Princ na baterky

To nejlepší pro koho?

Veronika

Sedíme v restauraci nedaleko hřbitova, čekáme v napjatém tichu na kávu s vodou a já se snažím dostat z hlavy Robinův výraz. Ty vyděšené oči a bledé lehce pootevřené rty. Nikdy jsem ho v podobném stavu neviděla. Šel z něj strach, ale pokud Richard tvrdí, že je to v pohodě, budu mu věřit. Z nás dvou je to on, kdo vystudoval medicínu.

„Měl by sis s tím zajít za odborníkem. Existujou prášky, který-"

„Já vím, že existujou," přeruší Richarda Robin se zaťatými zuby. „U doktora už jsem byl, a ještě čekáme na nějaký testy."

Richard přikývne a zamíchá si kávu, kterou před nás všechny postupně postavila servírka. „Chtěj vědět, jestli to není rakovina."

Robin neodpoví, jen pokrčí rameny a zadívá se na mě. „O jakym článku jsi to mluvila?"

Polknu a chci si zastrčit pramen vlasů za ucho, teprve, když se bříška mých prstů dotknou kratičkých štětinek si vzpomenu, že jsou na to příliš krátké. To mě trochu rozhodí, ale naštěstí už mám plán na to, jak to celé mezi těma dvěma urovnat, a ještě zaslouženě sejmout tu indiskrétní reportérku.

„Richard se s vaším sporem o Báru svěřil špatné osobě a ta o tom napsala článek, kde tě vykreslila jako chlapa, co brání styku otce s dcerou."

V hnědých očích mého expřítele se zle zablýskne, ale neřekne nic, namísto toho se napije kávy. Využiju toho.

„Ale ta ženská nemá jeho souhlas a svoje tvrzení nemá nijak podložené, takže..." Napiju se vody, mám najednou hrozně sucho v puse, když mě ti dva pozorují doslova rentgenovým pohledem.

„Takže?" povzbudí mě s jedním obočím zvednutým Robin. Richard si založí ruce na hrudníku a mhouří oči.

„Takže navrhuju, abyste vy oba nabídli vlastní verzi. Tu její tím popřete a navrch na ni podáte žalobu pro pomluvu. O to, aby prohrála se postarám já. Veřejně se vám oběma omluví a všechno bude zase fajn."

Robin se ušklíbne a několikrát rytmicky zaťuká lžičkou do podšálku než promluví. „A jak by ta naše verze měla podle tebe vypadat?"

„Měli byste se domluvit. Navrhuju střídavou péči."

Neujde mi, jak se Richardovy svaly v bleděmodrém tričku krátce napnou a zase povolí. „Bára potřebuje zázemí. Domov. Neměla by se co týden stěhovat z jednoho domu do druhého jako toulavá kočka."

Přikývnu. „Bára potřebuje především jistotu a tu má aktuálně u Robina. Přesto si myslím, že ani Robin jí nedokáže dát to, co vlastní táta. Je skvělý, že s ní chceš konečně trávit víc času, ale nemůžeš jí vzít ten domov, který teď má a násilím jí vnutit nový."

Richard se zamračí, ale neřekne nic. Robin do sebe otočí zbytek kafe a podmračeně cosi zkoumá na displeji telefonu.

„Je to to nejlepší možné řešení," dodám, v touze je donutit k reakci, ať už bude jakákoli.

„Nejlepší pro koho?" Robin. Zní trochu odměřeně a cosi ťuká do mobilu.

„Pro Báru přece. Zaslouží si vás oba." Copak jsou oba tak zabednění, že jim to nedochází?

Robin přikývne a konečně vzhlédne. „Já souhlasím."

Překvapeně zamrkám. To šlo snadno. Čekala jsem, že po tom všem, co jsem od něj v posledních dnech slyšela, bude jeho reakce odmítavější.

„Já ne." Richard vraští čelo a jeho huňaté světlé obočí se nehezky kroutí. Rty má stažené do tenké čárky.

