The nightmare

.6.

Nakonec ty ruce zvednu a nechám ho mi tu ránu obvázat.„Díky", řeknu, když mi to doobváže.„Není zač, mrzí mě, že jsem ti ublížil", řekne a já se na něj pousměju....

„Nemusí, nedělal jsi to dobrovolně", řeknu z pohledem zabodnutým do peřiny. „To mě neomlouvá ", řekne. Zvednu pohled k němu. Prázdným pohledem hypnotizuje deku stejně jako já před chvílí. „ Není to tvoje vina", řeknu a on se na mě zamračeně podívá. „Je, vůbec nás neměli chytit", řekne s pohledem upřeným na mě.„ Ale chytli a to už nezměníš ", řeknu. Jen zakroutí hlavou a vydá se do koupelny. Několik minut tam jen sedím a zírám do zdi, ale začne mě přemáhat únava a tak si lehnu. Zabořím hlavu do polštáře a přikryju se teplou dekou. Dlouho však nespím. Jelikož mě ve snu navštívila má noční můra. Ta stejná jako vždy. Trhnu sebou. Jsem hrozně zpocená a slzy mi tečou po tvářích a celá se klepu. Dech mám zrychlený a tep stejně tak. Posadím se a pokusím se uklidnit. Najednou ucítím na svých zádech studený dotek Buckovy ruky. Leknutím ucuknu. Pomalu se na něj podívám. On neváhá a udělá to stejné co jsem udělala já, když se probudil z noční můry. Přitáhne si mě k sobě a začne mě uklidňovat. Pomalu mě kolíbá, jako bych byla malé dítě, ale já neprotestuji. V jeho náruči se cítím v bezpečí i když to je ten muž ,který mi zabil matku a unesl mě do Hydry ,která mě připravila o dětství. Pomalu se mi začaly klížit oči a začala jsem se pomalu poddávat spánku.

. . .

