In Love Age noes not matter

39.Šťastný konec

O 5 let později

Ahoj zdraví vás Týna z budoucnosti. Jestli vás zajímá jak to dopadlo tenkrát s mím otcem, tak to bylo přesně tak jak Janek říkal od té doby už jsme ho neviděli.
A teď se vrátím zpátky do současnosti mně letos bude 24 no a Emička už nám taky docela vyrostla protože příští rok už půjde do první třídy. Pokud vás zajímá Janek tak ten už se zase věnuje hlavně herectví  a pak samozřejmě nám. vlastně se toho ani moc nezměnilo protože si zatím žijeme poklidný život jen my tři. 

Právě jdu z práce a jdu vyzvednout Emču ze školky a pak na rychlo jedeme za mamkou která bude Emí hlídat, protože dnes večer jdeme s Jankem do divadla. Teda abych to řekla přesněji, jako obvykle jdu do divadla já a Janek jde do práce, i když jestli se dá vůbec vašemu největšímu životnímu koníčku říkat práce, ale já už jsem si zvykla že většinou když jdeme do divadla tak je to tak že já sedím v hledišti sama a janek šaškuje na jevišti 😂. 

Mezi tím už jsem došla pro Emču do školy a my už vycházely ze školky ven. 

T:Tak co Emčo těšíš se na babičku ?
E:joooo, A mamí kdy pojedeme za babí?
Ano Emča mi říká mami a mé mamce babičko, a ano Emča ví že já nejsem její skutečná máma, možná vám to přijde pro malé dítě trochu kruté mu to říkat, ale chtěli jsme se vyhnout tomu že by se to dozvěděla později od někoho jiného než od nás. A dali jsme Emče i na výběr jestli mi chce říkat mami a chtěla.
T:Zajdeme teď domů, sbalíme ti věci a pak pojedeme za babí
Jak jsem řekla tak jsme udělaly, Emču jsem odvezla k mamce a já se pak vrátila zpátky do Prahy.
Když jsem přišla domů tam už byl Janek.
T:Ahoj lásko
J:Ahoj 
Přišel za mnou do chodby a políbili jsme se.
J:Emí si odvezla k mamce?
T:Jo jo 
J:Takže budeme mít večer jen sami dva?
T:No jestli budu v divadle sama a ty budeš hrát jenom pro mně tak jo
J:No v divadle určitě sama nebudeš, a hrát jen pro tebe si bohužel nemůžu dovolit, protože tam budou i ostatní diváci. Ale večer po divadle si to můžeme užít jen my dva.
T:Jo to jo
J:Tak vidíš
T:Měl jsi oběd
J:Ne ještě ne před chvílí jsem přišel.
Ty jsi něco vařila?
T:Ne to jsem bohužel nestihla ale tohle mám od mamky, Rajská
J:No tak to se můžeme najíst spolu
T:Však jo, tak já nám nandám
Nandala jsem nám jídlo a my se pak společně naobědvali. Je sice už skoro půl páté ale stejně to většinou dřív nestíháme.
S Jankem jsme si pak ještě chvíli povídali, bylo to fajn protože moc času na to teď nemáme, buď je tady Emča a večer když už spí tak je Janek pro změnu většinou v divadle.
J:Ty kráso to už je čtvrt na šest, lásko promiň už budu muset jít do divadla tak ahoj, uvidíme se tam
T:Papa
Políbili jsme se na rozloučenou.

Za chvíli už jsem se šla připravit no a potom jsem vyrazila do divadla, pěšky protože divadlo od našeho bytu zase není tak daleko.
Nikomu to neříkejte ale mám pro Janka překvapení a myslím že dnes večer snad bude pro něj příležitost.
Došla jsem do divadla a šla jsem rovnou do hlediště, za Jankem nepůjdu nechci ho znervózňovat před představením a navíc jsem sem přišla tak akorát na čas.

Už je po představení a bylo to jako vždy úžasné, Janek je úžasný herec a proto ho budu vždycky obdivovat. Zapnula jsem si mobil, kam mi přišla zpráva od Janka
J:Počkej na mně na jevišti
Vydala jsem se tedy potom co už se celé hlediště vyprázdnilo na jeviště, cestu znám protože jsem v zákulisí byla s Jankem už hodněkrát.
Došla jsem tam a výjimečně byla vytažená opona takže se mi naskytl krásný pohled na hlediště divadla. Divadlo mě vždycky strašně fascinovalo, takže jsem si užívala to že teď mohu mít na divadlo stejný pohled jako mají herci.
Po chvíli jsem uslyšela kroky, otočila jsem se a byl to Janek.
J:Ahoj
T:Ahoj
Proč jem sem měla přijít?
J:Týnko, chtěl bych ti něco říct, miluju tě a jseš ta nejúžasnější holka co jsem kdy potkal.
A chci ti poděkovat za to co jsi pro mně a pro Emču udělala.
V tu chvíli si Janek klekl na jedno koleno.
J:Kristýno Popelková, vezmeš si mně?
T:Jo jo vezmu
Měla jsem slzy v očích, Janek mi navléknul prstýnek který byl opravdu nádherný a znova se postavil a já ho políbila.
T:Janku, asi bych ti taky měla něco říct
J:Tak povídej
T:jsem těhotná
J:Počkej jako my- my budeme mít dítě?
T:Jo
J:Já jsem ten nejšťastnější chlap na světě
Zasmála jsem se a Janek mně obejmul jako by mě chtěl snad umačkat.
T:Pozor neumačkej mně
J:Promiň já jsem jen strašně šťastný
T:Já taky
Tak tu teď stojím s mím snoubencem a budoucím otcem mého dítěte, na prknech co znamenají svět a myslím že už snad nemůžu být šťastnější.
S Jankem jsme zachvíli zamířili z divadla.
Šli jsme po ulici, všude byla tma jen pouliční lampy svítily, Janek měl jednu ruku obmotanou kolem mích boků.
J:Jsem strašně šťastný, Emička bude mít sourozence a já tu nejůzasnejší manželku.
T:A ze mně bude paní Linhartová, nemůžu si ztěžovat.
Zasmála jsem se
T:Miluju tě
J:Ani nevíš jak já tebe

Tak tohle je konec téhle povídky, děkuju moc za všechny ohlasy k téhle povídce všech si strašně vážím.
Popravdě musím říct že mi ta povídka bude chybět, nevím čím to přesně je, možná tím že jsem ji psala docela dlouho a nebo tím že už jsem se do ní trochu i vžila.😅
Taky toho tahle povídka dost změnila a já vlastně nemůžu uvěřit kam jsem se od vydání první části téhle povídky posunula.
No nebudu se rád zdlouhavě vypisovat jen jsem vám prostě chtěla poděkovat.

Tak co jak se vám, povídka líbila?