Dvacetsedm

nice to meet you

Dnes mám domluvené, jít na kafe s Davidem. Mám na sobě bílý šaty s růžovými kvítky a přes rameno malou bílou kabelku. Na nohách mám balerínky, protože se mi k tomu hodily nejvíc.

Seděla jsem v buse z mé vesnice do Brna. Bydlím v Telnici, už dlouho nejdřív jsme žili v Sokolnici, ale v mých asi pěti jsme se přestěhovali do Telnice. Teď už mám 18 a v srpnu budu mít 19.

Jsem na gymplu v Brně a po střední plánuju jít na psychologii.

Blížila se zastávka na které jsem měla vystoupit a já se tak zvedla ze sedačky. Autobus zastavil a já vystoupila.

David tu na mě čekal, což bylo hrozně hezký gesto.

"ahoj" pousmál se a objal mě.

"ahoj" šeptla jsem a pohladila ho po zádech.

"sluší ti to, kdybych to věděl. Taky bych se oblíkl hezčeji" pousmál se. Jeho tváře začaly trochu červenat, což bylo roztomilý.

"děkuju. Já myslím, že ti to sluší takhle" odpověděla jsem a usmála se, zatímco jsme šli k nedaleký kavárně.

"ou- díky" usmál se a znovu se začal červenat.

"děkuji" usmála jsem se, když mi otevřel dveře a vstoupila jsem do kavárny.

Našli jsme stůl pro dva a oba si sedli. Bylo to tu útulný, milý a moc hezký.

...

Procházeli jsme se Brnem, přišlo mi, jako bychom se znali roky. Jako by roky byl můj nejlepší kamarád.

"přijde mi, jako kdyby jsme se znali už léta. Jako by jsme už léta byli nejlepší kámoši" řekl nahlas mou myšlenku a usmál se.

"čteš mi myšlenky" uculila jsem se.

"víš co? Nechceš se podívat k nám do studia? Ukázal bych ti na čem pracuju. Teď tam nikdo není" řekl s nadšením. Byl do své práce zapálený, jako malý kluk a to mi přišlo hezké. To jak moc ho to baví.

"pokud to nebude vadit. Ráda" usmála jsem se.

"studio je kousek odsud" pousmál se a zatočil se mnou do jiné ulice.

Byla docela tmavá přesto, že je venku ještě světlo.

Dal si ruku kolem mých ramen, což mě do ubezpečilo. Cejtila jsem se v bezpečí.

"támhle to je" řekl a ukázal na panelák kousek od nás.

"většinou, když hledáme byt pro studio tak to musí bejt někde takhle zapadlý, kdyby bylo něco slyšet z oken, aby hned všichni nevěděli, kde studio je" vysvětlil mi.

"aha" přikývla jsem. Asi to bude s tou slávou vážný.

"ahoj D.Kope" usmála se na něj proti jdoucí dvojice dívek ve věku asi patnácti let a začaly se tomu chichotat.

"čau ?" řekl trochu do otázky.

"to bylo divný" zasmála jsem se tomu. No co? Byla to fakt divná situace.

"jo, to máš pravdu. Já je nikdy v životě neviděl, ale ony asi znají kluky, to tak vypadalo" přikývl.

"stále tu mluvím o klucích a ty je vlastně neznáš. Máš zítra večer čas? Nechceš jít s náma do baru se na chvíli bavit ?" zeptal se mě.

"nechci tam překážet Davi" řekla jsem.

"nebudeš. Budeš tam jako moje kamarádka a klukům vadit nebudeš" řekl, aby mě ujistil.

"tak, tak asi fajn. V kolik a kde mám být ?" zeptala jsem se.

"hele v sedm u studia, támhle je zastávka na kterou přímo jezdí bus z Telnice" vysvětlil mi a já přikývla.