Dvacetsedm

you are under the influence

Zlomilo mi srdce to, co jsem viděla a slyšela. Jak vůbec mohl? Jak mohl říct, že si dáme pauzu, protože si potřebuje srovnat hlavu. Jak mohl říct, že potřebuje pauzu, pak se v klubu líbat s jinou a vychrápat se s ní u ní na bytě.

"Mirku ?" přiložila jsem si telefon k uchu a čekala, až se ozve hlas člověka, který je tak moc podobný mému, vlastně teď už bývalému příteli.

"Adri? Slyšel jsem, že jste se s Petrem rozešli. Seš v pohodě ?" zeptal se.

"já nevím" špitla jsem.

"nechceš někam zajít? Na jídlo třeba" navrhl.

"nebudu tě obtěžovat Míro" trochu jsem se pousmála.

"myslím to vážně Adri. Vezmi si na sebe něco pohodlnýho, vezmu tě třeba na mekáč. Nezkoušej dělat, že ho nemáš ráda, protože já vím, že jo" řekl.

"dobře" posmrkla jsem.

"za půl hodiny tam pro tebe budu, tak buď připravená a neplakej už" oznámil mi.

"tak jo" otřela jsem si slzy.

"tak zatím pa" řekl a zavěsil. Vyhrabala jsem se z peřiny a stoupla si před zrcadlo.

Panebože, já vypadám. Kruhy pod očima, rozcuchaný vlasy a na sobě Petrovo tričko.

Vlasy jsem si sepnula do drdolu a šla si dát rychlou sprchu.

Během pěti minut jsem byla venku. Vzala jsem si na sebe černej krajkovanej top a modrý džíny. Teď musím hlavně zakrýt ty kruhy pod očima.

Dala jsem si pod oči korektor, abych to zamaskovala. Houbičkou jsem ho roznesla pod oči.

...

"netruchli kvůli němu. Zjistí o co přišel a nebude to za dlouho" pousmál se a vzal mě kolem ramen.

"děkuju Míro" usmála jsem se a opřela si hlavu o jeho rameno.

Vyfotila jsem svou hlavu na jeho rameni a dala tu fotku na stories do blízkých přátel i s jeho označením.

"nedáme víno ?" zeptal se.

"můžeme dát víno a ještě se projít. Samozřejmě jen pokud chceš" řekl.

"ráda" usmála jsem se a on se tak rozešel směr nejbližší a vlastně jediná večerka tady u nás v Telnici.

"bude to dobrý, neboj" řekl a rychle mi vlepil polibek na spánek. Kdo by to byl řekl před měsícem na Flédě, že z toho co se tam stalo, se stane takovéhle přátelství.

"pomáháš mi na to nemyslet, víš to ?" usmála jsem se.

"to jsem moc rád" pousmál se.

"já tu počkám" zastavila jsem se před večerkou.

"dobře, hnedka jsem tady" uculil se a zašel do večerky.

Během chvilky byl zpět i s lahví bílého vína.

"jdem třeba k rybníčku, co ty na to" navrhl.

"jdem" usmála jsem se a šla dál vedle něj. Rybníček odsud byl asi sto metrů, takže jsme tam během chviličky byli.

"hulíš ?" zeptal se.

"spíš ne" řekla jsem.

"a bude ti vadit, když si dám brko ?" zeptal se opatrně.

"nebude. Můžu si taky dát ?" zeptala jsem se tentokrát já.

"nemám s tím problém" řekl a zapálil ho.