Černý Anděl | Hyunlix

„Tohle je teprv začátek, Lixi.."

Všechno se to stalo rychle. Ráno bylo vše zmatené. Polovina paláce jen létala sem tam. Už hodiny se připravovala hlavní síň tak, aby bylo vše perfektní do posledního kusu. Talíře, vidličky, nože i lžíce a ubrousky na stole. Muselo to být vše přeměřené pravítkem, aby to bylo perfektní, neboť si to Hyunjin přál. Chtěl Felixovi dnešní večer zpříjemnit. Přece jen.. chtěl mu pořádně ukázat jak to u něj doma chodilo. Chtěl ho pohostit tak dobře, jako Felix hostil ho. Chtěl se o něj postarat a hlavně.. měl pro něj na konec večera překvapení.

Musel sice dlouho přemlouvat starého krále, neboť to co chtěl udělat nebylo možné dělat denně nebo jen tak. „Připravený?" stál malý Jin u Felixe, který si sám sebe prohlížel v zrcadle. Už skoro hodinu kolem Felixe poletoval, aby mu pomohl se obléct. Jeho zlaté křídla byla ozdobena třpytivým sprejem. Šaty neboli oblek měl téže zlatý. Jeho make up byl perfektní, dělal mu ho jeden mladší anděl asi hodinu nazpátek. Opravdu mu to slušelo. Nemohl se dočkat, až uvidí Hyunjina a bylo mu jasné, že z něj dnes večer rozhodně nespustí oči.

„Potřebuješ ještě něco?" zastavil se Jin ještě předtím, než chtěl místnost opustit. „Asi ne, děkuji za pomoc" přiklonil se Felix. Bylo mu jasné, že sám by se do toho nenasoukal, a nejspíš i to, že se z toho sám taktéž nedostane. V ten moment se mu vybavil Hyunjin z předešlé noci. Sledoval ho jak se sprchoval. Sledoval jeho nahé tělo, které se uvolňovalo pod teplým proudem vody a prohýbalo se v zádech. Starší o tom nevěděl, ale mladší tam stál snad půl hodiny, oči na jeho těle. Na jeho krásných zádech, na jeho hrudi, na jeho rukou a na jeho obličeji. A nakonec i na jeho zadku i intimních partiích.

Felixův dech se zrychloval. Přišlo mu, že to není jen vzpomínka na včerejšek, ale že se to znovu děje. On znovu stál ve dveří a Hyunjin zase ve sprše dotýkajíc se svého těla. Felix zatřepal hlavou a zčervenal se. Teď fakt není vhodný čas přemýšlet nad tímhle.

„Děkuji za pomoc" znovu vyjádřil vděk Jinovi a pak se odebral na balkon, kde se opřel rukama o okraj. Potřeboval nabrat trochu čerstvého vzduchu, aby se mohl alespoň trochu zklidnit. Věděl ale, že jak ho uvidí, tak se zpátky držet rozhodně nebude. Tak moc si ho v tu chvíli přál vidět, aby mu mohl pošeptat jaké nechutné věci se mu honí v hlavě. Říct mu, co by mu udělal, kdyby se někde ocitli sami. Jak by se ho dotýkal a jak by ho všude líbal. Chtěl za ním jít a říct mu i to, jak ho včera večer šmíroval. Dotýkal by se ho a líbal ho klidně celou dlouhou noc. Potřeboval se sním nutně sejít, ale ještě měl hodinu čas, než si pro něj přijde.

Pak to přišlo, Hyunjin stál vystrojený před dveřmi od Felixova pokoje, klepajíc na ně. Felixovi se zadrhl dech v krku. „Felixi?" ozval se Hyunjinův hlas. Mladší hlasitě polkl, s rukou na svém krku došel pomalými krůčky ke dveřím. „Lixi.." ozvalo se znovu, když rukou tentokrát už chytal po klice. Otevřel a s cvaknutím zámku je otevřel dokořán. „Můj bože" vydal ze sebe přiškrceně Felix. Hyunjin byl naprosto nádherný. Jeho vlasy byly sčesané do menšího culíku, ze kterého pár vlasů ze předu trčelo ven. Černá křídla se mu téže třpytila, nejspíše zdobené černými třpytkami.

