The nightmare

.5.

Po cestě v autě se mlčelo. Dívala jsem se do podlahy. Seděla jsem naproti Buckymu. Vedle každého z nás seděli dva vojáci, kteří měli za úkol nás pohlídat. Cesta netrvalo dlouho a miy jsme dojeli k nějaké velké budově. Dveře auta se otevřely a mě spolu s Buckym surově vytáhli ven. Mezitím co si Sam, Steve a chlápek, ketrej na sobě měl ten kocouří oblek v klidu vystoupili z auta tak mě s Buckym odtáhli do nějaké tmavé místnosti. Místnost byla velká a uprostřed ní se nacházeli dvě kostky, které měli prosklené stěny. Uvnitř nich bylo křeslo, které mi až moc připomínalo to křeslo, které bylo v HYDŘE. Zavřeli nás do nich a odešli. Nějakou dobu už jsme tam tak potichu seděli. Ukrutné ticho mě ničilo. Najednou to ticho přerušily kroky, někdo vešel. upřeně jsem ho sledovala. Nevypadal na vojáka. „Hail HYDRA ", řekl a pak vystoupil na světlo. Byl to chlap s hnědými vlasy, černými kalhotami, svetrem a na něm měl teplý kabát. Naskočila mi husí kůže a mráz mi běhal po zádech. Našli mě, pomyslela jsem si. Srdce mi bušilo, div mi nevyletělo z hrudi „Tak už konečně mohu poznat i tebe Super Winter Solider, nebo mám spíš říct Emily Jane Woodová?", řekl s posměšným úšklebkem na tváři.„HYDRA toho o tobě nic moc nenapsala ,ale o něm ano ",řekne a přejde k Buckymu .Jeho kroky se rozléhají po místnosti a pak vypadnou pojistky .Ten chlap začal říkat něco rusky nerozuměla jsem tomu , ale Buckyho to měnilo. Tohle z něj dělalo to monstrum, pomyslela jsem si. Ovládali ho pomocí několika slov. Jestli se nedostanu ven, tak to špatně skončí. Snažila jsem se z té klece dostat, ale nedařilo se mi to. Najednou se klec rozlétla a já jsem spolu se střepy dopadla na tvrdou zem. Ten kdo to sklo roztřítil byl Bucky, který se teď vydal ke mě. I přes to , že jsem měla na rukou ještě stále ta pouta jsem se zvedla a rozeběhla pryč. Rozeběhl se za mnou, ale těsně před tím než mě doběhl ho něco srazilo k zemi. To něco byl přesněji Sam.„ Dík ",řeknu mu. Zvláštně si mě prohlédne. .„ Snaž se ho dostat ven ,jdu po tom chlapovi.", řeknu mu. Sam si mě chvíli přeměřuje pohledem, vypadá to jako by si myslel, že to nezvládnu. přitom jsem v sobě měla jen pár kousků střepů a ze spánku mi vytékal pramínek krve. Pak však bez jakýchkoli námitek kývne a vydá se za Buckem , který se začal už pomalu zvedat. Rozeběhla jsem se směrem, kterým jsem viděla utíkat toho chlapa, ale ani po nějaké době hledání jsem ho nenašla, zdrhl mi pod nosem. Navíc mě ještě málem chytl jeden z vojáků, kteří tam hlídali. pak se ozvala rána z místnosti kousek ode mě. Vběhnu dovnitř. Bucky tam právě někoho škrtí. ten někdo byla zrzka v černém obleku. „Hej Bucky!", zakřičím na něj. Otočí se na mě a pustí zrzku. Na chvíli tam jen tak stojí a nic nedělá. Pak se však rozeběhne ke mě. A sakra pomyslím si a vyběhnu ven z místnosti. Tam už ho však zadrží Steve. „Zkus najít nějaký nenápadný auto ", řekne. Jen na něj kývnu a vydám se ven. Po cestě ven potkám Sama. „Máme najít nějaký nenápadný auto ",řeknu zadýchaně. Střepy v malých rankách začali hnisat a pěkně pálit, ale i přes to jsem na sobě nedala nic znát. Sam se ušklíbne. „Jedno takový jsem tu viděl", řekne a mávne rukou k parkovišti, pomalu se vydám za ním.

. . .

