In Love Age noes not matter

37. vidiny?

Jednou jsme se takhle s Jankem procházeli Prahou s Emčou v kočárku. Šli jsme už domů z procházky když tu najednou jsem mezi lidma zahlédla mně bohužel až moc známou osobu.
Zastavila jsem se, zasekla jsem se a koukala jsem pořád na to místo kde jsem toho člověka viděla, ale už tam nebyl.
J:Týnko jsi v pořádku?
Zeptal se Janek ustaraně.
T:Jo jsem v pohodě
J:Týno nelži mi, vidím že nejsi v pohodě
T:Janku já ti to pak řeknu, ale stejně se mi asi jen něco zdálo, už jsem blázen a mám vidiny
J:Jestli si vážně měla jen vidiny tak tě ty tvoje vidiny docela dost vyděsily.
T:Spíš doufám že to byly vidiny
Pak už jsme pokračovali v cestě domů a vzhledem k tomu že už byl večer tak jsme nakrmili Emču, vykoupali jí a uspali.
Potom jsme si dali večeři a sedli jsme si do obýváku k televizi.
J:Hele Týnko já vím že o tom asi nechceš mluvit ale nechceš už mi říct co to odpoledne bylo?
T:O to nejde, s tebou budu klidně mluvit o všem.
J:Tak povídej
T:No prostě se mi zdálo že jsem viděla mého otce.
J:Nemá být ve vězení
T:Popravdě si nejsem jistá jestli už ho neměli pustit
J:Třeba se ti to jenom zdálo, třeba to byl jen někdo kdo je mu podobnej.
T:Doufám, hlavně se bojím o mamku nevím čeho je schopnej
J:Hele zítra je pátek tak na víkend zajedeme k vám, jo ?
T:Děkuju
Obejmula jsem ho
J:Nemáš za co to je samozřejmost
T:Děkuju že mě takhle podporuješ to úplně není samozřejmost
J:Ale mělo by být
T:Ty jseš chlap mého života
J:Kdyby jsi nepřeháněla
T:Já nepřeháním, miluju tě
J:Já tebe
Políbili jsme se
J:Už je docela pozdě měla by jsi si jít lehnout
T:Půjdu jenom když půjdeš se mnou
J:To je samozřejmost
S Jankem jsme se převlékli do pyžama a šli jsme do ložnice si lehnout.
Usínala jsem v Jankově objetí, dnes už jsem nepotřebovala nic jiného, jen v jeho objetí se cítím tak bezpečně.

Ráno jsem se probudila a Janek už vedle mně neležel, proto jsem vstala a vydala jsem se do obýváku, u jídelního stolu už seděla v židličce Emí a Janek byl v kuchyni.
T:Dobré ráno lásky moje
J:Dobré ráno miláčku
Přišla jsem k němu a políbila ho
T:Kuchtíš snídani?
J:Zatím jenom pro Emí, ale tobě pak udělám cokoliv si řekneš
T:A co kdybych pro změnu udělala snídani já ?
J:No tak to nevím musím tě šetřit
T:Proč by si mě měl šetřit?
J:Musím šetřit maminku svích budoucích dětí
T:My budeme mít děti?
J: Samozřejmě, teda až časem, myslím že nám zatím jedno stačí
Oba jsme se zasmáli
Je strašně krásný mít vedle sebe někoho kdo s vámi počítá do budoucna. A s Jankem určitě časem chci mít děti, myslím že moje děti by nemohli mít lepšího tátu.

Nakonec jsem si tedy prosadilay že snídani udělám já a s Jankem jsme se společně nasnídali.
Pak Janek odjel ještě na nějakou schůzku a já s Emí jsme si vyšly na procházku.
A potom jsme uvařili oběd, no jó jsem teď taková žena v domácnosti, ale víte že mi to vlastně ani moc nevadí