.Prolog.

280 7 0
                                    


„Hail Hydra!", ozval se zvučný hlas , který se prodral celou místností ode dveří až do patra do mého pokoje kde jsem si zrovna hrála s jednou ze svých nejmilejších panenek. Lekla jsem se, jelikož jsem tenhle hlas ještě nikdy neslyšela. zněl chladně a tak zvláštně prázdně. Mráz mi běhal po zádech, ale i tak jsem se odhodlala a potichoučku jsem docupitala k zábradlí. Uviděla jsem mou mámu jak stojí jako socha, naproti ní stál muž. Měl černé vlasy k ramenům a maska na jeho obličeji ukazovala jen oči. Pronikavé a hluboké modré oči. Ale ještě větší strach mi naháněla ta jeho kovová ruka. najednou se ozval výstřel a mámin výkřik. Nevěděla jsem co se stalo, ale její tělo se svezlo k zemi. Najednou se začal vzduchem šířit pach krve a kroky neznámého muže se ke mně začaly blížit. Rychle jsem vlezla pod postel a doufala, že je to jen sen. ve chvíli kdy jsem se pod postel nasoukala vešel. Každý jeho kro duněl po podlaze. snažila jsem se zadržet dech jako, když jsme s mamkou hráli na schovku, ale tohle hra nebyla to mi došlo. U postele se zastavil. se zatajeným dechem jsem pozorovala jak si klekl. V rukou jsem ještě stále svírala panenku, kterou jsem dostala ke svým pátým narozeninám, které jsem měla včera. V tu chvíli mi to ještě nedošlo, ale bylo to naposledy co jsem svou matku viděla.
Tak tady je můj první prolog. Příjemné čtení
Violletti💗

The nightmareKde žijí příběhy. Začni objevovat