„Myslím že tohle přesně Steve myslel ",řeknu a usměju se. Sedím na sedadle spolujezdce a on na sedadle řidiče ve velmi "VELMI NENÁPADNÉM" veteránovi. Pak se, ale Samovi ozve do sluchátka Steve. „Kde jste? ",zeptá se. Sam se mu snaží popsat kde na parkovišti se nachází. Vylezu z auta a když je uvidím tak na ně zamávám. Steve si mě všimne a s velmi zvláštním výrazem si prohlédne auto. Usměju se na něj. Steve jen zakroutí hlavou. Sam si mezitím sedne na místo spolujezdce. Steve si sedne na sedadlo řidiče , Buck za Sama a já za Steva. Bucky už vypadá celkem v pohodě. Vyjedeme z parkoviště. Nikdo nemluví. všichni jen tiše sedíme a díváme se na cestu před námi. Dojedeme pod velký kamenný most kde čeká nějaká ženská. Má blonďatou postavu a může být podobně vysoká jako já. l Dala bych krk za to, že už jsem jí někde viděla. Steve vystoupí a dojde k ní o něčem si povídají. Upřeně tu blondýnu sleduji, odněkud jí znám. „můžeš si posunout sedadlo?", Zeptá se Bucky. Sam mu rychle odpoví. „Ne", Buck už na to nereaguje a jen se posune blíž ke mně. Posunu se dál od něj, ale naše kolena se stejně dotknou. Najednou se začne Steve s tou Ženskou líbat. Zatím co se nad nimi Sam a Bucky rozplývali tak mou pozornost zaujala moje dýka, luk a toulec s šípy. Mezitím co ti dva pořád v autě obdivují Stevovo líbání tak já v klidu vylezu z auta ,obejdu ty dva a vezmu si svoje věci. „To je ta holka Steve?", zeptá se s opovržením blondýna, když se od sebe odtáhnou. „Vypadá na šestnáct a ne na dvacet-osm", dodá a ušklíbne se. Zarazím se a podívám se jí do očí. „Za to ,že nevypadám na svůj věk nemůžu", řeknu . „Vážně?", ušklíbne se .„Kdyby jsi si prošla tím co já tak by jsi takový keci neměla", řeknu a vezmu si z kufru Toulec, který připnu spolu s lukem na záda. Tu ženskou nenávidím. „Jo a co ty jsi si tak mohla zažít? Ty si nedokážeš představit co je těžkej život holka", dodá uchopím dýku a pevně jí stisknu. Mám se co držet abych do ní tu dýku nezabodnula. Dojdu k autu .Otevřu dveře auta a než si sednu dovnitř tak řeknu. „A ty si nedokážeš představit jaký je to být jako malý děcko unesena nacistickou organizací ,která ti zabije mámu!" ,vyštěknu na ní a zalezu do auta. Po tváři mi stéká slza a za ní se valí další ,ale já se je snažím udržet. Ta ženské se jen ušklíbne a mávne směrem ke ně rukou. Sam, Steve a Bucky se na mě překvapeně dívali, ale nic neřekli. Bucky to sice všechno věděl nebo teda aspoň si to myslím, že to věděl, ale Steve se Samem to nevěděli. Pak si i oni dojdou pro věci a ta ženská konečně odjede. Já si mezitím opřu hlavu o okno. Když všichni nasednou do auta tak nastane trapné ticho, které Steve však po chvilce prolomí..„Je mi líto co se stalo", řekne. Já se na něj ani nepodívám. „Nemusí ", zašeptám. Na to už nikdo nic neřekne. Jedeme dlouho a mě se začnou klížit oči. Nakonec usnu. Probere mě až Buckyho dotek na mém rameni. Pomalu se posadím a rozkoukám se, Venku už je tma. Bucky mi pomůže ven z auta. Ve chvíli kdy se pohnu mě začne pálit levý buk, rameno a stehno. Rány se mi po cestě ještě víc zanítily. Budu si to muset co nejdřív vyčistit a vyndat si z ran střepy. Jsme někde uprostřed lesa, když se pořádně rozhlédnu tak spatřím horskou chatu. Všichni se vydáme dovnitř. Jelikož jsou tam dva pokoje tak musím být s Buckem. Bucky se Stevem a Samem si dole povídají, tak se rozhodnu jít do pokoje. Vyjdu schody a vejdu do pokoje. V pokoji se nachází skříň zrcadlo, Jedna velké postel a dveře do koupelny. Vejdu do ní. V koupelně je umyvadlo, sprcha a skříňka ve které je uložena lékárnička. Vezmu si jí a dojdu k posteli na kterou se posadím. Sundám si bundu a rolák. Otevřu lékárničku a šáhnu po pinzetě. Opatrně si začnu vyndávat kousky skla z rány. Celý levý bok mám v jednom ohni. Najednou někdo vejde. Ten někdo byl Bucky.Rychle jsem si rukama zakryla hrudník. Došel ke mě a mlčky se posadil naproti mě. „Dej mi to", řekne a ukáže na pinzetu. Mlčky mu jí podám. Opatrně mi začne vyndávat střepy z rány. „Omlouvám se ", řekne když si všimne jak se šklebím. „V pořádku vím, že jsi za to nemohl", řeknu mu a syknu bolestí. „Už to je, jen ti to vydezinfikuju", řekne a já kývnu. Vezme desinfekci a začne mi jí kapat do rány. Zatnu zuby. „Tak a hotovo", řekne a šáhne po obvazu. „Zvedni ruce", řekne a já se na něj zaraženě podívám.„No jinak ti to neobvážu", řekne a pozvedne obočí. Nakonec ty ruce zvednu a nechám ho mi tu ránu obvázat.„Díky", řeknu, když mi to doobváže.„Není zač, mrzí mě, že jsem ti ublížil", řekne a já se na něj pousměju....

Ahoj , sice po dlouhé době ,ale je tu další kapitola Violletii❤️