Dvacetsedm

suspiciously similar

Je říjen. Další říjnová sobota. Tahle ovšem není jen ve znamení lehkého odpočinku od učení se na gymnáziu.

Dnes má Petr koncert v Brně a já jsem pozvaná. Celý týden jsme se neviděli a já se na něj tak fakt dost těšila. Měla jsem na sobě džíny a krajkovaný tílko s menším výstřihem a samozřejmě i bundu, protože venku je celkem zima.

Právě jsem vcházela do budovy Flédy.

"ahoj" usmál se. Měl bílou košili a černý džíny. Byl hot, co si budem.

"ahoj" omotala jsem ruce kolem jeho krku a spojila naše rty.

"chyběla jsi mi babe" řekl, stále svírajíc moje boky.

"i ty mně" usmála jsem se.

"sluší ti to" šeptl mi do ucha.

"děkuju, tobě tak" šeptla jsem nazpět.

"um no.. ještě jedna taková věc tady" řekl.

"co se děje ?" zeptala jsem se.

"je tuuu moje mamka" řekl trochu nervózně.

"tos mi to nemohl třeba napsat Petře" povzdychla jsem si.

"promiň zlato" podíval se na mě psíma očima, kterým moc nedokážu odolat.

"štveš mě Petře" řekla jsem.

"kde máš vůbec věci ?" zeptal se.

"jaký ?" zeptala jsem se.

"já myslel, že dnes přespíš u mě a zítra budeme spolu" řekl.

"budu ti muset zkazit plány, ale zítra se musím učit. Kvůli dějáku, ve čtvrtek píšem a maturuju z něj" odpověděla jsem.

"já se na tebe těšil. Že si to spolu užijeme" povzdychl si.

"promiň Péťo" pohladila jsem ho po tváři.

"já- myslel jsem, že si tě užiju. Že- že aspoň ten jeden den budeme spolu než zas budeš mít školu a já pak budu o víkendu v tahu" řekl.

"fajn. Napíšu mamce, že přespím u tebe, ale půjdu domů tak v devět večer nejdýl" povolila jsem. Měl přeci jen pravdu.

...

Tak trochu jsem se vyhýbala jeho mamce. Jsme spolu chvíli a nevim jestli už je ideální čas poznávat jeho rodiče.

Momentálně jsme stáli mimo backstage. On mě držel za pas, já měla ruce za jeho krkem a povídali jsme si.

"miluju tě, víš to ?" pousmál se.

"já tebe taky Peťulo" uculila jsem se a spojila naše rty.

"Péťo ?" objevila se tu najednou jeho mamka. Do hajzlu.

Oba jsme se okamžitě odtáhli.

"ou nevěděla jsem, že máš dívčí společnost" řekla.

"um.. dobrý den" zastrčila jsem si vlasy za ucho.

"chtěl jsem vás seznámit, až při nějaký lepší příležitosti.. mami, tohle je Adriana, moje přítelkyně, Adri, to je moje mamka" představil nás.

"Linhartová, ráda vás poznávám" pousmála jsem se a podala jí ruku.

"taky tě ráda poznávám" usmála se.

"zřejmě jsem vás vyrušila, omlouvám se. Jdu si zase povídat s Calinovou mamkou" usmála se znovu a odešla.

Moje ruce se opět vrátily na jeho krk.

"to dáš dvacetsedmičko" pousmála jsem se.

"jsem jenom hrozně nervózní" sklopil hlavu.

"já to chápu, ale nemáš proč. Víš moc dobře, co děláš a děláš to dobře" řekla jsem.

"takže zvedni hlavu a usměj se na mě. Vždyť víš jak mám ráda, když se směješ" pobídla jsem ho a on tak udělal.

"tohle mám možná ještě radši" šeptla jsem mu do rtů a spojila je. Bože, ten kluk umí tak dokonale líbat.

...

"kdo to je Péťo? Proč ti je tak podobnej ?" zeptala jsem se, když mě chytl za ruku a táhl před back.

Narážela jsem tím na jednoho kluka v backu.

Vypadal skoro úplně stejně jako Petr. Jen neměl tetování na krku a čele a měl jinak střižené vlasy.

Byli si až podezřele moc podobní, ale já myslela, že Petr má jen ségru.

"některý věci je lepší nevědět princezno moje. Slibuju, že ti to jednou vysvětlím, ale teď ještě není ten čas" chytil moje ruce do těch svých.

"fajn" špitla jsem.

"ta show byla skvělá" usmála jsem se na něj.

"to jsem rád, že se ti líbila" usmál se.

"nepředstavíš nás ?" objevil se u nás chlapec o kterém jsme před chvílí mluvili.

"um.. Adriano, tohle je Mirek, můj bratranec. Mirku, tohle je Adriana, moje přítelkyně" představil nás.

"těší mě" řekla jsem.

"to i mě Adriano" řekl trochu zaskočeně.