„Ale proč?" nechápu.

„Protože chci svou dceru vychovávat podle svých představ. Bez pozornosti médií, bez toho cirkusu, který Monika tak nesnášela a toho Robin není schopný."

„Oprav mě, jestli se pletu, ale nebyl jsi to náhodu ty, kdo nám pro dnešek zajistil přední místo na stránkách bulváru?" upozorní ho Robin ledově chladným tónem.

Tohle se nevyvíjí úplně podle mých představ.

„Nikdy by se to nestalo, kdybys mi Báru dal bez keců."

Atmosféra u stolu začíná povážlivě houstnout.

„Myslíš, že si sem po víc jak roce nakráčíš jako mistr světa, řekneš si o ni a já ti ji zabalím jako vánoční dárek a řeknu čau? Tak to ti muselo přeskočit! Hej, Niko, už to neřeš. U soudu to v pohodě uhrajeme na nepříčetnost. Psychicky nemocnýmu chlapovi dítě nikdo nesvěří."

Richardova hruď se prudce zvedne. „Když o tom mluvíš, měl bych svýmu právníkovi doporučit, aby si vyžádal tvůj psychologickej profil!"

Do hajzlu! Ještě chvilku a budou v sobě. Co teď?

Robin se zprudka postaví na nohy a chytí Richarda za tričko. Ten to zjevně čeká, protože se zvedne rychleji, než se modrá látka stačí napnout, rozmáchne se a - „Tak dost!" zaječím a získám si tak pozornost nejen těch dvou, ale taky všech lidí v restauraci včetně obsluhy.

„Posaďte se," syknu. „Nebo budete do večera znovu v novinách."

Oba zkrotnou a poslušně dopadnou zadkem na polstrované židle. „Chováte se jako malý kluci, co se perou o hračku."

Ani jeden se na mě nedívá. Richard zkoumá cosi na stěně za mnou a Robin už zase hypnotizuje očima telefon ve svojí ruce.

„Ale Bára není žádná hračka. Je to citlivá holčička, která toho má spoustu za sebou." U srdce mě bodně osten výčitky, když si vzpomenu, jak jsem jí uhodila. Nikdy si to neodpustím. Jenže už to nešlo vzít zpátky. Teď jí to možná můžu aspoň trochu vynahradit, když se postarám o to, aby se dva nejdůležitější chlapi v jejím životě domluvili. „Možná byste se měli zeptat přímo jí, co by si přála." Mně se na to můj táta nikdy nezeptal. Vždycky mě postavil před hotovou věc, protože jsem byla přece „jenom dítě". Takže jsem střídala nejen macechy, ale taky domovy. Když jsem ho prosila, aby mě nechal u Gigi, vysmál se mi a prohlásil, že to on je můj otec. Jako by to všechno vysvětlovalo. Jako by to snad něco znamenalo. Dodnes jsem nepochopila, proč na tom, že jsem s ním, tolik lpěl, když jsem mu stejně většinu času spíš překážela.

„To není fér, Robin s ní strávil většinu života. Je jasný, že si vybere jeho."

„A čí je to vina? Já tě snad nutil jezdit na opačnej konec světa?"

„Zachraňoval jsem životy."

„A Monika zatím umírala."

Potlačím touhu obrátit oči v sloup.

„Pánové takhle se nikam nedobereme."

Oba podrážděně zafuní. „Máte Báru rádi. Ale teď to vypadá, že je pro vás daleko důležitější vaše vlastní ego, protože odmítáte jakýkoli kompromis. A víte, kdo na to doplatí, když se nedomluvíte a půjde to k soudu bez ohledu na to, jak to dopadne?" Provinile se po sobě podívají. „Správně. Bára."

Richard krátce našpulí rty a zadumaně pokývá hlavou, než promluví. „Takže střídavka?"

Robin se poškrábe na bradě, prohrábne si vlasy a přikývne.

Dlouze si oddechnu a konečně si i já vypiju už skoro studenou kávu.