The nightmare

.7.

Přikrčíme se na schodech a všichni tři vyčkáváme a chystáme se na útok ,ten však nebude potřeba jelikož ze dveří ,které právě někdo prorazil vyjde.....
„No teda vy jste trojka," řekne Stark.„Co tu děláš Starku," zeptá se Steve a popojde k němu a já s Buckym ho následujeme. „Přišel jsem se podívat jak vám to tu jde,"řekne Stark a ušklíbne se. Já mezitím uslyším nějaký zvuk z jedné z chodem, která vede k hlavní místnosti. Hlavou pokynu směrem k chodbě ze které vychází zvuky. Bucky si toho všimne a kývne. Oba dva se tím směrem vydáme, když si ti dva všimnou, že se vzdalujeme, tak se rozejdou za námi. Dojdeme do hlavní místnosti plné inkubátorů ve kterých byli zamrazeni další super vojáci, jako je Bucky. Dojdu k jednomu z nich. Je v něm žena, popojdu k ní blíž a všimnu si dírky v její hlavě. Ta dírka byla od kulky. Popojdu k dalšímu inkubátoru, uvidím muže, který má v hlavě také tu stejnou dírku. Všichni jsou mrtví, Pomyslím si . Mráz mi běhá po zádech. Bucky, který jde za mnou vypadá podobně vyděšeně. Je to past, pomyslím si ,ale ihned se tu myšlenku pokusím vyhnat z hlavy. Postupně projdu všechny a jen si tím potvrdím to co jsem si myslela. Všichni jsou mrtví chci říct, ale někdo je rychlejší.„ Ano, jsou mrtví Maximoffová,"řekne ten stejný hlas co se snažil ovládnout Buckyho ten den kdy nás chytli. „Zabil jsem je," dodá Zemo. Já i Bucky ho sledujeme vražedným pohledem. Stark se Stevem mezitím dojdou k něčemu co se podobá velmi staré televizi. Ta se po chvíli rozběhne. V levém rohu obrazovky se objeví nápis prosinec 1991. Na obrazovce se promítal záznam z nějaké kamery, která zabírala silnici. Já nechápala co se děje v prosinci 1991 mi byli teprve tři, ale byla jsem jediná kdo nechápal o co jde. Všichni video sledovali s prázdnými výrazy. Najednou se na obrazovce objevilo auto, které se právě vybouralo, kousek za ním dojela motorka. Postava ,která mi neskutečně připomínala Buckyho slezla z motorky a došla k autu kde se ještě ujistila ,že jsou oba pasažéři v autě doopravdy mrtví. Pak otevřela kufr a vyndala z něj kufřík, předtím se však ujistila o jeho obsahu. Postava došla před kameru, teď už jsem si byla na sto procent jistá, že je to Bucky. Vzal pistoli a prostřelil kameru. Pak už byla obrazovka jen černá. Stark se otočil k Buckymu a vraždil ho pohledem .„Zabil jsi mi rodiče,"řekne Stark . Je na něm vidět, že se snaží ovládnout.„Ty jsi to věděl ?"zeptá se co nejklidněji Steva.„Věděl ,"řekne Steve pak se Stark o točí na mě .„A ty?" zeptá se a já jen zakroutím hlavou. „Ne tak úplně," řeknu. Věděla jsem, že nějaká taková akce proběhla, ale že to byli jeho rodiče to jsem netušila. Stark se vrhne na Buckyho a strhne se hrozná rvačka, snažím se je zastavit, ale slovy to nejde tak je znehybním pomocí svých schopností. „Starku nechte toho sakra!" zařvu na něj jako kdyby to k něčemu bylo. Ignoruje mě a ze všech sil se snaží pohnout.„A co by jsi asi dělala ty na mém místě, hmm!" řekne a konečně sebou přestane šít ,když zjistí ,že násilím se z mích schopností nedostane.„Nic ,jako teď,Starku," řeknu a on se zarazí a podívá se na mě .„Zabil mi matku ,když mi bylo pět," řeknu a on se na mě jen zamračeně podívá. Dál už neprotestuje. Povolím své schopnosti a vzápětí toho lituju, jelikož mě něčím vystřelí a ta střela mě mrští o zeď . Bouchnu se do hlavy. Všechno se mi točí a v uších mi hučí. Cítím , že se mi z nosu začíná řinout krev. Když se začnu rozkoukávat, všimnu si Zema jak se otočil a vydal se k odchodu. S vypětím všech sil se za ním rozeběhnu. Ti tři jsou tak zabraní do boje, že si mě ani nevšimnou. Proběhnu kolem nich a vydám se za Zemem, který se přede mnou snaží uniknout. Vyběhneme jedním z postranních východů ven. „Měla by jste jít do vnitř ,jste zraněná," řekne a nejistě se usměje. Popojdu k němu a nakloním hlavu na stranu. Právě mi došlo o co mu celou tu dobu šlo „O to vám šlo, "řeknu a dívám se na něj.„Chtěl jste je zničit, jako nespočet dalších, ale vám se to povedlo.Zničil jste je zevnitř," řeknu a on na sucho polkne. Nejspíš nečekal, že mi to nedojde. V jeho výraze je vidět jeho strach. Ušklíbnu se.„Mohla bych vás teď a tady a místě zabít,"řeknu a dívám se na něj.„A uděláte to?" zeptá se a pozdvihne jedno obočí.„Možná, " řeknu a zaujmu bojovný postoj.