Očima přejížděl po celém jeho těle, tak jako předešlou noc. I když byl oblečený, dokázal si ho živě představit nahého. Hyunjin Felixe sledoval s nepříčetným pohledem. Nikoliv ze vzteku, ale z touhy. „Jsi krásný" vydal ze sebe po chvíli, co na něj zíral. Jeho pohled byl zabodnutý do Felixových očí. Felix jemně přikývl s tichým „Díky", snažíc se ho nezatáhnout dovnitř a nesundat to z něj ještě před bálem.

„Co říkáš na první tanec, až dojdeme dolů" nabídl mu Hyunjin rámě a pohlédl mu hluboko do očí. „A jsi dobrý tanečník?" škádlil ho Felix. „Možná ne tak dobrý jako ty, ale rozhodně umím společenské tance" věnoval mu úšklebek na zpět. Felix se tak chytil jeho ruky a vyšli spolu do síně, kde se ozval veliký potlesk. Všechny oči na něm a Hyunjinovi. Nemohl uvěřit tomu, jak se na něj dívali. Všichni v místnosti ho sledovali s otevřenou pusou, v očích láska, důvěra a ochotnost pro něj udělat cokoliv.

Když se otočil překvapený na Hyunjina, uviděl ho jak se snaží každému zamávat, v obličeji vypadal pyšný. Pyšný na všechny, co tu dnes byli. Pak se jejich pohledy střetly a Hyunjin mu věnoval snad nejkrásnější úsměv na světě. Propletl si s Felixem prsty a přistoupil s ním o pár krůčků blíže. „Chtěl bych jako první moc poděkovat všem, kteří tohle pomohly zorganizovat. Bez diskutování a jakéhokoliv vymlouvání, budete všichni odměněni" ukázal na ně výhružně s menším úsměvem, což obecenstvo pobavilo. Felixův pohled sjel na tři křesla v zadu v síni. V bočním křesle seděl starý král, který to celé pyšně sledoval. Byl na svého syna opravdu hrdý.

„Ale ještě než zahájím první tanec.. bych vám chtěl někoho představit" chytl Felixovu druhou ruku a držel ho jemně za obě zápěstí, obličeji k sobě. „Tohle je Lee Felix, můj milý" usmál se na Felixe, kterému se mohlo teď z jeho vyznání srdce zbláznit. „Tohle je důvod, proč jsem se vrátil. To on mě naučil, že vše není jenom černé nebo bílé.. že to může být takové, jaké to já budu chtít" mluvil s pohledem upřeným do mladšího očí.

„Myslím, že si všichni pamatujeme můj výlet na zem" pootočil hlavu na ostatní. „Tohle je osoba, která mě vytáhla z temnoty, když jsem byl sám a neměl jsem absolutně nikoho. Tam dole lidi nemají křídla a nevěří v nic jako nebe a peklo. I tak přes to mě vzal k sobě, i když dost riskoval, mě zachránil a staral se o mě. Díky němu, tu teď stojím" usmál se na Felixe.

Hyunjin pustil Felixovi zápěstí. „Smím prosit?" Natáhl k němu ruku a lehce se předklonil. Mladšího tváře nabraly růžovou barvu. „Jistě" stydlivě ho chytil za ruku. Hyunjin Felixovu dlaň pevně stiskl a vedl ho přímo na prostřed parketu. Vzal Felixovy ruce a omotal je kolem jeho krku, hned na to objal mladšího kolem jeho boků a přitiskl si ho blíže k sobě.

„Tohle je teprv začátek, Lixi.." zašeptal mu Hyunjin do ucha, načež ho vášnivě políbil.
„Uvidíš potom" šeptl.