Not boy for you✔️

Bonusová část

O 6 měsíců později

Sophie

V noci jsem se probudila na hrozně zvláštní pocit. Cukla jsem sebou a posadila se. ,,Kam jdeš?" Zachraptěl Justin. ,,Musím ho zkontrolovat" šeptla jsem, stoupla si a podívala se do postýlky. Přiložila jsem ruku k jeho pusince a k nosu a když jsem cítila, že dýchá tak se moje srdce uklidnilo.

,,Lásko vždyť máme tu hlídačku dechu" řekl. ,,Jo jenom jsem prostě vyděšená" vydechla jsem vyčerpaně. ,,Já to chápu, a já byl taky vyděšený, ale teď se bojím i o tebe. Vůbec nespíš" povzdechl si. ,,Když já se pořád necítím jistě. Předtím jsem s ním byla v nemocnici, kde na nás dohlíželi, teď kdyby přestal dýchat tak ho nezachráníme" řekla jsem a objala ho. ,,Já vím, ale on je v pořádku. Je to silný kluk. Je to silný kluk už celý měsíc a je statečný" šeptl mi do ucha a já přikývla.

Abych vysvětlila, co se vlastně děje. Našeho chlapečka máme na světě už měsíc a půl. Měl se narodit teprve před čtyřmi dny podle termínu, ale měla jsem předčasný porod. Měla jsem infekci plodové vody a tak musel malý nutně ven, aby přežil. Takže se narodil o měsíc a půl dříve. Necelý týden byl v inkubátoru, pak byl ve vyhřívané postýlce, ale museli jsme kvůli jeho dýchání a nedonošení být v nemocnici necelé čtyři týdny. Dokonce dostal i žloutenku takže pobyt se nám na týden prodloužil.

Byla jsem z toho všeho úplně v háji a bála jsem se o něj. Doktoři mě sice utěšovali, že je v pořádku, ale já prostě v klidu nebyla a každý z rodiny to chápal. Justin byl taky vyděšený, ale byl mou oporou.

A konečně před týdnem jsme si ho mohli odvézt poprvé domů. Jsem se vším dost nejistá a každou chvíli ho hlídám, jestli je v pořádku, jestli dýchá a nebo když dlouho nepláče tak to taky není nic dobrého pro moje nervy. Je to velký spáč. Každá matka by řekla, že je dobrý když dítě hodně spí a přes noc vás nevzbudí třeba 8x. Ale já se budím i tak a hlídám si ho.

Jinak s Justinem jsme už svoji čtyři měsíce. Zasnoubili jsme se na jeho narozeniny a svatbu si zařídili hrozně rychle a byla to ta nejnádhernější svatba, jakou jsem si kdy mohla přát. Byla to menší svatba, ale nádherná a já byla šťastná, že jsem si vzala moji životní lásku. Snad budeme svoji až do konce našich životů. Bože už mám zase takovéhle myšlenky.

Malý najednou maličko zakňučel a já nadzvedla hlavu. ,,Sophie, jenom se protáhl a zakňučel" zasmál se a hladil mě po zádech. ,,Můžu ho dát k nám?" Šeptla jsem. ,,Můžeš" Uchechtl se a já se zvedla a pomalu ho k nám dala mezi nás.

,,Ahoj Nico" usmál se a pohladil ho po tvářičce. Usmála jsem se a koukala na to moje malé štěstí. Hladila jsem ho po bříšku a koukala na to, jak si spokojeně spinká.

,,Je to spáč po mně nebo po tobě?" Zeptal se se smíchem. ,,Jasně že po tobě" řekla jsem. ,,Ne po tobě" řekl. ,,Opravdu?" Uchechtla jsem se a nadzvedla obočí. ,,Fajn tak po mně" zasmál se.

Nahlas jsem si zívla a hned si vysloužila Justinův naštvaný pohled. ,,Sophie musíš spát" řekl a já kývla. ,,Snaž se usnout. Já počkám až usneš a pak ho dám do postýlky jo?" Řekl. ,,Tak fajn" zamumlala jsem, dala Nicolasovi pusu na čelo a pak jsem si vedle něj položila hlavu. Usmála jsem se když si zapletl prstíčky do mých dlouhých vlasů a já v klidu konečně usnula.

*********

Ráno jsem se probudila sama od sebe. Už se mi nechtělo spát. Konečně po dlouhé době jsem se pořádně vyspala. Najednou mi došlo, že jsem dlouho neslyšela plakat Nicolase. Rychle jsem se posadila a podívala se do postýlky. Nebyl tam.

Ale uklidnila jsem se když tu nebyl ani Justin. Takže jsou někde spolu. Pomalu jsem se postavila a protáhla se. Převlékla jsem se z pyžama do tepláků a Justinova trička a šla dolů.