The nightmare

.12.

„Neříkej , že jsi mě hledal," řeknu a ušklíbnu se. „Jo představ si , že jsem tě hledal a....", chce říct ještě něco, ale nestihne to. Otočím se k němu a uvidím jak se před mýma očima rozplynul v prach.

Zděšeně se dívám na hromádku prachu kterou odnáší vítr. Všimnu si, že se to nestalo jen Buckymu, ale i ostatním. Z ničeho nic jakoby do mě uhodli blesk. Wanda. Nikde v davu jsem jí neviděla. Slzy se mi drali ven z očí, ale já jsem se je snažila udržet. Neustále jsem se ujišťovala , že je na živu. Najednou vzduch prořízl výkřik. Její výkřik. Rozeběhla jsem se směrem k ní. Okolo mě padali k zemi všichni možní lidé, ale mě to bylo jedno. Já běžela za svou sestrou. Konečně jsem k ní doběhla, ale jediné co jsem viděla byl kousek jejího obličeje, který upírala na Visiona. Klesnu na kolena a slzám dám volný průběh. Stékají mi po tvářích a já se je neobtěžuji ani setřít. Wanda je pryč. Bucky je pryč.                                                                                                                                            Najednou se ke mě někdo skloní. Silné paže si mě k sobě přitáhnou, když promluví, okamžitě poznám kdo to je. „Vím jak těžké to je", zašeptá mi do ucha Steve. „Určitě se nám jí povede nějak vrátit zpět", řekne. Odtáhnu se od něj a utřu si slzy. „Bucky..", zašeptám, ale zlomí se mi hlas. Steve se na mě tázavě dívá, ale po chvilce našeho očního kontaktu mu to nejspíš dojde. Vyškrábu se na nohy s nadějí, že na mě aspoň u nás v bytě čeká Zemo. Pousměju se na Steva a přemístím se zpět do našeho bytu.                                                                                                                    „Jsem zpět!", zakřičím, ale nikdo se neozve. Procházím prázdným bytem. Všimnu si, že je v kuchyni rozsvíceno. S neskutečně bušícím srdcem vejdu. Není tam. Jediné co po něm zůstalo je na podlaze rozbitá sklenice a hromádka prachu.

                                                          .                      .                   .

Od chvíle kdy jsem naposledy viděla svou sestru, Buckyho a Zema uběhlo dlouhých pět let. Tak zvaný "problik" postihl celou planetu a vymazal z ní polovinu jejího obyvatelstva. k mému velkému štěstí jsem tu zůstala. Ale aspoň jsem tu nebyla sama. Byl semnou Aron. Můj pes. Našla jsem ho uvázaného u jednoho domu, pár dní potom co všichni mí blízcí problikli. Jeho páníček buď problikl nebo ho tam nechal, ale já ho tam nemohla nechat. Takže to takhle spolu s Aronem táhneme už skoro pět let. To, že jsem ho tam nenechala mi oplatil a to několikrát, když jsem byla na dně. Zrovna se s ním vracím z procházky, když si všimnu, že se doma svítí. Zarazím se a zavřu oči. Tohle se mi jenom zdá, pomyslím si, ale když je znovu otevřu tak se v mém bytě pořád svítí. Rozeběhnu se tam. Co nejrychleji otevřu dveře, div nesrazím jednoho z mích sousedů. Spěšně odemknu. Aron vrazí domů a začne neskutečně štěkat. Dojdu do kuchyně. Na prahu se však zarazím. Ten kdo přede mnou stojí vypadá stejně zmateně jako já. Aron po nějaké době štěkání vzdá a vydá se k misce. Bez toho aniž bych něco řekla se k Zemovi rozeběhnu a pevně ho obejmu okolo krku. „Hrozně jsi mi chyběl", zašeptám mu do ucha, ale u posledního slova se mi zlomí hlas. „Co se stalo?", zeptá se. „Problikl jste....stejně jako já", řekne Někdo koho bych určitě u sebe v bytě nečekala. Pustím Zema a otočím se na čaroděje stojícího vedle jídelního stolu. „Co potřebujete ?", zeptám se Strange s pozdvihnutým obočím. „Vás", řekne a popojde blíž ke mně. „Jste naše naděje", řekne Strange. „Cože?", zeptám se ho z ještě nechápavějším výrazem. „To vy musíte zachránit nás všechny...potřebuji vás a vaše schopnosti", řekne. Otočím se k Zemovi, který je ještě zmatenější než já. „Pomůžu Vám", řeknu. On jen kývne a pomocí jeho schopností nás dostane na místo bitvy. Tohle vůbec nevypadalo jako New York. Spousta mimozemských potvor, sutin a taky spousta super hrdinů. Nebe nebylo čistě modré a bez mráčků, jako tu bývalo. Tohle nebe chytalo fialovo šedý odstín. Na mnoha místech proudil k nebi štiplavý černý kouř a zem hltali oranžovo-rudé plameny. Mou pozornost však zaujmul fialový chlap, se kterým se snaží bojovat Stark.Ten fialový chlap nebyl nikdo jiný než Thanos. Obávaný titán. To on mi všechny vzal. Přemístím se co nejblíž k nim, ale než stihnu zaútočit, tak mi mou cestu zkříží ten mimozemšťan, kterého jsem tenkrát vyhodila z okna té mimozemské lodi. „Ale, ale, koho pak to tu máme?", zeptá se mě a zaútočí. střípky skla, které se vznesou ze sutin se jako vystřelené šípy rozletí ke mně. Jen tak tak se přemístím ke Starkovi a Thanosovi. Stark se mu právě snaží sundat rukavici s kameny nekonečna. Využiju situace a skočím na Thanose zezadu. Thanos sebou začne ještě více škubat a snaží se mě ze všech sil setřást. Trhne sebou na tolik, že odletím několik metrů a tvrdě dopadnu na zem. Hromada sutin na kterou jsem dopadla byla posetá střepi, které se mi zabodali do těla jako malinké jehličky. Co nejrychleji vztanu, ale zamotá se mi hlava. Podívám se směrem ke Starkovi a Thanosovi. Stark se stále snaží, ale jde poznat, že dlouho už to nevydrží. Znovu se postavím tentokrát pomaleji. „Měla by jsi to vzdát dítě, tenhle boj nevyhraješ", řekne mimozemšťan. Ten, kterého jsem vyhodila z okna. „Nejsem dítě", řeknu a on se jen ušklíbne. Rychlím krokem se ke mně vydá. „Bude tě škoda", řekne a chytne mě pod krkem. Já se však přemýstím a dýku, kterou mám obvykle připnutou ke stehnu mu zabodnu do zad. Vykřikne a prohne se v zádech, těsně než se skácí k zemi si vezmu zpět svou dýku. Ve chvíli kdy tak uděklám se ozve další výkřik. trhnu sebou a otočím se směrem ke Starkovi, který právě padl k zemi. Rozeběhnu se k nim. Thanos je ke mně zády, tak toho využiji a hodím po něm ostrý kus skla. Thanos ho však chytne. „Máš kuráž, to se musí uznat", řekne a otočí se.„Ale já jsem nevihnutelný", řekne a luskne. Nic se nestane. Thanos se nechápavě zamračí a začne zkoumat rukavici. kameny, které byly ještě před chvílí na Thanosově rukavici si vesele poletovali okolo mě. „Co to má být ?!", zakřičí a vrhne se po mě. Uhnu a když spatřím pohled Strange tak je mi hned jasné co musím udělat. bez jakéhokoliv otálení........

Páni má kniha už se kvapem blíží ke konci. Užijte si čtení.                                                           Violletti💗