoň osprchovat, ale zabránila mi v tom právě Hyunjinova ruka, která se chopila té mé.
„Děje se něco?" spojil jsem náš oční kontakt. Vlastně nic neříkal, jenom se pomalu ale jistě přibližoval ke mně. Vyšel jsem mu vstříc a zastavil jsem se, když se naše nosy dotýkali. „Nevím" odpověděl suše a pohladil mě po tváři. Přivřel jsem oči a užíval jsem si jeho blízkost. Až moc.
Aniž bych to nějak tentokrát očekával, pocítil jsem jeho rty na svých. Zase to ve mě vybouchlo. Ačkoliv mi několikrát říkal, že nemá zájem, teď mi dokazoval pravý opak.
Hyuinjin
Jak jsem v tom klubu začal, nemohl jsem přestat. Byl pro mě v tu chvíli jako droga, které jsem se za žádnou cenu nehodlal vzdát. Nebál jsem se, že by na mě byl naštvaný, protože jsem věděl, že se mu nějakým způsobem líbím. Stačil jeden dotyk, jeden polibek a odevzdal se mi sám od sebe.
Líbal jsem ho ještě dlouho, než jsem se ho rozhodl pustit. Byl to vlastně první člověk, komu jsem kdy pusu dal. Tyhle pocity byly pro mě všechny ještě nové, možná právě proto se mi to líbilo více než by mělo. A nebo to bylo tím, že jsem se opil a nějak mi to všechno vlezlo na hlavu. Sám jsem se v sobě nedokázal už vyznat.
Chytl jsem ho za ruku a vzal ho do svého pokoje. Posadil jsem se na postel a sundal si košili, pak postupně kalhoty a zůstal jsem ve spodním prádle. Věděl jsem, jak se červená, protože právě v tu chvíli, když jsem se na něj podíval, tak uhl pohledem.
„Půjdeme spát, co říkáš" vzal jsem jeho obličej do rukou. Nějak jsem tušil, že v tu chvíli bojoval sám se sebou, ale nakonec přikývl. Vysvlékl se do spodního prádla a uložil se na konec druhé půlky postele.
Zasmál jsem se nad jeho činem a za pas ho přitáhl k sobě. „C-co to děláš" otočil se na mě zmateně. „Polib mě" zašeptal jsem mu do obličeje. Čekal jsem, že mi řekne ne, ale opak byl pravdou. Rychlostí blesku přitiskl své rty na ty mé a já si ho přitáhl blíž k sobě. Tohle jsem nechtěl.. tohle jsem totiž v tu chvíli potřeboval.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
