Černý Anděl | Hyunlix

„Jsi naprosto rozkošný Lixi, víš to?"

Felix

Je to již týden co jsme dojeli zpět od rodičů do Soulu. Já zase chodil do práce a to samé dělal Hyunjin. Byl velice snaživý a hlavně milý k zákazníkům, což kdyby mi někdo řekl dva měsíce zpátky, pěkně bych se mu asi vysmál. Každý večer jsem ho šel navštívit do kavárny a po malém občerstvení jsme si to zase šli domů.

Úplně jsem si zvykl na jeho přítomnost, ale pořád mi vadilo, jak jsme přes den nemohli být spolu. U rodičů jsme si nic mezi námi nevyjasnili, až na to že nějak zkonstatoval, že jsem prostě jeho a tečka, nic jsme neprobírali. A víte co? Ani není třeba, neboť stačilo jen, když jsme byli spolu a bylo nám dobře. To je to hlavní.

Zrovna jsem vcházel do kavárny, když jsem spatřil jeho havraní vlasy, které jako jediné byly za pultem vidět, neboť se asi pro něco natahoval. „Ahoj" hlesl jsem na pozdrav a on ke mně hned zvedl ty jeho nádherné oči. „Už jsem tě čekal" přiblížil se ke mně a dal mi nevinnou pusu na čelo. „Co kdyby jsme si někam vyšli? Co ty na to" objal mě kolem pasu. Uculil jsem se. „Jako na rande?" pohlédl jsem na něj.

„Hm jo, na rande. Jen ty a já, co říkáš" opřel se bradou o temeno mé hlavy. Zčervenal jsem snad jako rajče. „To bych moc rád" kývl jsem mu na to. „A kam bys chtěl vzít" vzal můj obličej do rukou, načež jsem si přikryl tváře rukama. Achjo.

„Ty se červenáš?" zasmál se a já cítil, že jsem právě zrudl snad až na zadek. „Ne! Nečervenám! A s tím místem to nechám na tobě, bude mi fajn kdekoliv pokud tam budu s tebou" přiznal jsem mu. Popravdě mi to doopravdy jedno bylo, dokud bylo jasné, že osoba se kterou budu trávit čas, bude právě Hyunjin.

„Jsi naprosto rozkošný Lixi, víš to?" cítil jsem, jak mi žilami tuhne krev. Jakoby jsme tu byly jen my dva a nikdo jiný. Jako by se čas zastavil a my s ním. „Pořád ale ne tak rozkošný jako ty, můj anděli strážný" položil jsem svou ruku na jeho jemnou tvář. Na oplátku jsem si vysloužil polibek, který mi věnoval na rty. Usmál jsem se.

„Tak co si dáš? Kafe? Nebo nějaký zákusek?" opáčil a ukázal na lednici plnou dobrot. Dal bych si tebe „Nemám hlad, děkuji" věnoval jsem mu další úsměv. Jemu však do smíchu očividně nebylo. Slyšel to. Byl jsem si tím stoprocentně jistý už podle toho, jak se tvářil.

„Tak dobře, jdeme domů" svlékl si pracovní tričko a já se k němu otočil zády. „To mě nemůžeš vyvarovat před tím, než mi tady začneš na živo dělat striptýz?" odfrkl jsem si. „Nedělej, že to není právě to, na co jsi teď myslel prcku" uslyšel jsem jeho odpověď.

Jo, měl jsem pravdu. Zase se mi vrtal v hlavě. Já ti dám prcku ty přerostlá gorilo. „Já to slyšel!" zakřičel z povzdálí. Já taky! „No a co" došel ke mě už kompletně oblečený a nachystaný.

„Kdy zase začne doba, kde se mi nebudeš vrtat v hlavě?" ironicky jsem se na něj zazubil. „Nech mě přemýšlet. Nikdy" vrátil mi úšklebek. To bylo rychlý.

Propletl si se mnou prsty. Ano. Ať jsme byli kdekoliv, chodili jsme s propletenýma rukama. A začal to Hyunjin, opět. Já jen v podstatě přežívám a užívám si jeho přítomnost. Opět

„Co opět" zmateně se na mě podíval, jakmile jsme vyšli z kavárny a Hyunjin zamkl. „Ale nic, pojď už" tahal jsem ho za ruku a vydali jsme se lenivým krokem do našeho bytu.