The nightmare

.4.

Probudila jsem se na matraci, na které původně ležel Bucky. Teď už tam však nebyl. Promnula jsem si oči a vstala jsem . Takhle dobře jsem se nevyspala už dlouho. Rozhodla jsem se vydat do koupelny. S nadějí , že už je mé oblečení suché. Otevřela jsem dveře, vešla jsem a dveře jsem za sebou zase zavřela. Nebyla jsem tam však sama. Otočila jsem se k umyvadlu, ale hned jsem toho zalitovala. No možné né. A otočila jsem se zpět ke dveřím. U umyvadla stál Bucky. Ještě víc odhalenější než včera. „Omlouvám se ", řeknu a šáhnu po klice. „To nevadí ", řekne a já vyjdu ven. Nějako dobu tam ještě čekám, ale pak už konečně vyjde. Spolu s tím svým úšklebkem na tváři. Zhluboka se nadechnu a projdu kolem něj. V koupelně se zamknu a postavím se před zrcadlo. Nějakou dobu se na sebe dívám. Po nějaké době si konečně vzpomenu na své oblečení. Nachází se na stojanu na prádlo a je suchá. Sotva jsem si oblékla spodní prádlo a kalhoty, když najednou uslyším hlas. Hlas, který určitě nebyl Buckyho. Vše se ve mě sevřelo. Zrychlil se mi dech. Měla jsem neskutečný strach. Rychle jsem si na sebe navlékla zbytek oblečení a stáhla jsem si vlasy do culíku. Otevřela jsem dveře koupelny a potichu jsem se začala plížit chodbičkou. Hlas se ozýval z obýváku. Pak už jsem původce toho hlasu konečně uviděla. Měl blond vlasy, svalnatou postavu. Byl o něco vyšší než Bucky. Na sobě měl superhrdinský oblek do barvy americké vlajky a dost intenzivně hleděl na Buckyho před ním. Mám pocit, že jsem Toho blonďáka už někde viděla, ten superhrdinský oblek...Hmmmm....Jasně byl na jednom z Newyorských billboardů. Je to jeden z Avengers Captain America, pomyslela jsem si a dál jsem je tiše pozorovala. Ani jeden z nich si mě nevšiml.