„No teda", řekne Sam. Otevřu oči a podívám se na něj. Sam, který nás přišel vzbudit stál na prahu dveří s úšklebkem na tváři a proč vlastně ?Jelikož ležíme spolu s Buckym natisklí na sobě a Bucky si mě k sobě ještě přitahuje rukou. Chvíli na nás ještě kouká, ale pak odejde. Vylezu z postele a chystám se vydat do koupelny, ale najednou někdo vejde, ten někdo je Steve. „Přinesl jsem ti něco na sebe ať nemusíš pořád nosit to stejné", řekne a podá mi černý oblek. Po tom co se připravíme a Steve mi vysvětlí plán tak vyrazíme na letiště na ,kterém budou další tři posily a to hlavní ,letadlo ,které nás dopraví na základnu HYDRY. Proč tam jedeme mi však neřekli, ale já jedu s nimi jelikož by tam mělo být něco pro mě hodně důležitého. Medailon po mé matce. dřív jsem ho nosila, ale pak mi ho sundali a já už jsem ho neviděla a tak jsem doufala, že by tam někde mohl být. Jedeme zase na tím úžasným autem, když tam dojedeme tak uvidíme bílou dodávku a u ní nějakého muže s lukem a dívku. Zastavíme kousek od nich. „Tak jdeme ",řekne Steve a my vystoupíme. V ruce svírám svůj luk a na zádech mám toulec, no a samozřejmě mám na stehně připevněnou dýku. „Ále ,konkurence ",řekne muž s lukem v ruce a s pohledem upřeným na mě se ušklíbne. „To se teprve uvidí", řeknu a úšklebek mu oplatím. „Emily Woodová", řeknu a podám mu ruku. „Clint Barton", řekne a ruku mi stiskne. Pak se otočím na dívku vedle něj. „Wanda Maximoffová",řekne a natáhne ke mně ruku, když jí ji stisknu tak nás spojí zvláštní energie. Jako když si hrajete s balonkem a pak ne někoho šáhnete tak mu dáte ránu tak přesně taková energie to byla. Pustíme se „Emily", řeknu a ona kývne .„Kde je ten třetí?", zeptá se kapitán. „Tady", řekne Clint a otevře dveře velké bílé dodávky. Tam ležící spící chlap, aspoň teda ležel. Teď je ovšem na nohou a nevěřícně pozoruje Kapitána. Začne na něj chrlit spoustu věcí, ale já tomu nevěnuji pozornost. Spíše pozoruju Wandu a ona mě. Vypadá to jako kdyby se mi snažila dostat do hlavy, ale nedaří se jí to, ale jak by se mi mohl někdo jako ona pokusit dostat do hlavy. Pak mi to dojde ona je něco jako já, projekt Hydry. „Tak jo jdeme", zavelí Kapitán a všichni jdou za ním já však ne.Já mám za úkol počkat v záloze a pokusit se o moment překvapení. Je až ikonické vidět je tam všechny stát naproti sobě, staré přátele jak tam stojí a chystají se proti sobě tasit zbraně. Pak to začne, nějaký kluk v barevném oblečku sebere kapitánovi štít .„Teď ",řekne kapitán ozve se ze sluchátka v mém uchu. To je můj signál. Chci použít své schopnosti abych se pomocí nich přenesla, ale místo toho vytvořím portál a projdu ním rovnou za tím klukem .„nechci tě zklamat ,ale tohle ti nepatří", povím mu a on se na mě zděšeně podívá. Nechápu jak se mi povedlo ten portál vytvořit.„Pane Starku kdo to je?!",zeptá se poněkud vyděšeně .Všichni na mě upírají své oči, všimnu si že je tam i ta zrzka, které jsem pomohla. Má na sobě oblek , který je hodně podobný tomu mému. Využiju zmatenosti toho kluka a seberu mu štít ten pak hodím Kapitánovi. Tentokrát se pomocí schopností přenesu k ostatním do řady. „Máš přesilu, kapitáne", řekne chlap v železném obleku. „Neřekl jsi počet, Tonny.",řekne Steve .„a ještě ke všemu do to pleteš děti", řekne Stark, ale pak se ovšem zarazí a dojde mu, že má vedle sebe toho kluka. Steve se ušklíbne .„Pořád máš na výběr ,může to být po dobrém ",řekne Stark a já se ušklíbnu .„Své už jsem ti řekl a názor nemněním", řekne Steve .„Tak tedy po zlém",řekne Tonny a začneme bojovat, stojím naproti Té rudovlásce. Začneme se prát, úspěšně se vyhýbám jejím kopům ona však stejně tak mím.„Jsi dobrá",řekne a zvědavě si mě prohlíží.„Až to tu skončí tak by jsme mohli zajít na kafe",řekne a já se ušklíbnu.„No teda,abych nezačal žárlit", řekne Clint a zatváří se uraženě. Rudovláska se jen usměje a já odběhnu. Probíhám jednou budovou a v tom si všimnu jak tam leží k zemi připoutaný Bucky a Sam.„Ach jo, škoda ,že nemám mobil. Byla by to úžasná fotka ",řeknu a ušklíbnu se.