„Špatné rozhodnutí ," řekne a vrhne se na mě. Pokusí se mi vrazit pěstí do obličeje , ale mě se ho povede jen tak tak zastavit. On však využije toho, že jsem zaměstnaná jeho pravou rukou a levou začne hrabat v kapse. Kopnu ho do břicha a on se svalí k zemi. Chci se rozeběhnout pryč, ale Zemo je rychlejší a podkopne mi nohy. Tvrdě dopadnu na levý bok. Zranění ze včerejška se ještě nestihlo zcela zahojit a teď jsem si byla jistá , že se ještě dlouho hojit bude. „Bylo mi potěšením Vás poznat", řekne Zemo a pak mi zabodne něco do krku. To něco je injekční stříkačka, plná nějaké tekutiny. Zemo mi jí vpustí do kůže a odběhne pryč. Látka mě začíná ochromovat podobně jako ten plyn, který na mě používali v HYDŘE. Nesmím se tomu poddat , pomyslím si a pokusím se zvednout. Po několika pokusech se mi to podaří. Mé schopnosti nefungují, ale aspoň cítím své tělo. Celý levý bok, levé rameno i stehno mám v jednom ohni a z nosu mi stále vytéká krev. pomaličkou chůzí se vydám zpět do místnosti ve , které jsme byli předtím všichni s nadějí , že tam pořád jsou a že se nepovraždili. Látka se mi rozlévá v krvi po celém mém těle. Je mi hrozně špatně, ale i tak se snažím pořád plynule jít. Bojím se, že když se zastavím tak už se nehnu a zůstanu tu někde na zemi ležet . do té doby než si pro mě pro mě příjde někdo z HYDRY. Najednou jsem přes hukot v mích uších , který neustával, uslyšela rány. Šla jsem po zvuku a vida, našla jsem je. Bucky tam ležel bezmocně na zemi a Steve se snažil bojovat se Starkem. Pomaličku k Buckymu dojdu a i přes bolest si kleknu. Oči má zavřené. Chytne mě obrovský strach a panika, ale když nahmatám tep tak se mi uleví. Žije, pomyslím si a snažím se ho probrat.„Bucky," řeknu tišeji než bych chtěla. Jsem až moc vyčerpaná na to abych mluvila nahlas.„Jsem v pohodě, " řekne a položí mi ruku na tvář. S vypětím sil se usměju.„Spíš bych si dělal starosti o ty dva," řekne. podívám se na ně. „Asi ano," zašeptám a vyčerpaně se vedle Buckyho posadím. „A nebo si mém dělat starosti o tebe?", zeptá se Bucky a ustaraně se na mě podívá.„ O mě si starosti nedělej," řeknu a pousměju se na něj. Ruka , která ještě před chvílí spočívala na má tváři sklouzne k mé ruce, která mi spočívá na stehně a stiskne mi jí. Podívám se na ty dva, Jestli brzy něco neudělám tak Stark Steva zabije. Pomocí posledních sil pustím Buckyho ruku a postavím se. Zavrávorám, ale nakonec se udržím na nohou. Po několika pokusech se mi podaří vytvořit velkou modrou kouli, kterou fláknu Starka o zeď. Steve se vystrašeně otočí a udýchaně mě sleduje. Chce se mi spát, ale i tak se pomalu vydám ke Starkovi. Drží se za hlavu a pomalu se probírá.„Je v pohodě," Zašeptám a málem upadnu k zemi. Steve mě jen tak tak chytne. „ Za to ty a Buck ne", řekne a opatrně mě podepře. Pomalu se vydáme k Buckymu. Steve mu pomůže na nohy a podepře ho druhou rukou. Bucky vypadá , že je na tom o něco lépe, než já. „Jdeme?" zeptá se Steve a podívá se na mě. Kývnu , když dojdeme k letadlu a Steve s Buckem nastoupí, tak já se ještě otočím. Naposledy spatřím tu ledovou pustinu a základnu HYDRY. Místo kde jsem prožila své dětství. Pak už se ovšem vydám za ostatními do letadla. Bucky odpočívá na postranním sedadle, na kterém jsem seděla cestou sem já. Sednu si na sedadlo vedle Steva .„Díky,"řekne a usměje se .„Není zač, "řeknu potichu a taky se pousměju. Vzlétneme a vydáme se pryč.„Kam vlastně letíme?"zeptám se Steva. Spánek se mě snaží přemoci , ale já se s ním snažím bojovat.Nechci aby Steve zbytečně panikařil „Netuším ,pořád jsme ještě "zločinci","řekne Steve a já kývnu.„Co třeba ta chata?" zeptám se Steva a on se zamyslí.„Dobrý nápad , sice je Sama , ale to je jedno ,"řekne a já se ušklíbnu. Když přistaneme na louce kousek od chaty, tak mi Steve dá klíče a já se vydám napřed. Ještě pořád jsem docela dost vyčerpaná, ale látka v mích žilách nejspíš přestává působit, jelikož už se necítím tak moc unavená. Odemknu a vydám se dovnitř. Po chvíli vejdou i ti dva. „Měli by jste si jít odpočinout,"řekne Steve a já s Buckem se jen zamračíme.„Jo a taky by ti měl někdo ošetřit ty rány Emily ," řekne Steve a mrkne na Buckyho. „Nepotřebuju odpočívat,"začnu protestovat.„Ale potřebuješ,"řekne Bucky neúprosně. Chytne mě za ruku a pomalu se mnou dojde ke schodům. Jen si povzdechnu, ale nechám se dovést až do pokoje.

Taaak,tady je další kapitolkaa,doufám,že se líbí . Violletti💗