In Love Age noes not matter

17.Potřebuji s tebou mluvit

Po chvilce mi Janek otevřel.
J:Ahoj, co tu děláš?
Vypadal docela zaskočeně.
T:Ahoj, Janku já bych potřebovala s tebou mluvit.
J:Aha, dobře tak pojď dál.
Ale popravdě mně trochu děsíš.
T:Neboj
S Jankem jsme vešli k němu do bytu a došli až do obýváku kde jsme se posadili na sedačku.
T:Kde máš Emču ?
J:Spí
Ale dělej už mluv.
T: Janku já jsem přemýšlela o nás dvou a rozhodla jsem se že … to s tebou chci zkusit. Uvědomila jsem si že tě asi miluju, sice jsem asi nikoho nikdy nemilovala… ale k tobě cítím co jsem nikdy k nikomu necítila.
Janek nic neříkal a pak se ke mně začal přibližovat a pak mně políbil samozřejmě jsem začala spolupracovat takže jsme se tam začali líbat.
Po chvilce jsme se od sebe odtrhli a já se zeptala.
T:Mám to brát tak že teď jsme spolu ?
J:Samozřejmě
Znovu jsme se políbili ale teď už krátce.
J:A jak to že jsi sem přijela ?
T:Chtěla jsem ti to říct osobně a překvapit tě.
J:Tak to se ti povedlo
Jak dlouho tady budeš ?
T:No moc dlouho tu být nemůžu, zítra musím do školy takže musím domů.
J:Týn tohle mi nedělej.
Teď konečně když jseš moje mi chceš utéct.
T:Ale já ti neutikám jen mám školu a tam chodit musím a z Prahy bych tam dojíždět nezvládla.
J:Ach jo, ale ještě chvíli tady být můžeš ne ?
T: Samozřejmě že můžu.
J:Tak alespoň něco
A co budeme dělat?
T:Já nevím co chceš.
J:No tak počkáme až se Emí vyspí a pak bychom se mohli jít na chvíli projít.
T:Jo to by šlo
S Jankem jsme tedy počkali až se Emí vzbudí a mezitím jsme si povídali, jó nebudu lhát u jen u povídání to nezůstalo, bylo i nějaké to objímání mazlení a pár polibků. Ale bylo to strašně hezké a já už vím že Janka miluju strašně moc.
Po nějaké době se Emička probudila a tak jsme jí oblékli a vyrazili jsme na procházku.
Sice je asi teprve pět hodin ale už je tma protože už je konec listopadu a je to taky docela znát protože venku není žádné teplo. S Jankem jsme se vydali na procházku setmělými ulicemi Prahy, které osvětlovali jen pouliční lampy. Janek měl ruku obmotanou kolem mého pasu a já vezla kočárek s Emí. Bylo to strašně hezké, celou dobu jsme si povídali a já cítila jak strašně šťastná s Jankem jsem.
T:Janku?
J:Ano Týnko ?
T:Já jsem teď s tebou strašně šťastná
J:Já s tebou taky, protože tě miluju.
T:Já tebe taky
Po procházce jsme pak došli zpátky k Jankovi do bytu.
Jenže už bylo asi půl sedmé a já už musela jet domů.
T:Janku já už budu muset jet.
J:Týn prosím ne
T:Vážně musím abych přijela domů jako člověk.
J:A co když tě nepustím?
T:Budeš muset já jdu  zítra do školy
J: No tak dobře, ale odvezu tě na autobus
T: No když jinak nedáš
Janek mě teda pak odvezl na autobus abych nemusela metrem přes půl Prahy.
T:Tak Ahoj
Políbila jsem ho na rozloučenou
J:Ahoj, budeš mi chybět
T:Vždyť se zanedlouho zase uvidíme
J:Ale i tak mi budeš chybět
T:Však ty mně taky
S Jankem jsme se rozloučili a já pak jela autobusem domů.
Popravdě je to docela divné se nechovat k Jankovi jako ke kamarádovi ale jako k mému klukovi, teda takhle, většina se nezměnila, jen to líbání a objímání je trochu zvláštní ale strašně si to užívám.
Dorazila jsem domů a bylo už skoro půl deváté.
T:Ahoj
TM:No ahoj.
Kde jsi byla ?
T:V Praze
TM:Zase jsi byla hlídat Emičku?
T: No to úplně ne, ale u Janka jsem byla.
Naštěstí už se máma víc nevyptávala  za což jsem byla ráda.

Aaaa je to tady, Janek a Týna konečně spolu. Tak co na to říkáte? ❤️😊