„Říkám ti, že už tam skoro jsme," řekne Bucky a povzdychne si. Právě jdu se zavázanýma očima někde bůh ví kde. Bucky mě dnes ráno probudil s tím, že prý pro mě má nějaké překvapení. Tvářil se při tom velmi tajemně. Donutil mě jet s ním se zavázanýma očima na motorce. Při pomyšlení na tu jízdu m naskočila husí kůže. Neskutečně jsem se bála, že se nám něco stane, když nevidím na cestu. Každopádně jsem už několikrát Buckyho začala zahrnovat otázkami ze kterých byl Bucky otrávený a i když mám na očích šátek tak si dokážu živě představit jak otráveně se tvářil. „Jsme tu," řekne a sundá mi šátek. Zůstanu stát jako přimražená. přede mnou stojí barák ve, kterém jsem vyrůstala. Stojí tam. tak jak si ho pamatuji. ohromeně se na Buckyho podívám. „Jak..," řeknu, ale zlomí se mi hlas a víc neřeknu. „Když jsem nemohl najít tebe tak jsem se musel nějak zabavit," řekne a hodí po mě klíčky, které jen tak tak chytnu. Otočím se a pomalu se vydám ke dveřím. Bucky mě následuje. Chvíli mi trvá než odemknu jelikož mám roztřesené ruce, ale nakonec odemknu a otevřu dveře. Dům je prázdný, bez nábytku, ale i přes to si živě vybavuji kde všechno bylo. Rozhlížím se po bíle vymalované kuchyni. „Ehrm..ehrm", odkašle si Bucky a já se otočím. Klečí přímo přede mnou a v ruce drží krabičku. se zatajeným dechem ho pozoruji. „Ehrm..", odkašle si znovu. „..Emily Jane Maximoffová..", řekne a já ho překvapeně pozoruji. „.. Vezmeš si mě?", zeptá se mě. Nějakou dobu na něj jen překvapeně hledím. A přemýšlím o tom jestli se mi to všechno jen nezdá. Na Buckym je vidět, že znervózněl. Zhluboka se nadechnu.„Ano", řeknu a vrhnu se mu okolo krku.
Poslední kapitola napsána, epilog také, je konec mí drazí čtenáři můj první příběh právě skončil. violletti💗
ČTEŠ
The nightmare
FanficBylo mi pět, když vrazil k nám domů. Bylo mi pět, když se ozval výstřel a hned po něm i matčin výkřik. V tu dobu jsem ještě netušila, že už jí nikdy neuvidím a také jsem netušila co vše mě čeká. Teď už mi však ani zdaleka není pět let. Hydra za mě m...
