Dvacetsedm

they wanted to take you from me

Ze spánku mě probral mluvící Petr vedle mě. Otevřela jsem oči a posadila se. Házel sebou a mluvil ze spaní.

"nechte jí bejt. Prosím" vypadlo z něj.

"Petře. Petře notak vzbuď se" řekla jsem a chytla ho za ruku. Otevřel oči a chvíli se na mě díval.

Dýchal strašně rychle.

"pojď sem" lehla jsem si na záda a poklepala jsem si na hrudník.

"už je to dobrý, je to v pořádku" zašeptala jsem a začala ho hladit ve vlasech.

"z-zdálo se mi, že- že mi tě chtěli v-vzít, že j-jsem o tebe přišel" koktal. Bylo mi ho strašně líto.

"jsem tady. Tady s tebou" chytila jsem ho za ruku. Jeho čelo hořelo a já ho dál druhou rukou hladila ve vlasech.

"byl to jenom zlej sen" šeptla jsem.

"teď jsem tady s tebou. S tebou a nehodlám odejít. Ne teď" usmála jsem se.

"už je to dobrý" zašeptala jsem. Jeho dech se zklidnil.

"děkuju" šeptl.

"nemáš za co" usmála jsem se a pokračovala v mazlení.

Pochopil to a přitulil se ke mně ještě víc.

...

"na to mě nepostavíš" zaprotestovala jsem, když položil na rovný asfalt svůj skate.

"budu tě držet za ruce" usmál se nevinně.

"za pokus nic nedáš. No tak princezno" uculil se znovu. Jeho úsměvu se nedalo odolat.

"fajn. Ale- ale nepustíš mě" řekla jsem.
Měla jsem fakt strach

"nepustím, nemusíš mít strach" usmál se a stiskl moje ruce.

"tou nohou, kterou ti to je pohodlnější si stoupni a druhou se odrážej" řekl.

Udělala jsem tak, jak řekl a opatrně se odrazila.

"vidíš jak ti to jde. Nepustím tě, neboj"  pousmál se.

Viděla jsem klacek, na kterej jsem už skoro najížděla. Čekala jsem pád a zavřela oči.

Místo pádu jsem ovšem cítila jeho ruce kolem svýho pasu.

"říkal jsem, že tě nepustím" usmál se.

"hele, tohle si nech na jindy" zasmála jsem se, když mě chytil za zadek.

David mě zabije, jestli o nás zjistí. Zabije mě a pak Petra.

...

"mimochodem slečno, v sobotu odjíždíme na týden pryč" pousmál se.

"kam ?" začala jsem se ptát.

"daleko a přitom zas tolik ne" šeptl.

"vážně máš teď čas na hádanky ?" pousmála jsem se.

"já na ně mám čas vždycky" uculil se.

"počkat. Vždyť sobota je za tři dny. Já nemám zabaleno. Panebože" začala jsem plašit.

"klid kotě" zasmál se.

"neříkej mi kotě" otočila jsem se na něj.

"mimochodem, tam kam jedem, je stejně jako u nás, abys věděla, co si máš balit" řekl.

"díky" řekla jsem.

"a kam jedem ?" zkusila jsem se zeptat znovu, protože mi to nedalo.

"uvidíš. Nemusíš se o nic starat" usmál se.