„Poznáváš mě?", zeptal se Buckyho blonďák. Bucky mu neodpovídala tak od něj blonďák uhnul pohledem a naše pohledy se střetli. Chvíli se nic nedělo pak se, ale postavil do "superhrdinského" postoje, jako by ve mě viděl nějakou hrozbu. No upřímně co si budeme já jsem hrozba byla. Bucky se na mě otočil. Skoumala jsem toho blonďáka pohledem a on mě taky. „Obklíčily budovu", ozvalo se ze sluchátka co měl v uchu. Není tu sám, ale co chce?, uvažovala jsem potichu. Bylo vidět, že blonďák uvažoval velmi podobně. Po nějaké chvíli se konečně otočil k Buckymu. „Jsi Steve, četl jsem o tobě v muzeu .", řekl najednou Bucky. „Vím, že jsi nervózní a máš k tomu své důvody, ale lžeš mi.", řekl. Se zájmem jsem je sledovala .Nejspíš se znali, zajímalo by mě odkud z Hydry určitě ne. Jak by se taky někdo jako Captain America mohl dostat do HYDRY. O sabotáž se pokusili několikrát, ale povedlo se jim to jen jednou. Víckrát už ne. „Já ve Vídni nebyl, v ničem už nejedu", řekl Bucky a Steve se podíval na mě. Zajímalo by mě o co tu jde a co se vlastně stalo ve Vídni. „A ona?", zeptal se a já zakroutila nesouhlasně hlavou. „Měla jsem jinou misi", řeknu a Steve se na mě nechápavě podíval. Nejspíš jsem měla radši mlčet. „Vstupují do budovy", ozvalo se znovu z jeho sluchátka, byl to pořád jeden a ten samí hlas.. „No nic",otočil se zpět k Buckymu. „Ti co si sem pro tebe jdou si to nemyslí a nemají v úmyslu dostat tě živého", řekl a Bucky pohotově odpověděl. „To chápu... Nejsou hloupí". Ušklíbnu se na to abych ho zabila jsem tu byla taky, takže krom Hydry se ho chtějí zbavit i další. „Jsou na střeše nemůžu vám pomoct",ozvalo se zase. kdo to sakra je, pomyslela jsem si. „Nemusí to skončit rvačkou", řekl Steve. „Vždycky to skončí rvačkou", řekl Bucky a já jen pokývala hlavou, Měl pravdu, vždycky to tak skončí. „5 sekund", zase se ozvalo ze sluchátka. „Vytáhl jsi mě tehdy z té řeky, proč?", zeptal se Steve. „Já nevím", řekl Bucky, ale něco mi říkalo, že to Bucky věděl a moc dobře. „3 sekundy", řekl někdo do sluchátka a já jsem čapla toulec a připnula si ho na záda. „Ale ano víš", řekl Steve. „Pozor, pozor, pozor", Zakřičel někdo do sluchátka a v tom oknem přilétly dva granáty jeden jsem vyhodila pomocí schopností ven a druhý vyřídil Steve a Bucky. Pak se strhla bitka. Ti co po Buckym šli vyrazily dveře a hrnuly se dovnitř. Jeden se na mě s úšklebkem na tváři. „Copak tady dělá taková křehká dívka?", zeptá se mě se smíchem, Pokusil se mi jednu vrazit já mu však uhnu la a stihla jsem ho při tom silně kopnout do břicha. S bolestivým výkřikem spadl k zemi. Dva další jsem mrskla o zeď. Blonďák vyhodil štít ven ze dveří tak aby srazil vojáky, kteří se pořád hrnuly dovnitř. Vyběhla jsem na chodbu a pomocí svých schopností jsem prodloužila dolet štítu tak aby smetl víc vojáků. Když jsem štít vynášela zpět na horu tak se ho stihl jeden voják chytnout. Kopla jsem ho a on spadl dolů. Vzala jsem si štít a vzala s ním přes hlavu jednoho z vojáků. Pak jsem štít hodila Blonďákovi. Chytl ho. „Přestaňte někoho zabijete", zakřičel na nás. Buck si mezitím vzal svůj Batoh a vyhodil ho z okna. „Nikoho zabít nechci", řekl. „Já taky ne, lidí už jsem zabila až moc", řekla jsem. Bucky se na mě otočil se zvláštním pohledem, který měl vypadat jako soucit nejspíš. Vyběhla jsem na schody s těma dvěma v patách. Pár vojáků jsem ještě stihla skopat. Najednou těsně kolem mojí hlavy proletěl Blonďákův štít. „Hele, Bacha Blonďáčku", řeknu a ušklíbnu se. „Jmenuju se Steve", řekne a já mezitím vytáhnu štít ze zdi a hodím ho po něm .„Těší mě", řeknu a vydám se za Buckem, který už byl na střeše druhé budovy a pral se tam s někým kdo vypadal jako kočka nebo kocour nevím no asi spíš kocour, usoudila jsem nakonec podle jeho postavy. „A tohle je kdo? Nějakej tvůj kámoš "Superhrdina"" , zeptala jsem se a on zakroutil nesouhlasně hlavou. Na nebi jsem uviděla něco jako chlapa s křídlama, to bude nejspíš ten co se s ním dorozumíval pomocí toho sluchátka. „Same, jihovýchodní střecha", řekl. Dobře takže ptačí muž je Sam pomyslela jsem si. Takže , abychom si to zhrnuli máme tu ptačího muže, kocoura, superhrdinu, mě a Buckyho. „Kdo je k čertu ten dole", zeptal se Sam. „To brzo zjistím", řekl Steve a rozeběhl se a seskočil za Buckym. Já jsem se za nimi snesla pomocí svých schopností. Ten "kočičí muž" se s pohledem na mě zarazil, ale hned se vrátil zase k bojování s Buckym. Najednou se ani nevím odkud objevil vrtulník a začal na nás střílet vytvořila jsem si štít, který zakrýval mě Buckyho a Steva.. A pozorovala jsem jak se kulky odrážely od obleku té kočky. Byl z vibránia. „Same", řekl Steve a Same hned odpověděl. „Mám ho", Sam vrazil nohama do vrtulníku a ten se vychýlil z kurzu. A já ho pak nasměrovala pryč od nás.„A ta holka , co čaruje je kdo?",zeptal se Sam. Steve se na mě zadíval a pak mu odpověděl. „To taky netuším, ale je s námi". Buck se kocourovi vysmekl, čapl batoh a začal utíkat pryč vydali jsme se za ním nastala zajímavá honička. Buck utíkal jako úplně první , za ním Steve v autě , za Stevem utíkal ten kocour a za kocourem jsem se řítila já, která se "kocoura" snažila co nejvíce zbrzdit tím, že jsem se po něm snažila házet všechno možné ceo jsem našla. krom teda lidí, to je , ale snad jasné , ne? kolemjdoucí si na nás ukazovali, t co to stihli si nás vyfitili či natočili a ostatní se rozprchli pryč. Bucky stačil někde po cestě ukradnout motorku a možná by se mi i podařilo chytit toho kocoura kdyby Mě něco nesrazilo k zemi. Sotva jsem se stačila zvednout a už jsem měla na rukou pouta, ale ne obyčejná. Byla dost podobná těm v HYDŘE, ale byli o dost pevnější. Buckymu je nasadili taky. a posadili nás do auta. Něco uvnitř mi však říkalo, že tohle dopadne pořád lépe než, když by nás chytla HYDRA.

Ahujky lidičky je tu po delší době další kapitola, omlouvám se za delší neaktivnost, ale tady to je.

Violletti❤️