„Nechceš nás z toho radši dostat ?",zeptá se Sam a já kývnu. Vezmu si svou dýku a odřežu s ní buckyho od země. Nabídnu mu ruku a on jí příjme. Pomůžu mu se zvednout. Postaví se naproti mě a zadívá se mi do očí. stále drží mou ruku, ale nic neříká. „Hele vy dva, tohle si můžete vyřídit někde jinde a jindy, teď by jste mě měli radši dostat z těch pavučin", řekne Sam. Bucky mě pustí a já se vydám k Samovi a odřežu ho taky. Stoupnu si a čekám až se zvedne. „A mě jako ruku nikdo nenabídne?", zeptá se , ale mu nikdo z nás ruku nenabídne tak se Sam jen s hudrováním zvedne.„Kapitáne ,takhle se k letadlu nikdy nedostaneme", řekne ozve se ve sluchátku Clint .„Clint má pravdu Steve", řekne Sam.„Em,pokus se vytvořit ten stejný portál jako před tím ",řekne Steve do sluchátka.„Pokusím se",odpovím mu do sluchátka .Zavřu oči,snažím se co nevíc soustředit.Před námi se začne tvořit portál.„Dělej !",řuknu Buckymu.„A ty?",zeptá se.„Jsem hned za tebou",řeknu a on už mlčky projde a já ihned za ním.„Páni ,to jsi věděla ,že tohle dokážeš ",zeptá se mě, když už jsme skoro v letadle.„Nevěděla ,ale je to vyčerpávající",řeknu a on zakýve hlavou.„Steve!",řekne Bucky a ukáže na běžícího Steva málem na něj spadne kus budovi ,ale já spolu s Wandou ,která je venku ji odkloníme na druhou stranu. Steve je skoro u nás ,ale v tom mu cestu zastoupí ten černej "kocour".Taky sem doběhne ta Zrzka.„Toho co teď udělám budu litovat",řekne a nabije elektrickou zbraň na své ruce a zbrzdí s ní "kocoura". „běžte",řekne a my nastoupíme, sednu si na postraní sedadlo. Mezitím co vzlétáme mi něco šrotuje v hlavě. Dala bych krk za to, že tyhle zbraně jsem ,už někde viděla,ale kde? Za posledních několik dní jsem potkala až moc lidí a věcí , které už jsem někde viděla .„Kdo byla vlastně ta zrzka?",zeptám se .„Myslíš Natašu?",zeptá se Steve a já kývnu. „Asi",řeknu a on se pousměje.„Je to agentka S.H.I.L.Du a o svojí minulosti nikdy nemluví ,takže tu ti neřeknu"dopoví .Zbytek cesty je ticho . Když už jsme skoro tam tak mi naběhne husina.Hrozně mi buší srdce nevěřila bych , že se sem ještě někdy vrátím nebojsem v to alespoň doufala.„Tak jdeme ",řekne Steve.„Jsi v pohodě ?",zeptá se mě Bucky a já jen kývnu na znamení , že v pohodě jsem , ale v pohodě jsem určitě nebyla.„Jak se tam dostaneme?",zeptá se steve, když stojíme před velkými kovovými dveřmi .„Jednoduše ",řeknu a pomocí schopností dveře otevřu. Jdeme potichu a opatrně .Bucky má zbraň ,Steve štít a já své schopnosti. Nikdo tu není, vypadá to jako by se HYDRA někam přestěhovala, ale většinu věcí tu nechala. Když procházíme kolem mé celi tak se zastavím. Bucky si toho všimne a pár kroků ode mně zastaví Steva.Zatajím dech ,Dveře jsou otevřené a já vejdu do vnitř.b Rozhlížím se okolo sebe. Poznávám okno,postel,studenou kamennou podlahu a ostatní věci uvnitř.Bucky ke mě mlčky dojde a postaví se za mě. Po tváři mi steče neposedná slza.„Tak tohle je mé dětství", řeknu ještě tišeji než bych chtěla.„Musíme jít",řekne Bucky a já kývnu. Když mi jeho kovová ruka spočine na rameni zachvěju se. Vyjdu ven .„Něco jsem našel",řekne Steve a vyjde z jedné místnosti.„To je kancelář mého "opatrovníka"",řeknu a vejdu za Stevem dovniř. Na Waltersovu kancelář mám velmi nepříjemné vzpomínky„Řekl bych ,že jsi to ty ,ale jsi o dost menší a je tu napsáno Maximoffová",zamračím se a podívám se na složku na kterou ukazuje. Je to tak, skutečně jsem to já .„Má první fotka tady",řeknu a odmlčím se .„Bylo mi pět",dodám a Steve se na mě udiveně zadívá.„Ale můj opatrovník ,říkal ,že se jmenuji Woodová",řeknu a prohlížím si složku dál.„Máš v Sobě to stejné sérum co já a Bucky ,nebo alespoň podobné",řekne Bucky.„Už chápu proč vypadáš na 16",řekne Steve a já kývnu„To sice ano ,ale sérum mi pýchli už ve 12",řeknu .Pak ovšem něco uslyšíme, nějaké rány.Pomalu a potichu se vydám za Stevem ,Bucky jde za mnou. Zjistíme, že ty rány dělá někdo kdo se snaží dostat za námi skrz kovové dveře.Přikrčíme se na schodech. Steve je první za ním se krčím já a těsně za mnou stojí Bucky, který si mě k sobě ochranářsky tiskne. Všichni tři vyčkáváme a chystáme se na útok ,ten však nebude potřeba jelikož ze dveří ,které právě někdo prorazil vyjde.....

Ahuj tady po nějaké době nová kapitola,doufám ,že se bude líbit. Violletti 💗