Dvacetsedm

let's go on a date

"idiote. Lekla jsem se tě" řekla jsem a stáhla si Sunny na vodítku k sobě.
Byl to Petr.

"proč se mi vyhejbáš ?" zeptal se.

"nevyhejbám se ti" odpověděla jsem a šla dál.

"nelži Adri, neumíš to" řekl a rozešel se se mnou lesíkem cestou mezi pole.

Měl na sobě tričko, dlouhý džíny a kšiltovku dozadu. Slušela mu tak.

"proč ses mi najednou začala vyhejbat ?" zeptal se.

"nezačala jsem se ti vyhejbat" řekla jsem.

"jo jasný" protočil oči. Nemůžu říct, že není hezkej, lhala bych, ale potom, co mi říkal David, se nechci spálit.

"tak se pojď normálně projít ne ?" pobídla jsem ho.

"no jdu. Pokud to slečně nevadí" řekl s ironickým protočením očí.

"nech toho" drbla jsem ho do ramene se smíchem.

"sluší ti to, když se směješ" usmál se.

"díky" lehce jsem se usmála a zastrčila si pramínek vlasů za ucho. Úsměv jsem ale hned zahnala.

Nemůžeš k němu chytit city Adriano. Ne kvůli tomu co dělá. Vyjebal by s tebou, jako s těma před tebou.

"proč ses mi z ničeho nic začala vyhejbat ?" zeptal se znovu a tentokrát klidně.

"když se mnou tenkrát chtěl mluvit David. Před tím klubem.. Řekl mi, že je rád, že jsme si sedli, ale že ty ani zbytek kluků nejste na vztah. Že je to jinej hotel a jiná holka. Nechci se spálit a pak mu brečet, že měl pravdu" šeptla jsem.

"a nechci k tomu slyšet, jak by to tak nebylo" dodala jsem.

...

Sunny jsem dala domů a teď byla s Petrem ještě venku. Byli jsme u rybníčka co tu v Telnici je a měli víno z večerky.

Koukali jsme si do očí. Jeho oči tikaly z mých očí na rty a zpět. Neodpustila jsem si to a na ty jeho se též podívala.

Byly plný, zrůžovělý a musely chutnat dokonale. Najednou se srazily s těmi mými a my se začaly líbat.

Měla jsem motýlky v břiše, bylo to kurevsky příjemný. Pak mi ale došlo, co děláme.

Odtrhla jsem se od něj a odstoupila.

"tohle byla chyba dělat" začala jsem couvat.

"Adriano počkej" zastavil mě.

"není na co čekat Petře" otočila jsem se zády k němu.

"kurva Adriano" chytil mě za zápěstí.

"tys už svoje řekla, ale já ne. Seš holka se kterou mi po tak dlouhý době je kurva dobře. Vim, že se neznáme tolik, ale ten večer co jsme poznali, mi bylo strašně dobře" začal mluvit.

"chci dvacetsedm dní. Dvacetsedm dní v kuse se vídat a víc se poznat. Ukážu ti jakej je Petr, když se zamiluje, že Stein kterej zpívá o těhle sračkách, není Petr" řekl stále držíc mou ruku. Koukal mi přímo do očí.

"fajn. Máš svejch podělanejch dvacetsedm dní" polevila jsem, jelikož jsem jeho očím prostě nedokázala odolat.

"děkuju. Ukážu ti, že nejsem takovej zmrd jak ti řekl David" řekl a pustil mou ruku.

"kdy začíná mejch dvacetsedm dní ?" zeptal se.

"zejtra" založila jsem si ruce na prsou.

"fajn. V půl dvanáctý pro tebe budu. Hezky se obleč, zvu tě na oběd, na rande pokud ti nevadí tomu tak říkat." řekl.

"dobrá" pousmála jsem se.

...

Od rána jsem lítala po domě a připravovala se na rande s Petrem. Až tohle zjistí David, asi mě zabije.

Měla jsem na sobě fialový upnutý šaty, bílý lodičky a kabelku přes rameno. Svý brunet vlasy jsem měla navlněný. Makeup jsem měla jen lehkej, řasenku, rtěnku, tvářenku a základ.

Zobrazila se mi zpráva, že už je tu a já tak šla dolů.

"odcházim Emílie" křikla jsem.

"k-" vyběhla z pokoje a zasekla se.

"seš sexy" dodala.

"jdu na rande s jedním klukem" odpověděla jsem.

"fajn. Tak si to užij" řekla.

"jo, čau" křikla jsem a vyšla.

Měl na sobě bílou košili a černý džíny.

"ahoj" usmála jsem se. Jeho oči zůstaly přišpendlený na mně.

"sluší ti to" pousmál se. Měl fakt hezkej úsměv.

"děkuju" šeptla jsem s úsměvem. Tohohle budu asi litovat.

Jeli jsme do Brna busem. Já seděla u okýnka a on vedle mě.

Jeho ruka sjela ke konci mých šatů a mezi moje stehna, jedno z nichž lehce chytil. Zachvěla jsem se pod jeho dotekem, ale rozhodla se to ignorovat. Nemůžeš s ním nic mít Adriano.

Všiml si, že ho ignoruju a tak se rozhodl mě začít hladit palcem. Naskočila mi husí kůže. Co to se mnou ten kluk k sakru dělá?

"proč to děláš ?" zeptala jsem se.

"jako co ?" otočil se na mě s nevinným pohledem.

"proč mi dáváš ruku mezi stehna ?" zeptala jsem se.

"nemůžu snad? Kdyby se ti to tak moc nelíbilo, dala bys ji pryč kotě" řekl s uculením a dál mě hladil po stehně.

Zmlkla jsem a sledovala cestu z okna. Měl pravdu. Kdybych chtěla, dám jí pryč.

"jak tak koukám, začínáš vzdávat nedostupnost" řekl se smíchem.

"nejsem tak špatnej a otravnej jak si myslíš" řekl.

...

"myslím, že by sis měla zabalit věci" řekl.

"jako proč ?" hodila jsem po něm nechápavej pohled.

"protože dneska spíš u mě" odpověděl.

"a neodporuj. Mám svejch 27 dní" řekl.

"fajn" řekla jsem a šla si zabalit věci. Radši jsem si jich začala balit víc, kdyby se rozhodl mě přemlouvat na víc dní. Trička, topy, kraťasy, dokonce jedny šaty, spodní prádlo a ponožky.

Možná mě přeci jen nezabije poznat ho líp.

Šla jsem do koupelny pro svojí taštičku s kosmetikou. Třeba to doopravdy myslí vážně. Ale co když ne? Co když se chce se mnou jen vyspat? Měla jsem strach v tomhle pokračovat a zároveň chuť pokračovat. Poznat víc toho blonďáka s dokonalýma modrýma očima.