Černý Anděl | Hyunlix

Podsvětí

„Sakra já mám hlad" ozval se Minho. Celá skupinka už byla dva dny tam nahoře nezvěstná. Nikdo po nich ale nepátral, neboť se stejně většinou někde flákali. Zatím co oni se vydali do podsvětí, aby Felixovi vrátili paměť, už se tomu stalo. Nemohli ale vědět, jaké následky tohle celé bude mít.

„Proč je tady takové vedro" brečel Jeongin nad celou situací už nejméně hodinu. Měl pravdu. Bylo opravdu teplo a taky to tam dosti zapáchalo. „Tady chcípl pes" bručel Seungmin. „Černý humor, pejsku?" Minho. „Ha ha ha, vtipné" Seungmin.

„Můžete se přestat hádat? Celou dobu vás musím poslouchat a už mě bolí hlava" Changbin. „Jo!" Jeongin. „No ty se nevyjadřuj, nebo ten nos zlomený mít opravdu budu" Bangchan. „Já mám hlad" Minho. „Ty máš pořád hlad" Bangchan. „Čekám kdy lištičku stáhne z kůže, jak říkal v nebi" žertoval Changbin. „A nebo si taky můžu dát prase" vycenil zuby Minho.

„Ty jeden-" „A dost!" Bangchan. „Copak jste se zbláznili? Chcete nás prozradit!?" zasyčel po nich Seungmin. Už je to něco málo přes hodinu, kdy přešli bránu do podsvětí. Každý metr blíže a blíže byl horší a horší, neboť se všechna negativita, která je tady dole, přenesla i na naše anděly.

„Budeš první pes, který tady zdechne" ukáže na něj Minho. „A ty zase první králík, kterýho kdy stáhnu z kůže" procedil mezi zuby. „Ještě chvíli a kousnu vás všechny do zadku" Bang Chan.

„Jsme tady!" přerušil je z hádky Jeongin. Byli tu. Na místě, kde andělé nemají žádné schopnosti. Na místě, kde nemají schopnosti létat. Celé městečko bylo zahalené do černo šedých barev. Jenom palác byl hnědý.

Náměstí 'mrtvého' krále.
Místo, kde se narodil Hwang Hyunjin.

***

„Dobré ráno" ozvalo se staršímu vedle ucha. Mladší se díval jak starší spí už nejméně hodinu a nemohl se přinutit ho vzbudit. „Dobré, lásko" culil se Hyunjin. Celé to bylo jako sen. To, že si Felix vzpomenul. Nemohl tomu uvěřit, ale konečně byl zase šťastný. Už se nebál, že by o něj znovu přišel, neboť teď ho měl tu a pod jeho ochranou mu nebude zkřiven ani vlásek.

Byl to Felix, do kterého se zamiloval. Felix, který ho miloval nazpátek. „Vyspal jsi se dobře?" pípl Felix. Včera toho moc nenaspali. Povídali si a snažili se zjistit pár věcí o tom, co dělali, když Hyunjin odešel. Byl nesmírně šťastný, že se láska jeho života vrátila zpět k němu. „Jako nikdy jindy" otevřel oči starší. Dívali se jeden druhému do očí a kdyby jste je viděli.. tady slova opravdu nebyla třeba.

„Už nikdy se od tebe nehnu" špitl z ničeho nic starší. „Já tě ani nenechám jít" dal mu mladší jasně najevo. „Pojď sem" zamručel, načež omotal svá křídla kolem mladšího a poté své rty přitiskl na ty jeho.

Mladší mu automaticky vpletl své prsty do jeho jemných vlasů. „Miluji tě" zamumlal do polibku starší. I já tebe. Nechal si mladší vyznít v hlavě. „Panebože nechci se od tebe vzdálit ani na krok, ale bude půl dvanácté" zamručel nespokojeně Hyunjin. Felixovo zmatení bylo očividné.

„Musím jít přivítat nováčky. Lidi umírají bohužel denně" odfrkl si. „Už tě práce nebaví?" ušklíbl se mladší. Starší na to jen zamručel. Přitom si hrál s náramkem, který měl Felix pořád na ruce. Usmál se. „Co tak najednou? Na zemi tě to bavilo!"

„Na zemi jsem nemusel nikoho denně uklidňovat a vítat. Maximálně jsem jim udělal kafe nebo zabalil zákusek, a nazdar" zamračil se starší, načež mladší vyprskl smíchy. „Chybí mi má rodina" zamumlal mladší. Byla to věta, kterou se nejvíce bál vyslovit, neboť nějak tušil, že by se to staršího mohlo dotknout. I tak si nemohl pomoct. „Já vím, že ano" povzdychl si starší. Snažil se nedat to zklamání najevo.

„Myslíš, že je ještě někdy uvidím?" Felix. „Pokud si to budeš přát, tak tě na zem vezmu" propletl si s ním Hyunjin prsty. „Ale nesmíš se jim zjevit, neboť tvoje smrt se na nich dosti podepsala. Snažil jsem se jim všem zařídit štěstí do budoucna. I tvým sestrám." věnoval Felixovi pusu na čelo.

„Děkuji" s povzdechnutím přikývl. Chtěl s nimi ještě naposled mluvit. Chtěl se jim omluvit a celé jim to vysvětlit. „Lásko ty mi přece neděkuj" políbil mladšího krátce na rty ten starší.

„Ale budu. A hlavně za to, že tě mám" zašeptal staršímu do ucha, načež ho povalil pod sebe. To, co se ale dělo dál si už budete muset domyslet.

—